3LO3
Do konce listopadu se má rozhodnout o novém uměleckém šéfovi Národního divadla. Co byste udělali jako první, kdybyste se stali uměleckým šéfem činohry ND?
Martin Falář
Asi bych jako první krok koupil flašku rumu a celou ji vypil. Pak bych začal přemýšlet nad tím, co jsem komu udělal, a nakonec bych se poptal na dobrého psychoterapeuta. Začal bych jíst máslo a vůbec tučnější věci a pořídil bych si permanentku do nějakého sportovního klubu. Nejraději na plavání, protože při něm není nic slyšet a člověk většinou nikoho ani nevidí.
Pak by mi nezbylo než se podívat na všechny produkce, které se v činohře předvádějí, a šel bych si do divadelního klubu potřást rukou s národními umělci. Pak bych se poptal na dobrého psychiatra. A koupil bych si druhou flašku rumu a snažil se vsugerovat si pocit, že tam herci hrají rádi, umějí text a že se mi ta představení vlastně líbila. Že u komedií jsem se zasmál a u tragédií prožil katarzi a obecně, „že mi to něco dalo“.
A nakonec bych si koupil revolver a pokaždé, kdyby během představení prošel na druhé galerii před reflektorem osvětlovač líný se ohnout a na jevišti by se objevil stín zvaný „fantom opery“ (já ho osobně viděl dvakrát), tak bych toho osvětlovače na místě odpráskl. Dobrý právník by mě z toho vysekal a zvedlo by to i upadající návštěvnost zlaté kapličky, protože nic nezvýší tržby tak jako skandál.
A každou noc bych se modlil, abych nikdy nebyl donucen vkročit do maskérny, kostymérny nebo herecké šatny.
Petr Váša
Chacha! Myšlenkový experiment. Umělecký šéf činohry Národního divadla je v koncích. Má už toho plné zuby. Jde se napít a náhodou narazí na osamělého inteligentního opilce trpícího prý poruchami paměti, který jako by mu z oka vypadl. Dostane šílený nápad – opít muže do němoty a s pomocí oddané sekretářky ho poté přesvědčit, že je uměleckým šéfem činohry Národního divadla. Nechat ho úřadovat. A sám zmizet?
Po dalším drinku ho ale napadne něco zajímavějšího – trochu si přihnout sám a druhý den si v práci zahrát roli oběti původního plánu. Jakoby začít od nuly. A teď přichází ta otázka. Za jakých podmínek by mohl takový outsider uspět?
Musel by především domyslet vlastní nevědomost a hranice svých schopností. Začít si klást dobré otázky a vytrvale v tom pokračovat. Co je divadlo? Co je Národní divadlo? Co znamená být šéfem? Atd. Kult otazníku.
Pak bude potřebovat fakta. Čistá fakta. Nějakého poradce na fakta bez emocí. Ovšem, emoce jsou tak důležité! Takže taky poradce na emoce, takové, onaké. A specialistu na kritiku raději zvlášť, stejně jako Optimistu, ať se to neplete. Jen ať se to všechno neplete dohromady, to je hlavní. Náš hrdina nečetl jen Pohádky tisíce a jedné noci, ale i moderní praktické neurofilozofy. Po svém poradním kvartetu bude v pravou chvíli žádat nápady, návrhy řešení, vize. Promyšlené i spontánní. A vybere si. Od toho je šéf. Moderátor. Kladeč otázek spíš než věnců. Raději excentrik než egocentrik.
Pokud nenajde ty čtyři poradce v labyrintu zlaté kapličky, najde je jistě ve své hlavě, když se bude snažit a těšit z toho osvobozujícího pocitu nemuset být pořád ani personou s hotovým názorem na cokoliv, ani měkotou bez názoru.
Ano, napadne ho, v Brně by všechno bylo snazší. Nedávno se dozvěděl, co vlastně představuje to sousoší před Husou na provázku. Kromě standardní Nejsvětější Trojice stojí dole dva římští vojáci, od 18. století tzv. svatí patroni města. Tehdejší poptávku po světcích řešili v Římě tak, že anonymním ostatkům křesťanských mučedníků přiřazovali konceptuální jména. Zde je to… pozor… Konstantin… a… Primitiv! Bez legrace. Svatí Stálí a Původní. To se to potom řediteluje, když máte za sebou takové přímočaré duchovní sponzorování, vodítko, permanentní inspiraci! Hahaha. Stačí se otevřít, jak se dneska říká, a vytrvat, vytrvat, vytrvat.
Přeji novému šéfovi činohry šťastnou a veselou práci se všemi podstatnými alter ego.
Hubert Krejčí
Na břehu Vltavy stojící kaplička ze žlutého kovu bude rozebrána a přemístěna pod hladinu Slapské přehrady. Praha potřebuje moderní koncertní sál; naskytne se tak vhodné místo. Rok před destrukcí by se v ND hrály každý večer výhradně české hry 19. století: Klicpera, Tyl, Štěpánek, Šamberk, Štolba, Stankovský… Kterýpak světový režisér by nepřijel do Prahy režírovat Klicperu! – Umělecký šéf ND obstará večerní promítání plamenů na ubývající zdivo ND a několik sborů zpívajících z pravého břehu Vltavy Národní divadlo hoří!, z levého břehu Ó pomíjivosti, základe proměny! Němoherní výjevy lkajícího lidu zinscenují ve volném čase a zdarma bývalí přední režiséři ND.
Komentáře k článku: 3LO3
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
