3MIS3
V prezidentské kampani se angažoval nebývalý počet umělců, většinou na straně Karla Schwarzenberga, ale i Miloš Zeman získal zajímavá jména. Hodnotíte jejich aktivitu spíše pozitivně jako výraz občanské odpovědnosti, anebo s pokrčením ramen nad emotivně naladěným národem umělců?
David Drábek
Já ale taky agitoval, verboval, burcoval na Karlovu podporu, i s plackou jsem se vyfotil. A heslo měl privátní: NEVOLÍME DOKONALOST, VOLÍME CHARAKTER. A prosrali jsme to. Pro křehčí nátury – projeli. Kdo by čekal, že u mentálně zamřelých spoluobčanů ještě v roce 2013 zaberou Benešovy (alias Stalinovy) dekrety a estébácké letáky do schránek, kterak kníže navrátí majetky odsunutým Němčourům… Dikobraz FOREVER!
Na Hradě tedy bude sedmilhář a vogon Miloš. Na něm je mi protivné, že si za Putinovy prachy hraje na Churchilla. A že je, řečeno s Janem Rejžkem, porodníkem korupce v téhle zemi. Tím druhým je dosluhující prezident čór-pen klubu Václav K. Jeho rodina se zapojila do zápolení šarmantními Kikininými dekrety, což je rukovět populistické xenofobie v praxi. Klausova hláška o tom, jak je rád, že pravda a láska zvítězila nad všakvyvítečím, to už bylo vážně na tečku. Ale jistě se s Hájkem a Jaklem nasmáli jak puboši a na chvíli odezněl pocit palčivého loserství…
Má frustrace po volební prohře byla značná, díky ní se však stal nezapomenutelným koncert, který jsme v den vyhlášení výsledků pořádali v Klicperáku.
Dnes už jsem vychladl, jen se nemůžu vymanit ze závislosti na facebooku. A zpětně se těším, že drtivá většina lidí z branže, jichž si vážím, byla na straně poraženého. I když v trochu přepjatém pravdoláskařském hávu. No a? Po odeznění pocitů zmaru se vyrojil humor. Za všechny jmenujme třeba žádost, zda by nám Daniel Hůlka nemohl zazpívat Ztracený ráj. A Bohdalka to schytala až drsně, focena s pestrou sbírkou bývalých prezidentů, citováním Audience či dotazem: A chcete ten honorář za roztleskávačku cash nebo ve stravenkách, Jiřinko?
Abych na závěr parafrázoval samosprašně titul své knihy her: Ovary se nezachvěly. Ale černě to nevidím. Rudě ano.
Pavel Kohout
Podpora umělců stranám či jednotlivcům patří nejen u nás k oživujícímu folklóru. Zejména herci a ještě víc herečky dávají buď průchod upřímným občanským sympatiím, nebo chtějí svou podporou podepřít i sebe, což je spojeno s rizikem nežádaného dopadu, pokud jejich favorité prohrají zvlášť jednoznačně. Mají sice další možnost obrátit na sebe hledáček, prohlásí-li, že jejich prezidentem bude poražený, ale většinou se tím ztrapní víc, než kdyby vítězi demokratické volby pogratulovali. Bezpečně vítězí ti kumštýři (zde je předpokladem formát de lux!), kteří se rozhodnou nepoltit dál už rozpolcenou společnost a dají vřelé doporučení všem.
Nad všechny vyzvedá teď internet naši paní Jiřinu Bohdalovou, která propůjčila svůj národem zbožňovaný kukuč už před půl stoletím Antonínu Novotnému, aby svou přízní upevnila i doma jeho nečekaný bonus, když byl na Světové výstavě v Montrealu vyhlášen nejhezčím prezidentem planety. Podporu neodepřela pak ani všem dalším zvoleným hlavám ČSSR, ČSFR i ČR až po oba dva Václavy H. & K. A přímo státnicky se chovala letos, kdy dlouho korzovala po boku Karla Schwarzenberga, aby se pak její levé oko včas vynořilo v detailu při levé kantně obrazovek pod právě zvoleným prezidentem Zemanem a na chvilku prosadilo dokonce i v záři První dcery. Neopustí-li svého favorita Marek Vašut, může mu gratis radit při údržbě prostaty, což pozvedne jeho pověst placeného verbíře v televizích reklamách.
Karel Steigerwald
Národem umělců určitě nejsme. To by byla dost hrůza. A přemýšlení o účasti umělců v kampaních mi dělá potíže. Umělci, i když se někdo diví, jsou lidi jako každý. Mají tedy právo být svobodní, účastnit se, jak chtějí a kdy chtějí jakýchkoliv kampaní, petic, memorand, manifestací a stávek. Neměli by se ale účastnit všech takových akcí. Vypadají pak spíš jako šašci než umělci. Ale na druhé straně – nechat se fotografovat s TGM, Benešem, Háchou, Gottwaldem, Zápotockým, Novotným, Svobodou, Husákem, Havlem a Klausem, to je přeci svého druhu velké umění dlouhověkosti a nestoudnosti zároveň. Kdo to dokáže?
Lidé, kteří si oblíbí politika proto, že se kolem něj točí ten či onen umělec, jsou podivní. Umělci velice často politice svého politika vůbec nerozumí a nevyznají se v ní. Politika podporují z lásky ke kamerám, fotoaparátům a jiným cetkám. Nebo ho podporují, že ho mají upřímně rádi. Velmi často se ale pletou a pak je to mrzí, než si ovšem opatří nového a lepšího politika. Činitel na trůně činitelství, rej umělců kolem něj a rozrušení voliči dole, to vše vytváří jakýsi obludný karneval. Před vynálezem novin, fotografie a televize to nebylo možné. Život byl chudší, ale méně pitomý.
Nejvíc mě přec jen baví názor, že umělci jsou taky lidi a ať si jako každý podporují, koho chtějí. Diváci toho karnevalu by to tak měli chápat.
Komentáře k článku: 3MIS3
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
Zdá se, že profesionálové v kultuře jsou nenapravitelní optimisté a nesobečtí etuziasté – včetně mě. Volili jsme většinou knížete, ačkoli je už od voleb osobně odpovědný za personální obsazení MK ČR. Nejdřív korupčník (dům na Floridě z určitě nevydělaných peněz) a korumpovatel J. Besser (viz kauza odvolaného ředitele Filmového archivu) a potom zcela nekompetentní A. Hájková, kterou teď dokonce pan předseda čerstvě podpořil proti nešťastně se uřeknuvšímu I. Mathému.
Výmluvy na StaN neberu, tak malým pánem v té předvolební koalici K. Schw. není!
22.02.2013 (5.30), , Trvalý odkaz komentáře,