Divadelní noviny > Festivaly Názory – Glosy
31. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 4)
Up
Tento rok se na plzeňském festivalu neobjevila taková pecka, jako byla loni Shaxpearova myčka na ulici Kertész maďarského režiséra Viktora Bodó. Z letošního ročníku považuji za skvělou Zelenkovu hru Fifty, kterou jsem ovšem viděl už v Dejvickém divadle, takže nevím, jak dopadlo festivalové představení.
Nejvíce mě tak zaujala divadelní cesta vlakem z Prahy do Ústí nad Labem, jež byla základem inscenace Davida Šiktance Jídelní vůz z ústeckého Činoheráku. Šiktanc přesně odpozoroval lidské typy, s nimiž se člověk může (nejen ve vlaku) setkat. Dařilo se mu navíc komediální etudy doplnit i lehce filosofickými a melancholickými pasážemi.
Ze zahraničních produkcí bych ocenil Děti v režii Michala Vajdičky, které představilo Slovenské národní divadlo. Komorní rodinné drama disponuje precizními hereckými výkony, které pomáhají budovat dusivou atmosféru malé a relativně konzervativní komunity. Drobná nadsázka pak zajišťuje, že je míra patosu snesitelná.
Down
Úplné jsem se tentokrát minul s jinou slovenskou inscenací – Jsme krajina, kterou ve Zvolenu nastudovala Petra Tejnorová. Dokudrama o bizarním případu (ne)stavby obří vodní nádrže Slatinka mi přišlo pro festival příliš lokálně zaměřené a bez dostatečného přesahu. Zvolená forma byla jistě náročná na rešeršní činnost, ale jako diváka mě faktografický příval velmi rychle znudil.
//
Více o letošním Mezinárodním festivalu DIVADLO v Plzni na iDN:
31. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 1)
31. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 2)
31. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 3)
…
Komentáře k článku: 31. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
