3MIS3
Všichni čas od času uděláme lidskou či profesní chybu. Která z těch Vašich byla nejvíc inspirativní, přínosná pro Vaše konání? Vzpomeňte si, prosím, jen na chyby posledních dvaceti let.
DAVID DRÁBEK
Chyb jak maku. V profesním životě si vybavuji například neschopnost skončit a odejít ze Studia Hořící žirafy v Olomouci. Všichni vysílení spolupracovníci už odpadli a tvrdili mi správně, že přes všechen věhlas stojíme na hliněných nohách, že Studiu chybí prostředky a zázemí, že je to nedochůdče, že by si vedení divadla i města přálo, abychom jen lelkovali a nedělali nové inscenace. A já probublával sentimentem k městu a historii naší desetileté éry – a přetahoval. A trvalo to, než jsem řekl dost a nekompromisně tu éru uzavřel podobně jako kamarádi z Komedie letos v létě. A přínos toho váhání a okounění? Ze zmatku v sobě jsem usoukal hru Akvabely, která mi posléze otevřela dveře do světa.
V osobním životě bylo tuze prospěšné zhroucení v osmadvaceti letech. Ty tři týdny byly bez přehánění strašlivé, člověk se proměnil v úzkostný ranec nervů, sobě nepodobného tvora, a poznal, že odnož inferna se dá zažít i tady na Zemi. Ale když to přežijete, můžete jít klidně s Mistrem Yodou na koktejl. Dostanete nenasytnou chuť do života a většinu prkotin neberete vůbec vážně. Máte zdravý pocit, že každý den je „ten navíc“, a vychutnáváte.
Pěkným kiksem byl taky rozpad rodiny a tahání o dceru. Další extrovní masox pro čtyřicetileté princátko z Týniště. Dnes jsme došli v té cause jakés takés harmonie a já se neohrabaně snažím být Panem Úžasňákem. Ano, takovým tím fotrem s bující vanou obtaženou elastickým supermanským kostýmem.
PAVEL KOHOUT
Vyhrazuji si právo i povinnost uvést:
Inspirující chyba mého celého života se mi přihodila v konci čtyřicátých a na počátku padesátých let minulého století, kdy jsem považoval Komunistickou stranu Československa za nositelku naděje, že má zem už nikdy nezažije katastrofu, jakou zavinil ve třicátých letech kapitalismus v podobě světové krize a nato západní demokracie v podobě Mnichovského diktátu. Napravování té myšlenkové chyby mi trvalo většinu života a zásadně ovlivnilo i mou tvůrčí činnost.
Méně významnou, ale rovněž inspirující chybou v posledních dvou desetiletích byl můj protest proti pokutě za nedovolené předjíždění v rakouské obci Poisdorf jižně od Mikulova: ve správním řízení mi byl nejen uložen peněžitý trest ve výši sto padesáti eur, ale i na čtrnáct dnů odebrán řidičský průkaz. K mému překvapení mi pak rakouský automotoklub ÖAMTC posílal každý den jako náhradní řidiče studenty vysokých škol, kteří si tak přivydělávají na školné, ale po této inspiraci jezdím už deset roků vzorně.
KAREL STEIGERWALD
To je záludná a těžká otázka. Podstatou skutečné chyby přeci je, že o ní nevíme. Či si dokonce myslíme, že nejde o chybu, nýbrž o úspěch. To je pak chyba, která svou tragikomičností láká dramatiky. Chyba přiznaná, veřejně předváděná není žádná pořádná chyba, nýbrž jen divadýlko. Hleďte, jak do sebe šiji, co na sebe nelítostně přiznám, jak jsem poctivý, křičí takový kajícník, který na sebe vrší „chyby“.
Tak nevím, co bych na sebe měl přiznávat. Moje chyby, které já nevidím, všichni znají a radují se z nich. Ten blbec, a jak je slepý, volají vesele. Nic člověka nepotěší víc, než chyby druhých. Někteří lidí mě proto mají dokonce rádi. Upřímně se rozveselí, když zas už žvatlám, co jsem udělal skvěle, jak se mi něco povedlo… Ano, takoví lidé jako já jsou v oblibě. Jsou to chvástalové a každý se jim vysměje, protože je šťastný, že on chvástal není. Lidé, kteří nás obtěžují ustavičnou sebekritikou a bolestínským přiznáváním chyb, jsou nesnesitelní a každý se jim rád vyhne. Pozor, jde ten vůl a zas bude vykládat, jak chyboval při výchově dětí. Každý prchá.
Bývá to ale pomíchané, některé své chyby člověk tuší, jinými, které nemá, se chlubí. Existují profesionální chybaři. Chybují odborně, se znalostí věci. Jejich život se skládá z nepřetržitého sledu chyb. Už když se narodí, je to chyba. A tak dál… Přísloví chybami se člověk učí je nesmyslné. Z chyb se nikdy nikdo nepoučí. Každá chyba je pobídkou k nové chybě.
Nevím, co otázka čekala ode mě. Že se budu vytahovat celým rejstříkem skvělých chyb? Aby se vidělo, jak poctivé mám útroby? To bych nikdy neudělal. Mám velkou chybu, jmenuje se skromnost a ta mi brání chlubit se chybami. Ostatně žádné nemám, a inspiruji se tím.
Jednu chybu ale přiznám, protože je vážná. Neměl jsem se před lety stát dramatikem. Psát divadelní hry je nesmyslné a teď k stáru vidím, že i trapné. Pro muže se to nehodí.Hry mají psát ženy, protože hra je prodloužený drb. Utěšuje mě jedině to, že o divadelní hry není skoro žádný zájem. Já klidně můžu přijít mezi lidi a nikdo se mi nevysmívá, protože neví, že píšu hry. Byla by to velká hanba, kdyby řekli: tenhleten pán píše divadelní hry‚ fuj!
Komentáře k článku: 3MIS3
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
