3 sestry
Bude to v Divadelních novinách pověstné nošení dříví do lesa, ale pro stručné připomenutí obsahu Čechovových Tří sester mám dobré důvody. Nesnadné drama lze sotva úspěšně inscenovat bez klíčových dějových motivů, manželského konfliktu, požáru města, souboje, loučení s důstojníky atd. A především bez Andreje, Veršinina, Soleného, Kulygina…
Max Kurth, Christine Korfant a Emma Bahlmann coby tři sestry zlijí téměř vše na scéně včetně sebe rudou barvou (Hochschule für Musik und Theater Hamburg – 3 sestry) FOTO KIVA
Performance 3 sestry – inscenací se tuto produkci Hochschule für Musik und Theater Hamburg neodvažuji nazvat – (nejen) tyto postavy pomíjí a hodinku nás atakují jenom ony tři sestry, přičemž jednu ztělesňuje muž.
Takřka prázdná scéna se zadní stěnou z bílých prostěradel a bílou pohovkou uprostřed je v přítmí a Emma Bahlmann, Christine Korfant a Max Kurth oblečeni v tričkách a šortkách jako na tenis se vkrádají na jeviště. Světla se pomalu rozsvěcují a obě herečky a herec začínají pobíhat kolem sofa. Usazují se, válejí se po opěradlech, usedají jeden na druhého či vláčejí jeden druhého po zemi, prudce mění polohu anebo pouze přísně hledí do publika. A tak pořád dokola do konce představení. Kromě toho chroustají ředkvičky, připíjejí si z tácu plného skleniček, které posléze házejí na podlahu, na niž pak starší herečka maluje rukama brouzdajícíma červenou barvou roztodivné obrazce… A aby to nebyla taková nuda, jsou jednotlivé sekvence rytmizovány prudkou změnou světla a drnčivým zvukem kontrabasu.
A všichni na přeskáčku mluví, hádají se, tiše či hodně nahlas, pokorně nebo vztekle. Jejich repliky jsou vypreparovány zejména z pasáží reflektujících touhu Olgy, Iriny a Máši uniknout z provincionálního bezčasí do Moskvy. Vcelku podivný, jakoby v rozhlasovém studiu sestřihaný digest z původního Čechovova dramatu. Akce vyvrcholí s velkou plastikovou kádí plnou rudé barvy, s jejíž pomocí aktéři zlijí téměř vše: část jeviště, nábytek, jedno z prostěradel, které kdovíproč před chvílí strhli, i sebe samotné od hlavy až k patě. Z playbacku zní ruská protiválečná píseň, která stále víc nabírá na intenzitě. Snad Okudžava nebo Vysockij.
Ať jsem se snažil, jak snažil, souvislost fyzického jednání s pronášeným textem se mi objevit nepodařilo. V anotaci jsem se dočetl, že jde o novou adaptaci klasika Antona Čechova, založenou na propadu z údajně vyšší úrovně politické debaty na úroveň individuální, na úroveň vzájemné nenávisti. Poněkud ptydepe, že? Podle mě jde spíš o bizarní výtvarnou instalaci v pohybu, která má s nedostižným klasikem A. P. Čechovem málo společného, ať už se k němu hlásí jakkoli.
Hochschule für Musik und Theater Hamburg – Podle A. P. Čechova: 3 sestry (3 Schwestern). Režie Alina Sobotta, dramaturgie Sarah Heinzel, scéna Alina Sobotta a Luisa Hartmann, kostýmy Jana Mehner, hudba Christopher Loy. Premiéra 22. ledna 2022 (psáno z uvedení 2. prosince 2022 v Divadle NoD).
Komentáře k článku: 3 sestry
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
