Divadelní noviny Aktuální vydání 21/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

21/2024

ročník 33
10. 12. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Burza

    3LO3

    V Plzni postavili za velké peníze velké divadlo. Nemají moc „velký voči“? Je vhodné stavět dnes divadlu velké budovy? Co si myslíte o starých i moderních svatostáncích pro divadlo?

    Martin Falář, Petr Váša, Hubert Krejčí

    Martin Falář

    No, těžko říct. Plzeň je Mekka divadelnictví, ale spíš tak nějak z tradice. A je otázka, jestli na tom nový železobetonový sklopec něco změní.

    Byla z toho slavnostního otvírání show národního významu. Večer hráli Prodanku. Asi aby uklidnili davy, že v novém cirkuse dojde i na staré móresy. Hudli hudci a pár lidí si obléklo lidový kroj jako při otvírání zlaté kapličky. V jedné televizní anketě Plzeňáci říkali, že jsou moc zvědaví a že se do Nového divadla určitě půjdou podívat. Co jiného taky mají říct? Do kamery… Že na to kašlou?

    Ono to Nové divadlo není ošklivé, ale není ani zase tak moc krásné. Mí kamarádi architekti, kterých jsem se ptal, říkali: Neurazí – nenadchne. Ale určitě dalo spoustu práce. Navíc to stihli docela rychle. V Praze něco postavit trvá věčnost. No, je to asi tradice daná stavbou chrámu sv. Víta.

    Otázka je, co se v tom divadle bude hrát. Po pravdě řečeno, inscenaci z Plzně jsem viděl naposledy snad v roce 2002 a od té doby jsem neměl chuť podniknout další kulturní ponor do umění západočeské metropole. Plzeň jako regionální scéna nijak nevyčnívá – nemluví se o ní, inscenační bomba tam pravděpodobně několik posledních let nevznikla.

    Ale nešť. Opustím-li tradiční české rejpalství, které ale jinak tak miluju, je pěkné, že se něco postavilo a otevřelo, protože většinou se tu především zavírá a bourá. Takže hurá, hurá! Napekly se koláče, otevřel se nový prostor pro divadlo a Jeníček si postěžoval na macechu zlou. To je v neziskovém kulturním sektoru přece pozitivní bilance. Nebo ne?

    Petr Váša

    Nové kamenné divadlo? Aha, tak to nevím. Těžko říct. Navíc prý mám být víc razantní a osobitý, míň objektivní. Konflikt za každou cenu? Proč? Aha, z lásky k divadlu, k médiu, pro něž je zřejmě sebemenší rozruch životodárný. Tak to je v pořádku. Budu co nejneobjektivnější.

    1. V Plzni postavili za velké peníze velké divadlo: Ano, proč ne. Sláva!

    2. Nemají moc velký voči? Možná ne, na obrázku je to až moc pěkné, pro mě trochu odstrašující, všeho moc, té krásy, postmodernity, světovosti, reprezentativnosti, prestiže. Šel bych spíš do nějakého omšelého klubu, kde je větší šance, že divadlo vyhraje nad budovou, a ne naopak.

    3. Je vhodné stavět dnes divadlu velké budovy? Ne. Dejte ty peníze omšelému klubu! A ještě tomuhle, a tamtomu, nebojte se, máme jich hodně, které to potřebují, takže jich máme… málo.

    4. Co si myslíte o starých i moderních svatostáncích pro divadlo? Nenene. Žádné velké instituce, beton, velké peníze. Jen poctivé snažení se všemi riziky a odpovědností! Tohle by řekl můj radikální kamarád, vášnivý artista, bytostně nezávislý, když by se debata vyhrotila. A já bych pro rovnováhu připomínal argumenty z předchozích odstavců. Nevím.

    Tak se pojďme ptát. Subjektivismus na druhou. Anketa. Náhoda. Tři dny.

    1. Krátce po čtvrteční půlnoci se v přeplněné pražské tramvaji seznamuju mimo jiné s hovornou studentkou z Plzně. Co si myslí? Ano! Určitě! Každé divadlo navíc je pozitivum, v téhle době, kdekoli. Zrovna se chystá do Paříže. Já do Havlíčkova Brodu. Ulice Evropská je dlouhá.

    2. Odpoledne se od kamaráda dozvídám, že jedno z jeho dětí má co do činění s plzeňským divadelnictvím. Ha! Co si myslí? Ano! Co jiného po nás zbude? Myslíš si, že by se ty peníze mohly dostat… do omšelých klubů?

    3. Sobota večer. Elegantní přemýšlivá sportovkyně, původem z Plzně, na Letenské pláni nedaleko Metronomu, chvíli před začátkem poslední rock show dnešních slavností, které uzavře opulentní ohňostroj. Neví. Přeje jim to. Pokud v tom není nějaká čertovina.

    4. Neděle odpoledne. Pražáci, Brňáci. Sedíme pod ořechem-bombardérem a přemýšlíme, kdy už konečně v podobné situaci bude povinné užívat ochranné helmy. Opravdová nefalšovaná upřímná divadelnice neví. Slyšela o legračních nepraktičnostech Nového divadla, zná i nejsilnější výrazy ze slovníku jeho kritiků, počká si. Žádné razantní subjektivní pseudoobjektivizace. Bum! Bum! Atakdále.

    Hubert Krejčí

    V rozhlase se pracuje s ohromujícími fakty: Tunguzský meteorit způsobil vyhynutí dinosaurů. (Rádio Česko, 2. 12. 2008) – Olomoucká divadelnice pravila na stanici Vltava 26. 8. 2014 o černě natřeném hledišti: To je vlastně základ divadla, že jsou ty(!) okna načerno. Pravděpodobně vystudovala v Praze divadelní vědu. – Září 2014: Na trati mezi Poděbrady a Chlumcem nad Cidlinou nákladní vlak s mokrým uhlím rozdrtil shnilé pražce a padl na bok. Co na třísky z pražců a uvolněné šrouby kolem kolejnic železniční odborník? – Všecko v pořádku, trať byla kontrolovaná.

    Míra profesionality je v Česku stejná na železnici i u divadla. Druhého září 2014 bylo otevřeno v Plzni Nové divadlo. (Autor to divadlo zná jen z fotografií, z článků v novinách, z televize.) Dojmy: celek divadla – dvě budovy spojené mosty. Vlevo úřednický barák včetně předního mostu vyhlíží jak pokusná stavba z roku 1990. Obě budovy dohromady působí co továrna nebo silo. (Kamenné vejce mezi domy má rozbít tento dojem.) Pohledově nejzajímavější je betonový ementál před vchodem do divadla. (Co to udělá v dešti a mrazu, budou z nakloněné plochy průhledů rampouchy padat za krk vcházejícímu publiku?) Schodiště, chodby – šedesátá léta 20. století. Velmi zvláštní je pojetí nepotřebnosti diváků v divadle – jediné vstupy do hlediště pro publikum jsou nahoře vzadu. Což znamená vyšplhat se na chodbě po schodech (nebo vyjet výtahem) a v hledišti sešplhat. Hlavní architekt měl by uchopit dvě berle, vyjet výtahem k hledišti a sejít s holemi do první řady.

    Rada pro velké hlediště – uprostřed podélné osy té ponuré škatule zavěsit filmové plátno a z horní části sálu udělat malé kino. Pro horory.

    Zdá se, že při návrhu Nového divadla architekt konzultoval svou ideu se znalci z Českého rozhlasu: jistě tam byla odbornice na druhohory a meteority. – Měli-li zadavatelé stavby zahraniční poradce (Divadelní noviny 15, 2014, s. 2), mohli mít i vlastní náhled na divadelní akce ve velkém sále: 19. století už přešlo…

    • Autor:
    • Publikováno: 14. října 2014

    Komentáře k článku: 3LO3

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,