3MIS3
Kdybyste měli pojmenovat tři nejpalčivější problémy současného Česka, které by to byly? A byl by některý z nich velké téma pro divadelní hru?
David Drábek
Pokud už máme zarputile generalizovat, tak bych český problém zhustil na jediný pojem: malost. Směs malomyslnosti, malověrnosti a malých společenských poměrů. Jelikož nás v historii okolní giganti často používali jako rohožku, neboť nám dvě po sobě jdoucí totality vymyly mozky, není naše situace valná. Ale, a to jsme u té malomyslnosti, není naše situace zdaleka tak strašná, jak o tom pindáme. Hořekujeme, frfláme a kverulujeme. Jsme z pohledu světa bohatá a napapaná populace. Zvykli jsme si na poddanské až rabské způsoby, všechno házíme na vrchnost a nadáváním zakrýváme svoji hloupost a lenost. A krádeže. A náruživě mocným podlézáme. Nepřející vychcánkové jsme. Toho parchanta Ratha chceme vidět viset, ale při denním snění si představujeme, jak bychom v roli hejtmanů podobně syslili majetek. Už Aeneas Silvius Piccolomini v Historii české psal, že jsme lid tuze obžerný, pijácký a chtivý novot. Ožralové s potřebou mít něco hoch a značkového. A hlavně to, co týpek za plotem nemá. Po téhle stránce je s deseti miliony mistrů světa v hokeji a s deseti miliony sládků nejlepšího piva na světě docela nuda. Česko nemá nijak zvláštní talent a ty kráky o šikovných ručičkách a muzikálnosti jsou vypelichané až běda. Prostě průměr ve všem. I ten náš ateismus je pěkná zívačka, pokud to není ateismus promyšlený a prožitý. A to většinou není, je to jen spílání něčemu, co se nás snaží povznést a povýšit. A to trpajzlíci nechtějí, to je ponižuje… Uvědomit si, že ve světě hrajeme hovnajs roli, by mělo být vzpruhou pro ty z nás, kdo se chtějí vyšvihnout, překročit konzumní horizont, stát se v dobrém světovými. Na to nemusí být člověk světový rekordman. Postačí, když má zásady a charakter jak sosna, když žije v pravdě, vzdělává se, nekrade a soucítí. Tak o tomhle všem píšu divadelní hry, neboť poklesky českých soudruhů jsou i poklesky mými.
Pavel Kohout
1. Korupce. 2. Korupce. 3. Korupce. Velké téma pro hru to je, ale proboha ne od Elfi Jelinek!
Karel Steigerwald
Problémů, které se dnes zdají palčivé, je hodně. Třeba: nedůvěra v zákon a spravedlnost. Nebo: neláska k vlastnímu státu. Či: nedostatek sebevědomí a přebytek nadutosti. Otázka, které téma je pro divadelní hru dost velké, je trochu záhadná. Předjímá, že si dramatik sedne, sepíše problémy, udělá pořadí a pustí se do toho na prvním místě. Tak to nikdy nebylo. Ani to tak není možné. Témata her přicházejí odspoda. Přijel do města, ztratil adresu i klíče a považovali ho za dávno zesnulého bratrance. To je téma hry, nikoliv bordel ve veřejných financích. Pěkné téma bylo, že se student vrátil domů a pojal podezření, že maminčin milenec s matkou otrávili tatínka jedem. Řekl mu to jakýsi duch, snad toho zavražděného tatínka. Bylo to velké téma pro tehdejší dobu, i pro dnešní dobu a patrně to bude velké téma i pro doby budoucí. V žádné z těch dob se ale na seznamu současných problémů nevyskytovalo. Myslím, že seznam palčivých problému je materiál pro politiku, materiál pro divadelní hry chodí jinudy. Ale jednu takovou hru, která vznikla, aby vyřešila palčivé téma doby, jsem si zapamatoval z mládí. Dávali ji v televizi. Šlo o meruňky, které kvetou brzy a často je poškodí ranní mrazíky. Pokrokový soudruh prosadil na OV KSČ, aby se meruňky sázely na severních svazích, protože tam kvetou později, kdy už mrazíky nehrozí. Spisovatel, nevím už, jak se ten blbec jmenoval, tento meruňkový vynález probojoval. Meruňky v té hře nezmrzly, ale zas na severní straně pro nedostatek slunce nedozrály. To ovšem hra zamlčela. Vidíte z toho, že hry, které řeší plačivé problémy, se často samy stávají palčivým problémem.
Komentáře k článku: 3MIS3
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
