3MIS3
Politiky prozrazuje jazyk. Jak jazyk prozrazuje divadelníky a novináře?
David Drábek
Tohle je parketa spíš pro Vladimíra Justa. On je ostřílený Van Helsing, lovec floskulí a jazykových zplodin…
U politiků je to zřejmé – ti nemluví. Ti se maximálně někde stranou domlouvají. Navenek jsou to jen hemzy o hledání konsenzu napříč politickým spektrem či o vykomunikování problémů. Nějak si tu půlminutku pozornosti médií odkroutíte a na víc se Češi se svou amputovanou historickou pamětí stejně nedokážou soustředit. Ale přesto doufám, že to s tím soumrakem demokracie nebude tak žhavé, že se snad každý veřejný činitel nezprasí. Máme ve Figarově svatbě o tomhle dlouhatánský monolog a diváci po něm burácejí. A mě by to mělo jako autora-satirika blažit, protože se přeci strefuju do našich oligarchů, tolik podobných těm ruským. Ale když si pak vybavím ty hordy bolševickýcih odborářů a jejich image bojovníků za světlé socialistické zítřky, tak mi je z toho nanic. Jestli hajzly nahradí vypatlanci, daleko nepopolezeme.
U novinářů si stejně jako u divadelníků vážím talentu, originality a svéhlavosti. Že jim je vlastní mozek nad Google a Wikipedii. Kdo z dvojice GOGOL a GOOGLE je pro divadlo větší terno? No už slyším kamaráda Kolečka, jak se mi za tohle mudrování tlemí… Už si sám lezu krkem, ale co mám s touhle otázkou dělat? Já jsem syn učitelky, přátelé! Za jokerovským šklebem se skrývá východočeský obrozenec a písmák…
Spousta novinářských tvarů se uňahňává z citací a berliček. Je to krajina oslích můstků, bulvárních vlezlostí a citací agentury JPP (jedna paní povídala). Proto si vážím novinářů a divadelníků divokých a nesmlouvavých, co si lámou hlavu a riskují, že se maloměšťácké většině zprotiví a ta je odstaví od možnosti psát a hrát. Což je drsné. I pražská divadelní síť saturuje jazyky průměrné, nekonfliktní, omyvatelné a „zábavné“. Proto jsme v Evropě nadále jen pominutelná divadelní gubernie.
Pavel Kohout
Palec každého člověka je, jak dávno známo milovníkům žánru krimi, odlišný jedinečným vzorkem kůže. Jazyk, míněn je jistě spisovný a psaný, tak dokonale přesné rozlišení nezná. Se zavázanýma očima bych z předčítaných ukázek poznal stěží dva tucty autorů. V prvním tutovky: Máchu, Němcovou, Nerudu, Haška, Čapka, Vančuru, Nezvala, Seiferta, Vaculíka, Klimenta, Havla a Kunderu. Další bych už hádal i podle obsahu. Z žijících politiků má písemný osobitý slovník snad jen Zeman, Klaus a Schwarzenberg. Z novinářů je pro mě stálicí Steigerwald. Z divadelních, mluvím o slohu, ne o názorech, se mi zdají svojsky psát Uhde, Just a paní Machalická; jiné pak spíš než jazyk prozrazují oblíbené lásky a nelásky. Že by měli politici, divadelníci nebo novináři souborně rozpoznatelné jazyky, mně uniklo. Všeobecně vnímám, že se dramaticky snižuje úroveň mateřštiny, nejmarkantněji v chybném užívání třetího pádu množného čísla. Případy, kdy lidé mlčejí, psi se honějí za míčem, a naopak koně kráčí a kočky umí mňoukat, lze najít běžně v denících a stále častěji i v knihách. Takže se mi jeví, že psaný jazyk – na rozdíl od mluveného, který se prozradí nářečím či slangem – neprozrazuje ani tak profesi jako stupeň obecné inteligence, která mnohdy předčí vzdělanost.
Karel Steigerwald
Jazyk prozrazuje každého. Odkud je, jak myslí, co umí. Obory mají své slovníky, různé triky a vytáčky, protože jazyk se báječně hodí i k tomu, jak nic neříct. Nebo říct ano i ne současně. To se hodí zejména politikům. Mlžit, manévrovat, číhat. Novináři to mají podobné, neustále se tváří, jako by říkali všechno.
Jinak prý mluví matematici, protože je ovládá logika s fantazií, novináře a politiky ovládá nabubřelost bez fantazie, operní zpěváky nevkusný vzlet, zemědělce přímočarost.
A co divadelníci? Myslíte herce, scénografy nebo mne? Divadelnictví není žádná zvláštní profese s vlastním slovníkem a s vlastními jazykovými fintami. Herci například mluví pokaždé jinak, však také hrajou pokaždé text jiného autora. Něteří herci mluví víc, než je třeba, jiní méně a jiní jen o sobě. A spisovatelé divadelních her? Každý jinak, jako všichni spisovatelé. Někdo je mnohomluvný, jiný jazykem šetří, třetí je krokolomný, čtvrtý používá jen věty holé, pátý nás plete odbornými termíny, jako například transdimenzionální nevstřícnost. Hašek má ve Švejkovi krásný vědecký termín: nebytelnost duchů. Může nás utěšit jen to, že v umění je všechno možné a všechno se tedy dá k něčemu použít. Na jazyku není krásné, že je krásný, nýbrž že jeho uživatel má co říct ostatním. Za mých studií na elektrofakultě bylo ve skriptech napsáno: budiž generátor trojí propojený obojí. To je příklad krásy jazyka, který nic neříká a k ničemu se použít nedá.
Jazyk divadelníky jako skupinu lidí vůbec neprozrazuje. Ale je to ještě horší, jazyk dnes už neprozrazuje krom kněží asi nikoho, ani novináře, ani matematiky, ani prodavače. Ale kněze už také prozrazuje, ne že v obchodě říkají aj zde rohlík boží, nýbrž že se divně kymácejí a usmívají jako otec Halík. Jazyk prozrazuje lidi hloupé, chytré, s fantazií, bez ní, sečtělé, složité i primitivní. A lidé jsou rozptýleni všude, všude jsou chytří i hlupáci, atd… tak se jazyk slévá do řeky bez zvláštností, z níž sem tam vykukuje duch. Ale duch může i mlčet. Tak kdo chce podle jazyka něco poznat, nepozná nic. Jediný druh se odlišuje, jsou to ajťáci, novodobí kněží. Mluví na vás a vy jim rozumíte jen předložky.
Komentáře k článku: 3MIS3
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
