3MIS3
Klasik absurdního dramatu Eugene Ionesco napsal hru o odchodu vladaře Král umírá. Václav Havel popsal konec svého prezidentování v duchu svých absurdních komedií ve hře Odcházení. Skrývá v sobě závěr éry našeho posledního prezidenta také určitý dramaticko-absurdní potenciál?
David Drábek
Touhle otázkou jste mi vskočili na příborový nůž… Zrovna včera jsem odpískal psaní hry „KLAUS your eyes (I’m leaving)“. Už jsem ji tady v rubrice před časem avizoval – pojednává o tom, kterak se odstupující prezident nechá sníst od prostého řadového Čecha jménem Radek, neboť mu Hájek kdesi v esoterických lejstrech vyhledal, že po tomto kanibalistickém rituálu přežije jako král králů navždy. Pár měsíců před volbami jsem se to zdráhal psát, neboť mi našeho neúspěšného vladaře bylo vlastně líto – jak se „Klein“ snaží překřičet vlastní bezvýznamnost. A rozhodl jsem se nepoužít formu kabaretu a vytvořit rozhovor mezi oním Radkem a Klausem jako obecnější kolizi mezi dvěma světy. Argumenty vyfutrovaného, zaníceného a stárnoucího politika – a na straně druhé k politice i občanství lhostejného mládí. Nu ale potom propukla předvolební prezidentská kampaň a začalo být zřejmé, že Klausovo finále je daleko strmějším pádem, než jsme mu někteří škodolibě přáli. Že jeho střemhlavá šipka a následné zarochňání se do smetiště dějin jsou opravdu důsledné.
O předvolebním tanci Klausovy „Kelly Family“ jsem psal posledně. Když zeť slovenského fašouna poukazoval na nácky v rodokmenu knížete, zůstával nad tím rozum stát. Tady už jsem do psaní své hry ztrácel chuť a začal se navracet k obvyklému arzenálu: příkré a nekorektní satiře.
Po zvolení Zemana se ale Klaus rozhodl kompletně poblít a rozkopat mohylu Václava Havla, jeho život i odkaz. A tady už ten trpajzlík Klaus, co s oblibou v poledne na kopec leze, protože tehdy odtud vrhá nejdelší stín, tady už se mi stal Klaus odporným. A hru jsem s omluvou uložil do Akt X a psát ji nějaký čas jistě nebudu. Takhle nezvládnutý mindrák ze svého předchůdce se jen tak nevidí. Ani čtvrtstoletí ve vrcholné politice a ty nejvyšší posty v zemi vás od něj nevysvobodí.
Pozoruhodně to shrnul Ivan Hoffman: Pokud chce Klaus, aby byl porovnáván s Havlem, je to čirý masochismus. Havel přitahoval lidi, zatímco Klaus je odpuzoval. Už proto, že zatímco Havel o sobě vždy pochyboval a vystupoval skromně, Klaus povýšeně poučoval. Jako spisovatel se Havel zamýšlel nad lidskou existencí, zatímco Klaus cokoli napsal, vždy psal o sobě. Oba byli pravda prezidenti. Jenomže jeden byl bohém a druhý obyčejný účetní.
Pavel Kohout
Odcházející PaPr mě po deseti úmorných letech už neinspiruje ani k úvaze, co za potenciál v sobě skrývá závěr jeho éry, leda k poznámce, že prezidentské křeslo mladé České republiky už podvakrát zafungovalo jako katapult: jednoho uživatele vystřelilo do dějin a jednoho z dějin.
Karel Steigerwald
Všimněte si, u Ionesca umíralo i království či mizelo pryč. Něco tím chcete naznačit? A Havel – napsal Odcházení, ale neodešel. Havel je velké neodcházející téma. Vyzvídáte, co je v Klausovi absurdního. To není těžké vidět, však je odsud, kde je všechno tázání absurdní, včetně vašich i mých otázek. Klaus prosadil politickou demokracii, svobodný trh, založil silnou pravicovou politickou stranu v silně levicové zemi, zbavoval lidi bludů a fantaskních představ o politice, proti zemanovskému brontosaurismu nasadil ironii a vzývání klasických konzervativních hodnot, o jejichž povaze málokdo co ví. Otočil Čechy směrem z husitskokondelíkovské kotliny sudlic a tlačenky k modernizaci a reformám. Propagoval a vykládal nejsvobodnější ekonomické myslitele minulého století: Friedmana, Hayeka, atd. Často kritizoval většinu, šel proti proudu, někdy se dočkal uznání (krize Eura, globální oteplování, boj o vyrovnané rozpočty). Velký solitér. Vedl velké spory. Ale také: sebestředný úpadek, zúžené obzory, izolacionismus, boj proti šlechtě, nechuť k cizotě, afinity k samoděržavným vůdcům (Mečiar, Putin), víra v božský původ Petra Hájka. Přesvědčení, že Havel je nepřítel svobody. Kádrování Švejka, nenávist k oběma. Konzervativní záliba se mění v staročeské přemítání. Vede spory malé, ale vizionář je velký: Moskvy se nebojí, Bruselu se bojí. To vidí v budoucnosti nějaké zcela nové peklo? Obklopil se magory a podivíny. Dočkáme se pokusu prohlásit Miloše Zemana svatým?
To je materiálu na absurdní velikost s nízkostí, na strhující rozpornost a pád z velikosti až dolů. Tragédie muže modernosti, který upadl do provinčnosti, s níž léta bojoval. Jestli je to téma na drama, nevím. Kdo takové drama napíše, bude to vědět. Absurdní to je. Hledat téma pro hru je podivné. Copak je téma, že někdo čeká u stromu, a nikdo nepřijde?
A ještě poznámka: píšete, že závěr éry Klausovy v sobě skrývá…atd. Závěr je, ano, chabý, a to se může vnímat velmi nebezpečně: přehlédne se, že není jen závěr, je celý politický osud. Závěr ho nekorunuje, možná to dokonce není žádný závěr. Každý teď Klause rád poválí v prachu cesty, ale on je ta cesta, on ji tvořil a určoval, kam vede. Náš lid má rád konce, pády, zklamání. Tak to teď Klausovi nandá. Aby mohl, musí škrtnou tu cestu a mluvit jen o dnešku. Cestu, smysl a směřování lid rád nemá. Všimněte si, na amnestii se nadává, nadávky jsou autentické – Klaus pustil ničemy, kdo to má vydržet? Na soudy a policii se nenadává, třebaže osm, deset, dvanáct let ničemy nesoudí.
Komentáře k článku: 3MIS3
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Petr Pavlovský
Ad polemkika s P. Kohoutem: O velkém umění odejít….. MfD 15. III. 2013 s. A 11
Paní ministryně Hanáková není tak stará, aby to mohla pamatovat, ale přesto: argumentujíc nekorektně subjektem, použila proti výtkám P. Kohouta jeho tvorbu z 50. let. Nám, kteří tu dobu pamatujeme, komicky připomněla tehdejší způsob polemiky sovětských i našich komunistů proti kritikům ze Spojených států: „A vy zase lynčujete černochy!“ A bylo! Co jsou /nepřiznané/ gulagy s miliony mrtvých proti lynčovaným černochům?
„Zatímco ale Pavel Kohout sám sobě šanci /míněno k nápravě/ dal, jiným ji odpírá.“ To už není pouhá eristická nekorektnost, to je demagogie. P. Kohout „si dal šanci“ v době, kdy byl jednou nohou v kriminále, kdy riskoval přinejmenším existenčně. Naproti tomu paní Hanáková tu šanci požaduje nikoli vzdálena pozic, ve kterých pochybila, ale ještě stále v téže funkci!
Jejích lapsů je nespočet a o je nejhoršího, ony v různých modifikacích trvají, aniž by udělala sebemenší krok k nápravě! Byl sice jmenován nový ředitel ND (neprávem odvolanému předchozímu se nikdo neomluvil), ale nekompetentní pohlcení Státní opery Národním divadlem zůstalo. Problém, který může vyřešit jedině MK ČR, ale v žádném případě ředitel ND i kdyby to byl manažerský Einstein!
Jestli si MK ČR myslí, že problém ND vyřešilo, je na katastrofálním omylu! Kostlivec Státní opery je tu stále a její bývalí zaměstnanci nezmizeli. Jan Burian ani celé ND tento problém vlastními silami vyřešit nemohou, protože to není problém zaměstnanců divadla, ale jeho majitele, totiž Českého státu, reprezentovaného ministerstvem kultury). Před hladovou smečkou se jeden neuchrání tím, že zavře oči!
Navzdory už letitým slibům MK ČR se ve druhém suterénu kolumbária v Paříží nadále práší na zapomenutou schránku s urnou popela Františka Kupky, na kterou už léta čeká důstojné místo na vyšehradském Slavíně, vedle urny A. Muchy. Kdesi ve skladu MK ČR se práší i na autorskou bustu tohoto génia, dar Kupkových dědiců České republice, protože jaksi není kam ji důstojně umístit.
Reprezentanti kulturních periodik už dospěli k hromadným protestům proti odejmutí té nuzné nejnutnější podpory, která by byla levnější než sto metrů dálnice!
Seriózní server i-divadlo pořádá od roku 2006 anketu, ve které se vedle cen udělují i anticeny. Z institucí jej za loňský rok získalo MK ČR, v jednotlivcích se pak
na „medailových místech“ umístili A. Hanáková, D. Landa a náměstek MK ČR M. Sankot. Desítku uzavírá Markéta Ševčíková, tisková mluvčí MK ČR. „za arogantní a nekompetentní vystupování“.
Paní ministryně si zřejmě neuvědomuje, že je dírou pod čárou ponoru v boku korábu koalice TOP 09 – StaN. Neuvědomuje si to ale zřejmě, ani K. Schwarzenberg, o jehož zázračných 45% se zasloužili především kulturní lidé, ti, o jejichž materielní i duchovní zájmy jde v resortu MK ČR především. A volby se blíží, nejsou-li, z dopuštění M. Zemana, už za dveřmi.
15.03.2013 (16.28), , Trvalý odkaz komentáře,