29. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 15)
Nebylo v mých silách stihnout všechny inscenace festivalu, ale zahajovací představení Austerlitz v nastudování vilniuského Divadla mladých jsem absolvovala.
Slavný polský režisér Kristian Lupa zdramatizoval úspěšný román W. G. Sebalda, ve kterém pražský rodák Austerlitz během několika desetiletí hledá na různých místech Evropy sama sebe. Setrvalý krizový stav hlavního hrdiny byl pro mne poněkud únavný. Přispívala k tomu nejen více než pětihodinová délka představení způsobená pomalým rozfázováním většiny jednotlivých scén. Nemám nic proti pauze na jevišti, i sebedelší, ale měla by být výrazem vnitřního napětí dramatické situace.
Plzeňské Divadlo Alfa uvedlo dvě variace na lidové pohádky Jenovéfa a Don Šajn v režii loutkářské legendy Tomáše Dvořáka. Loutky, vtipně sestavené z různých reálných artefaktů, vodí tři herci za doprovodu živých muzikantů. Tomáš Dvořák se soustřeďuje spíše na drsné a současně hravě poetické vypracování situací než na odvyprávění příběhu. Obdivuji se léta fantazii tohoto umělce, který ve volbě loutky stále hledá a vyhýbá se stereotypu.
Na představení Špinarky ostravského Divadla Petra Bezruče jsem šla s představou, že odejdu v pauze, abych stihla Havlovo Vyrozumění ve zpracování studentů brněnské JAMU. Odejít jsem ale nemohla. Inscenace autora a současně režiséra Tomáše Dianišky mne v tom nejkrásnějším slova smyslu pohltila. Oslovil mne silný příběh samorostlé rockové hvězdy, vzdorující – někdy marně – vrtkavému okolí, které ji obklopuje. Dianiškovo režijní vedení dokonale skloubilo projev bigbítové kapely s hereckými výkony. Strhující byl herecký i pěvecký výkon mladinké představitelky Věry Špinarové Markéty Matulové.
Hradecké Divadlo Drak uvedlo v autorství a současně režii Tomáše Jarkovského a Jakuba Vašíčka maňáskovovu grotesku Šípková Růženka. S obdivuhodným smyslem pro drsný humor se autoři soustředili zejména na dobývání hradu zlou sudičkou. Uměleckým dílem jsou i originální dřevěné loutky napomáhající komediálnímu vyznění jednotlivých situací.
Cenami ověnčený Milo Rau, umělecký šéf belgického divadla NT Gent, zrežíroval svoji vlastní hru Rodina. Čtveřice herců zobrazuje s autentickou pravdivostí život jedné obyčejné rodiny. Velká plocha je věnovaná vyčíslení toho, co mají v životě rádi. I když hra vychází z reálné zprávy z Francie o hromadné sebevraždě čtyřčlenné rodiny, tady konečná smrt oběšením není ničím odůvodněna. Mám ráda divadlo, kde následky jsou důsledkem příčin.
Brněnské Národní divadlo se prezentovalo hrou Rolanda Schimmelpfenniga Idomeneus o krétském králi, který se po rozbouřeném moři vrací z trojské války a výměnou za svůj život slíbí bohovi Poseidonovi život prvního, koho doma potká. Netuší, že to bude jeho vlastní syn. Režisér Štěpán Pácl text seškrtal, a tím dosáhl strhujícího tempa. Tomu napomáhá i současná, jednoduchá scénografie. Herce, hrající s maximálním emociálním nasazením a vnitřní sounáležitostí, spojuje téma hledání viny za nezodpovědné rozhodnutí.
Belgický režisér Luk Perceval nastudoval s varšavskými a krakovskými herci 3sestry vycházející z proslulé Čechovovy hry. Největší posun je ve změně tématu. Zatímco u Čechova jde o ztrátu naděje, v Percevalově adaptaci už není co ztratit. Deziluze provází postavy od začátku. Režisér zmenšil počet postav, což není vždycky výhoda. Například Tuzenbach není zabit v souboji svým sokem v lásce Soleným, protože tato postava je vyškrtnuta. A tak musí proti logice spáchat sebevraždu. Černá barva inscenace je tím posílena.
Tomáš Dianiška zabodoval jako autor předlohy a režisér také v inscenaci Divadla pod Palmovkou 294 statečných. Atentát na říšského protektora Heydricha je historická skutečnost, kterou dokreslují i fiktivní postavy lidí a lidiček, kterých se tato událost mohla dotknout. Napětí se střídá s dojetím a širokým spektrem komediálních vydechnutí. Hudba neilustruje dobu, ale umocňuje situace. K pozitivům patří v neposlední řadě i vyrovnané herectví celého obsazení.
Z Epilogu jsem ještě stihla zhlédnout představení souboru La Putyka Runners. Rostislav Novák jr. a Vít Nezval komponovali svoje cirkusové představení s představou, čeho jsou jejich čtyři interpreti schopni. A není toho málo. Vrcholem bylo pro mne akrobatické vystoupení Američana Ethana Lawa s obručí na běžícím pásu. Běžící pás, který je symbolickým obrazem ubíhajícího času, je základním výrazovým prostředkem pro všechny čtyři herce. Činoherní herectví se střídá s baletním a akrobatickým. Emotivní je i živá hudba a použití významotvorné rekvizity. Sedmdesát minut stačí k postižení života v jeho svátečnosti i obyčejnosti. Jenom jsem litovala, že tato inspirativní inscenace nemohla být zařazena do Hlavního programu Mezinárodního festivalu Divadlo.
Z toho, co jsem měla možnost vidět, mne oslovily české inscenace silněji než ty zahraniční.
Komentáře k článku: 29. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 15)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
