3. – 14. listopad

3. listopadu

Ticho Roberta Wilsona
Jsem umělec, proto kladu otázky. Kdybych znal odpovědi, dělal bych něco jiného. Na Nové scéně Národního divadla v Praze se uskutečnila veřejná „masterclass“ amerického režiséra a výtvarníka Roberta Wilsona. Pro zaplněný sál nejprve asi minutu či dvě mlčel a poté s pečlivostí akademika a vznešeností aristokrata přednášel o svém tvůrčím přístupu a svých raných inscenacích a projektech z přelomu 60. a 70. let. Ve své asi dvouhodinové – velmi efektně vedené – přednášce podrobně popisoval nejen vlastní proces přípravy a práce, jenž vychází z jeho původního vzdělání architekta a je silně ovlivněn dětskými autistickými spolupracovníky, ale svůj výklad doprovázel i řadou dobových fotografií a na místě vytvářenými grafickými nákresy osvětlujícími jeho minimalistické, programově geometrické (vesměs symetrické) vnímání hudby a divadla.
hul

Hrej si!
Výtvarník, hudebník a performer Petr Nikl přichystal další pokračování svého dlouholetého interaktivního projektu Orbis Pictus aneb… Symbolickou cedulku Dotýkejte se! do 31. ledna 2011 „zavěsil“ na prostory pražského výstavního domu Mánes – výstavy s direktivním názvem Play!, na níž se jako spoluautor podílí hudebník Ondřej Smeykal a účastní se na čtyřicet českých i zahraničních umělců. Výstava v Mánesu jde oproti předchozím Niklovým projektům opět o kousek dál: nechává diváky, aby náplň výstavy z velké části spoluvytvářeli. Ve vstupní hale má postupně vyrůst Krystalíza – kolektivní krajina představ „krystalizující“ přímými zásahy a tvorbou návštěvníků. Na zemi jsou „materiálová termitiště“ s drobnými předměty, dřívka, staré trubky, krychličky z polystyrenu i lisovaného papíru a další „záhadné“ stavební předměty. Lidé z nich v průběhu tří měsíců sestaví, poskládají, slepí a vzájemně propojí rozvíjející se organismus. Každý si také může přinést a umístit do krajiny jakýkoliv předmět – jen ne větší než 10 centimetrů krychlových, osvětluje svůj záměr Nikl. Krajina snů a imaginací má podle Nikla hodně pojítek s tvorbou Karla Zemana. Na jeho počest se proto rozhodl výstavu uvést slavnostní vernisáží v den, na který připadá 100. výročí narození tohoto klasika českého filmu.
hul

4. listopadu

Pražské Národní divadlo zavádí novou službu veřejnosti, a to svatební obřady konané v jeho prostorách. Podle vedení divadla se zájemci budou moci nechat sezdat v saloncích ND (za 30 až 40 tisíc korun) a během léta i na jevišti Stavovského divadla (za 90 tisíc Kč). Zda tuto službu zavádí ND kvůli napjatému rozpočtu, ředitel Ondřej Černý nekomentoval. Ministr kultury Jiří Besser záměr Zlaté kapličky neschvaluje – podle něj se Národní divadlo pro účely svatebních obřadů nehodí.

5. listopadu

V pražském Divadle Kalich vystoupil se svým recitálem Nápoj lásky tenorista Štefan Margita. Komorní prostor Divadla Kalich mě láká právě tím, že publikum mě bude mít jako na dlani. To přispívá k obrovské intimitě koncertu, vysvětlil pěvec. Pozvání přijali i Lucia Šoralová s Janem Křížem, kteří v Divadle Kalich Margitu zaujali v hlavních rolích muzikálu Robin Hood.

Cesty na kraji noci Překladatelka Anna Kareninová vydala v edici Revolver revue obsáhlý sborník Céline v Čechách. Na téměř 350 stranách s mnoha dokumentárními fotografiemi se obsáhle věnuje této kontroverzní osobnosti francouzského písemnictví a jejího vlivu na českou kulturu. A nejen na ni – sleduje Célinovo působení ve Francii, ohlas v Evropě a dokonce i na beatniky (popisuje jeho setkání s Borroughsem a Ginsbergem v roce 1958). A neopomene ani Bambuškovu inscenaci Skočné v MeetFactory v roce 2009.
hul

6. listopadu

Genius loci vítězil
Odborná porota 10. ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska ve složení Zuzana Jindrová, Jan Hyvnar, Kazimierz Kaszper, Jiří P. Kříž, Emil Orzechowski a Ladislav Slíva, v čele s čestným předsedou, starostou města Český Těšín Vítem Slováčkem udělila – po zhlédnutí dvanácti inscenací, z nichž devět (s ohledem na regionální vymezení festivalu) bylo soutěžních, tyto ceny: Sabině Muchové za výrazný nápaditý herecký výkon v roli Žichly ve Starých pověstech českých Slezského divadla Opava, Divadlu Petra Bezruče za dlouhodobé dramaturgické směřování k nalézání pozitivních humanitních ideálů, jak se projevily v inscenaci Rostandova Cyrana, inscenaci Komorní scény Aréna Ostrava Play Strindberg za komplexnost pojetí umocněného znamenitými hereckými výkony. Za nejlepší představení festivalu vyjadřující genia loci regionu vyhlásila porota inscenaci Z Deniku Ostravaka ostravského Divadla loutek. Studentská porota přiřkla svou cenu Pavle Gajdošíkové, studentce Janáčkovy konzervatoře Ostrava. Ředitel Těšínského divadla jí současně udělil i cenu pro mladého začínajícího herce.
zj

7.listopadu

Dokumentární tanec v divadle Ponec
Jiří Bartovanec, český tanečník s africkými kořeny, to dotáhl až do renomovaného berlínského souboru Sashy Waltz. V lednu 2010 představil svou profesní i soukromou cestu životem v televizním dokumentu Africké kořeny – české tančení. Dokument zachycoval i práci na nové choreografii, jejíž premiéra proběhla začátkem listopadu v divadle Ponec. Bartovancovo taneční sólo Aného je snahou o propojení dokumentárního filmu se současným tancem, působí nicméně poněkud mechanicky: nic nového, překvapivého, působivého či dokumentárního se do výsledku nepromítlo a vše podstatné zůstalo pouze na plátně. Inscenace je roztříštěná, koncentrace jednotlivých pohybových kreací do různých částí jeviště působí nekoordinovaně a zmateně, kontury mezi jednotlivými prvky se stírají. Bartovanec je možná výborný interpret, ale jako choreograf svého autorského projektu nepřesvědčil. Recenzi čtěte v oddíle iDN (http://www.divadelni-noviny.cz/dokumentarni-tanec-v-divadle-ponec/)
Veronika Štefanová

Alfa potřetí
Na závěr festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem vyhlásili v pražském Divadle Minor čeští loutkáři svou prestižní Cenu Erik, udělovanou nejlepší loutkářské inscenaci minulé sezony u nás. Získalo ji plzeňské Divadlo Alfa za inscenaci režiséra Tomáše Dvořáka a výtvarníka Marka Zákosteleckého James Blond, jejíž text napsal Vítek Petřina a hudbu Vratislav Šrámek. Divadlo Alfa si putovní plastiku ptáčka Erika, která vznikla jako pocta známému českému divadelníku Eriku Kolárovi, odváží už potřetí. V roce 2006 ji získali Tři mušketýři (2006) a v roce 2007 Goldflamovo Krvavé koleno.
hul

V Plzni zahájil turné nazvané Pocta mistrům houslista Pavel Šporcl. V sedmi městech za doprovodu symfonických orchestrů pod taktovkou dirigenta Tomáše Koutníka zahraje skladby z repertoáru houslových virtuosů, mj. Itzhaka Perlmana, Jascha Heifetza či Josefa Suka. Na koncertech vystoupí též herec a zpěvák Vojtěch Dyk. Část výtěžku z turné Pavel Šporcl věnuje na konto Linky bezpečí, jejímž je patronem. Turné skončí 16. prosince v Brně.
her

10. listopadu

Chaos korigovaný bílými plášti
V rámci projektu 8a8, pořádaného ve spolupráci divadla Letí a agentury Dilia, byla ve studiu Švandova divadla uvedena poslední letošní hra: Princip chaosu od Olivera Klucka. Autor, narozený roku 1980 v Bergenu na Rujaně, získal za hru cenu pro novou dramatiku berlínského festivalu Theatertreffen a v únoru 2010 se konala její premiéra v berlínském Maxim Gorki Theater. Hra se skládá z drobných výstupů představujících různé lidské osudy, důležitým tématem je opuštěnost uprostřed davů a zmatenost dnešní doby. Objevují se přitom narážky a komentáře týkající se nejen divadla, ale i obecněji stavu současného světa. Scénická skica divadla Letí (v režii Martiny Schlegelové) je na půli cesty mezi scénickým čtením a regulérní inscenací: herci se na jevišti pohybují s textem v ruce, přitom se ale pracuje s mizanscénami, kostýmy i rekvizitami. Na jevišti se ukázal i samotný dramatik, který zjevem i vystupováním potvrdil mýtus o plachém autorovi – intelektuálovi. Schovával se za dlaněmi přiloženými na očích a poté už jen vykukoval zpoza bočního portálu. Recenzi čtěte v oddíle iDN (http://www.divadelni-noviny.cz/chaos-korigovany-bilymi-plasti/ 
Lukáš Brychta

11. listopadu

Dnes naposled
Třiadvacet let od vydání posledního titulu s novými písněmi – LP Potměšilý host – vydala zpěvačka Hana Hegerová nové album: Mlýnské kolo v srdci mém. Název je inspirován písní francouzského šansoniéra Michela Legranda s českým textem Pavla Vrby. Hegerová vybírala z písní svých oblíbených francouzských šansoniérů. O české texty se vedle tradičních Hegerové spolupracovníků Pavla Vrby, Jiřiny Fikejzové a Pavla Kopty postarali i Jiří Dědeček, Jan Jiráň nebo Ľubomír Feldek. Specialitou alba je Stará píseň Georgese Moustakiho, kterou přebásnil a v duetu s Hegerovou nazpíval Jaromír Nohavica.
hul

13. listopadu

Česká hudební rada udělila cenu sbormistryni Blance Kulínské za její celoživotní přínos k rozvoji dětského sborového zpěvu. V rámci přímého přenosu pořadu Tobogan cenu udělili ředitel Pražského filharmonického sboru R. Sporka a ředitel Pražské konzervatoře P. Trojan.

Bojíme se s Agathou
Radioservis vydává průběžně cédéčka s rozhlasovými hrami včetně zpracování detektivek klasiků tohoto žánru. K posledním zásilkám do redakce patří dramatizace dvou povídek Agathy Christie z první poloviny devadesátých let, Poslední vůle a Vánoční tragédie. Pouze zvuková evokace temných vášní, vedoucích ke zločinu, a jejich důvtipné odhalení mohou nahnat husí kůži spolehlivěji než opulentní doslovnost „obrazem“. První opus nastudoval Josef Hlavnička a blýsknou se v něm Antonie Hegerlíková jako ohrožená stará dáma a Bořivoj Navrátil v roli padoucha. Druhé rozhlasové dílko staví do centra pozornosti oblíbenou christiovskou postavu, zvídavou slečnou Marplovou, a v jejím partu pod režijním vedením Petra Adlera exceluje Viola Zinková. Rozhlasová hra je žánr, který nemá v poslední době ustláno na růžích, nenápadná ediční aktivita Radioservisu má – kromě bezprostředního posluchačského potěšení – nepochybně také význam historicky osvětový.
br

Filmové zpracování opery Zítra se bude… mělo 13. 11. v Londýně svou britskou premiéru. Třetí den již čtrnáctého ročníku filmového festivalu The New Czech Cinema 2010, pořádaného Českým centrem v Londýně, byl ve znamení britské premiéry filmového záznamu pozoruhodného operního opusu skladatele Aleše Březiny (autor hudby a spoluautor libreta) a režiséra Jiřího Nekvasila (spoluautor libreta a režisér inscenace) komorní opery – procesu Zítra se bude… Filmový záznam představení, který měl svou premiéru na jaře roku 2010, je dílem režiséra Jana Hřebejka. Operní inscenace Zítra se bude…, která vznikla v produkci Opery Národního divadla, měla svou premiéru v dubnu roku 2008 na scéně divadla Kolowrat a má za sebou více než 50 vyprodaných repríz, včetně úspěšné prezentace na významných domácích i zahraničních festivalech. Dílo zpracovává formou dokumentární opery téma procesu s dr. Miladou Horákovou v 50. letech minulého století. V hlavní roli exceluje legendární pěvkyně Soňa Červená, pro kterou bylo dílo napsáno. Filmový záznam při jeho londýnské premiéře sledovalo obecenstvo s velkým zájmem, o čemž svědčí i dlouhá diskuze po projekci, kde tvůrce reprezentoval režisér a spolulibretista opery Jiří Nekvasil. O to více lze litovat, že se pražskému Národnímu divadlu nepodařilo využít a zrealizovat pozvání přivést tuto inscenaci do Londýna pro čtyři festivalová uvedení v prestižním Barbican centre na jaře letošního roku.

TV Zlatá sedmdesátá
Komerční televizní kanál TV Prima Cool zahájil vysílání atraktivní řady kultovních filmů sedmdesátých let minulého století. Po snímku Michaela Sarneho Myra Breckinridgeová z roku 1970, ve kterém poprvé po 27 letech vystoupila legenda předválečného filmu Mae West, následoval hudební film Briana de Palmy z roku 1974 Fantom ráje. Naprosto šílený „nářez“ pro všechny fanoušky divokých muzikálů à la Rocky Horror Picture Show sestávajících z barvité, většinou „nádherně“ kýčovité hudby, ztřeštěného herectví, uvolněné režie, efektních kostýmů a především bláznivého příběhu. Byla sedmdesátá léta a režisér Brian de Palma i celý jeho tým se zřejmě vznášeli v permanentním drogovém opojení. Natočili pop-art-hard-rockový muzikál, který propojil odkazy Fantoma Opery s tématy (post)moderního Fausta, skladatele vážné hudby, který podlehne vábení showbusinessu a lásce. De Palma propojuje kult Factory Andyho Warhola s kýčem pokleslého popu, vážné okamžiky střídá s odkazy na béčkové filmy všemožných žánrů, od politického filmu přes psychedelickou uvolněnost snímků typu Zabryskie Point po sci-fi a horor. Hraje, zpívá, tančí, vraždí a mučí se o sto šest. Jaká to byla krásně uvolněná, svobodomyslná, barevná sedmdesátá léta, smutně zalká pamětník šedivé české normalizace.
hul

14. listopadu

TV Hynku! Hynku! Hynku!
Kníže českých básníků Karel Hynek Mácha se „dožil“ druhé stovky let a média se na věčně mladého rozervance vrhla s velkou intenzitou. Monotematické nedělní večery na ČT 2 mívají obvykle velmi solidní úroveň, tentokrát však hold velkému tvůrci působil tak, že chce být mladý a nekonvenční za každou cenu. Úvodní hodinka, nazvaná Tajemství života KHM, kroužila v pseudoromantickém oparu kolem záhad Máchovy podoby i nejistoty, kolik potomků vlastně zanechal. Moderní technologické postupy se snoubily s výzkumy antropologickými i grafologickými, výklad byl však překvapivě úmorný a nezáživný. Druhá část „potlachu“ byla svěžejší, i když neméně diskutabilní. Lumír Tuček, druhdy avantgardní divadelník, stručně zpovídal současné nekonvenční básníky, o jejichž různých kvalitách svědčily ukázky z tvorby, přednesené tvůrci samotnými. Korunu všemu však nasadil příspěvek třetí. Snímek Pavly Petrákové-Stancové znamenal žánrový objev: parodii na dokument. Počínaje dramatickým hudebním podkresem přes půlnoční recitaci s Máchovým jezerem v pozadí a výklad astroložky až po závěrečnou „samurajskou“ pointu. Kdy člověk uslyší Máj v japonštině? Upřímné díky za neobvyklý zážitek.
brder