Znepokojivý portrét 290 kilometrů vzdáleného města
I Slezské divadlo v Opavě se rozhodlo přihlásit ke stému výročí vzniku Československa. U této příležitosti oslovilo dramatika Tomáše Vůjtka, aby pro činoherní soubor napsal původní hru, v níž by postihl svébytnost Opavy v kontextu dějin 20. století. Vznikl znepokojivý portrét města a lidí, kteří v něm kdysi žili, nazvaný 290 kilometrů. Text – jak je pro Vůjtkův rukopis typické – rozhodně nehladí po srsti, spíš naopak. K tomu koneckonců podstatně přispívá i samotná inscenace hostujícího režiséra Ivana Krejčího.
Opavané nevítali prezidenta Masaryka zrovna srdečně (Kamila Srubková, Tereza Bartošová, Ivana Lebedová, Hana Vaňková, Sabina Muchová) FOTO RADOVAN ŠŤASTNÝ
Název vychází ze vzdálenosti mezi Opavou a Vídní. K té mělo v minulosti někdejší hlavní město rakouského Slezska vždy blíž než k Praze, z níž se sem v roce 1924 poprvé vypravil prezident Masaryk, jehož vítání Čechy kontrastovalo s odmítavými postoji německé elity. A právě tato událost se stala klíčovou k mapování komplikovaných vztahů národnostně smíšeného Slezska.
Ústřední postavou Vůjtek učinil služebnou vážené německé advokátské rodiny Antonii, jejíž vyprávění v retrospektivách střídavě nahlíží do různých období od počátku 20. století až po poválečný odsun Němců. Autor tradičně propojuje fikci s fakty a do smyšleného příběhu inspirovaného šlechtickým rodem Larisch-Mönnichů vkládá i reálné osudy regionálních rodáků (například Vincenta Priesznitze či architekta Josefa Mariu Olbricha), kteří se přes místní nevraživost dokázali prosadit i jinde. Nejednoduché téma hledání identity Opavy, která se náhle ocitla se vznikem Československa na pokraji zájmu, zpracovává bez patosu a v hořce groteskním tónu, oscilujícím mezi vážnými polohami a absurdním humorem.
Ivan Krejčí vrstevnatě komponovaný text důsledně ctí a podřizuje mu všechny výrazové prostředky inscenace. Na potemnělé scéně vystačí s několika kusy symbolického nábytku. Hudební aranže vycházejí z variací dobových melodií a spolu se stylovými kostýmy nenápadně slouží vyznění hereckých kreací. Krejčí herce směřuje k několika polohám – od psychologicky propracovaných rolí ústředních postav (Antonie, Johan, Otec) po typy a karikatury (zejména Hraběnka a Doktor), které tvoří pestrou skrumáž více či méně individualizovaných osudů. Oprávněnou pozornost na sebe strhávají představitelky skvěle napsaných ženských rolí. Sabina Muchová jako Antonie vhodně spojuje subtilnost křehkého děvčátka s protikladnou živočišnou energií, s níž se brání zneužívání ze strany panstva a postupně se emancipuje. Vážnější polohu inscenace vyvažuje živelná kreace Hany Vaňkové jako světaznalé Hraběnky. Jistý stereotyp lze shledat v až příliš jednoznačně expresivním podání opilecké Tončiny matky Ivanou Lebedovou, naopak s nadsázkou vykreslují Kamila Srubková staropanensky zapšklou tetu a Tereza Bartošová těhotnou Terezii. Z mužů nejvíc upoutají hraběnčin zpovědník, čechovovsky ironický Doktor v podání Michala Stalmacha, či pokrytecká dvojice Otce a syna Johana (Martin Valouch a Daniel Volný), kteří za falešnou maloměšťáckou maskou skrývají primitivní touhy.
Tvůrcům se Opavu podařilo zachytit značně kriticky a nelichotivě jako symbolické místo, kde pod vlivem dějinných událostí docházelo k neustálým svárům a ten, kdo se právě dostal ke kormidlu, zneužíval svou moc. Tak vyznívají i závěrečná varovná slova Tonky, kterou v roce 1945 dějiny vynesly k pomyslnému vítězství nad Němci i minulostí. Inscenace jen zdánlivě promlouvá pouze k Opavanům. Naopak, lze ji s dalšími přesahy vnímat jako obraz stále znesvářeného světa, který nenachází prostor pro smíření.
Slezské divadlo Opava – Tomáš Vůjtek: 290 kilometrů. Režie Ivan Krejčí, scéna Milan David, kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Ondřej Švandrlík, dramaturgie Tomáš Vůjtek a Alice Olmová. Premiéra 23. září 2018.
Komentáře k článku: Znepokojivý portrét 290 kilometrů vzdáleného města
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
