3SES3
Určitě jste vy samy seděly v nějaké porotě na divadelní či literární cenu anebo přinejmenším dobře znáte někoho, kdo se na rozhodování podílel. Myslíte si, že tyto poroty či komise mají schopnost vyhledat prokazatelnou kvalitu, anebo jde spíše jen o kompromisní součet vkusu jednotlivých porotců?
Eva Kantůrková
Odpověď nemůže znít buď, anebo. Protože soutěže o ceny jsou různé, taky poroty se liší; záleží na tom, jaký sleduje soutěž a její porota cíl. Vždycky je to určitá kvalita, ale i druhy kvalit jsou různé. Mám zkušenost jen ze soutěží literárních.
Některé ceny, hlavně ty velké, jsou vyhlašovány pro předem daný okruh autorů a pro prokazatelnou kvalitu jejich děl. Nemusí to vždycky být výhradně kvalita umělecká, někdy je cílem ceny i společenský vliv a ohlas. Tyto velké ceny přirozeně přitahují mimořádný zájem porotců a porot a může se stát, že vedle kvality, která musí být do určitého stupně prokazatelná, se prosadí vkus nebo dokonce i nějaký partikulární zájem porotců. V těchto případech, řekla bych, nejde ani tak o kompromisní součet vkusu, jako o převahu třeba i jediného hlasu; nebo i o předchozí domluvu. Cena, abych to vyjádřila stručně, je zadání.
U soutěží a cen méně významných jde spíše o tichý nebo i zřetelně vyhlášený cíl: například neodměnit komerční literaturu; nebo naopak odměnit autora, který by u jiných porot, porot předpojatých, neměl na cenu šanci. Pak také existují soutěže žánrové, třeba pro humoristická díla nebo pro díla detektivní. V tomto zúženém prostoru je pak i jednodušší a asi i objektivnější rozhodování.
Chci říct, že literární ceny i jejich poroty jsou stejně tak živé jako samo složité literární a společenské prostředí, a že je tedy docela přirozeně a nijak ideálně odrážejí; a že odměněný autor pak ví, jak si se svým dílem stojí a jak a kým a kam je zařazený.
V žádném případě bych podle udělených cen nepsala dějiny literatury. V těch naopak mohou být i velké ceny dodatečně problematizovány. Čímž říkám, že cena je záležitost té které chvíle a toho kterého dobového vkusu a potřeby. A i komerčního zájmu, i ten je součástí smyslu některých cen a jejich donátorů a porotců.
Ale rozhodně tím vším neříkám, že bychom si jakékoli ceny, i té sebevíc subjektivní, neměli vážit. Ať je udělená za jakýchkoli okolností, z jakýchkoli dobových potřeb nebo možností, cena říká, že odměněný autor a vybrané dílo mají nárok na veřejnou úctu.
Iva Klestilová
Několik let jsem byla v porotě dramatických soutěží. Vzhledem ke své profesi a divadelní praxi doufám, že mám alespoň malou schopnost vyhledat prokazatelnou kvalitu. Pokud se tato v soutěžních textech nachází. Nicméně umění je subjektivní záležitost. To, co jsem já někdy považovala v některých divadelních hrách za nedostatek, považovali jiní za přednost. A samozřejmě naopak. Ale vždy jsem se ptala porotců, pokud nominovali hru, o které jsem nebyla přesvědčena, zda se zasadí o to, aby byla uvedena. Práce na daném textu a následné uvedení je pro autora velmi cenné. O tom jsem hluboce přesvědčena. Ale… a to je potřeba zdůraznit, někdy může jít v konečném výsledku, jak píšete, o kompromisní součet vkusu. To samozřejmě záleží na tom, jaká je úroveň divadelních her. Někdy je hra napsána nepříliš dobře, ale má silné téma. Jindy je téma nezřetelné, ale postavy jsou napsány slušně. Pamatuju si, že první ročník Slovenskej drámy byl docela silný a všechny nás překvapil. Vedli jsme poměrně živou diskusi o vítězi a jeho vítězství bylo těsné. Další ročník byl slabší, následný zase silnější. Za sebe musím říct, že jsem se nejčastěji v nominaci textů shodla s těmi, kteří mají zkušenost s psaním divadelních her, tedy s dramatiky. Například téměř vždy jsem se v nominacích shodla s Viliamem Klimáčkem. Což ovšem ještě neznamenalo, že tyto hry zvítězily, protože… umění je subjektivní záležitost a to, co se líbilo mně, k tomu mohli mít ostatní porotci výhrady.
Lucie Málková
V žádné komisi jsem se nikdy neocitla, takže popravdě nevím, jak tento proces rozhodování a hlasování ve skutečnosti vypadá. Je to tak, že se sejde komise a dlouhé hodiny debatuje o vítězi? Nebo naopak každý porotce lobbuje jen za svého vyvoleného umělce? Nebo proběhne tajné hlasování a jde se domů?
Mám samozřejmě několik přátel, kteří například rozhodují o ceně Thálie v oboru muzikál, ale nikdy mě nenapadlo se jich zeptat právě na toto. Nejspíš jsme měli naléhavější témata k diskusi. Tím nechci smysl jakýchkoli cen nějak snižovat, ale zrovna v našem oboru je nutné brát veškerá ocenění s rezervou.
Nemám důvod pochybovat o systému, jakým tyto poroty fungují. Copak může v rámci něčeho tak neměřitelného a neexaktního jako umění existovat spravedlivý výsledek? Jsou lidé, kteří tvoří, a druzí, kteří hodnotí. U nás v komisích často sedí lidé, kteří tvoří i hodnotí zároveň. Což mi nevadí. Protože koneckonců, kdo by tam měl sedět? Existuje v rámci tak úzké komunity, jakou je umělecká obec, někdo jako nezávislá osoba? Neřekla bych.
Ale zpět k otázce: Určená komise žádnou zvláštní schopnost vyhledat prokazatelnou kvalitu mít nemusí. Věřím totiž, že kvalitní dílo si cestu k porotci, případně k ocenění najde samo. Upozorní na sebe svou výjimečností, nadprůměrností a často rozporuplností. Také tím, že se liší od mnoha jiných vzniklých produkcí. Výsledek, tedy udělená cena, nemůže být pak ničím jiným než kompromisním součtem vkusu jednotlivých porotců. Je to vlastně krásná a trefná definice pro ocenění za umělecký výkon.
Komentáře k článku: 3SES3
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
