32. MF Divadlo Plzeň: Up & Down (No. 6)

Na plzeňském festivalu Divadlo jsem byla poprvé. Program byl působivý, stejně jako jeho organizace.

Nejvíc mě překvapilo a dojalo představení Čáslavská – Tokio – 1964. Výborné herecké výkony, průřez možnostmi loutkového divadla, nápaditost a jednoduchost. Když k tomu přidáme jeho smysl pro humor a edukativní hodnotu, máme dokonalou show. Nejen pro děti nebo teenagery. Jsem ráda, že mi festival dal možnost toto představení vidět. Sama bych se na ně sotva kdy šla podívat, jelikož sleduji takřka výhradně „dospělácká“ divadla.

Nechci zde obdivovat inscenaci Jak nie zabiłem swojego ojca i jak bardzo tego żałuję (Jak jsem nezabil svého otce a jak moc toho lituji) režiséra Mateusze Pakuły, abych nebyla obviněna ze zaujatosti, tím spíše, že nevím, jak představení v Plzni dopadlo a jak inscenaci plzeňské publikum přijalo. Viděla jsem ji třikrát v Polsku a pokaždé jsem oceňovala její dokonalost, jak v rovině divadelní metafory, tak co se týká síly textu.

Dojala mě Hekuba, ne Hekuba Comédie-Française. Bylo to mé první setkání s tímto souborem a moc se mi líbila intimita a přehlednost představení. Podobné divadelní postupy jsou však dnes běžnou záležitostí, takže v tomto smyslu mě vlastně nic v něm nepřekvapilo.

Down

Největším zklamáním pro mne naopak bylo představení Extinction. Dlouhé, pracující se sekundárními obrazy, informacemi a jevištním působením, čímž oslabuje sílu sdělení. Krzysztof Warlikowski a Jan Klata vytvářejí podobné inscenace už léta a jsou mnohem originálnější a rozhodně dojemnější.

Velmi lituju, že jsem nemohla vidět slovenskou inscenaci Pes na cestě. Jsem si jistá, že byla vynikající.

Foto FB autorky

Teresa Drozda (*1975) – nezávislá novinářka, žije a pracuje ve Varšavě. Zabývá se dějinami polské a české kultury, zejména autorské a umělecké písňové tvorby, šansonu a divadla. V letech 1992 až 2021 pracovala v Polském rozhlase, kde mj. uváděla původní pořady o divadle, literatuře, historii polské zábavy [humoru] a o literárních písních. Je odborník na dílo Jeremiho Przybory a editor edice jeho (Téměř) úplných děl (2015 a 2016) /Dzieła (niemal) wszystkie. Tom I + Tom II/. Dlouhodobě se zabývá českou kulturou. V roce 2018 získala stipendium Visegrádského fondu. V únoru 2021 spustila vlastní nezávislý podcast o kultuře DROZDOWISKO, který je zdarma dostupný na všech streamovacích platformách (YT, Spotify, Apple). Podcast byl oceněn cenou za nezávislou tvorbu KREATURA (2022) a autorka byla vyhlášena „Podcasterem/Podcasterkou roku“ (2023). V roce 2024 získala ocenění pojmenované po Karolině Beylin. Je spoluautorkou divadelních podcastů připravených pro divadlo Ateneum ve Varšavě, hudební divadlo Capitol ve Vratislavi a Národní divadlo ve Varšavě. V letech 2018 a 2021 vyšla v České republice hudební alba obsahující její písně a jedno z nich bylo oceněno Cenou Anděl [Dorota Barová – Iluzja]. Na Facebooku má profily Czeski kousek, Chodzimy do teatru [Chodíme do divadla], DROZDOWISKO a píše tam i pod svým jménem /zde/.