3SES3
Ruský akademik Komkov navrhl mírotvůrce Putina jako kandidáta na Nobelovu cenu za mír; poté i Miloše Zemana za vyvážený přístup k ukrajinské krizi. Nemyslíte, že by v čase harašení zbraní mohlo z české strany zaznít odlišné gesto, například oficiálně pozvat skutečného nobelistu za mír, dalajlámu, ačkoliv se s ním nedá obchodovat?
Eva Kantůrková
Vaše otázka je konstruovaná opravdu složitě a ptá se na několik věcí zároveň.
Tak především se ptá, co si myslíme o návrhu akademika Komkova. Nic bližšího o tom pánovi nevím, ale on asi ze svého postavení dobře ví, proč navrhuje na Nobelovu cenu míru právě vládce vlastní země. Překvapivý návrh na Miloše Zemana možná připojil ze zdvořilosti, mezi českými Hradčany a moskevským Kremlem nepřestala strašit temná připomínka srpnové okupace, a on by ji možná rád oslabil nebo odstranil.
S dalajlámou se skutečně nedá obchodovat, a jeho duchovní, osobní a i politický vliv dost výrazně v Čechách zazněl při jeho různých pozváních a návštěvách. Česká veřejnost má dalajlámu pevně spojeného s osobou i politikou Václava Havla, a to vůbec ne hlavně proto, že dostal Nobelovu cenu míru, ale že představoval duchovní hodnoty, které českému prostředí chyběly a které chtěl Václav Havel zprostředkovat…
Vzdor k úctě, kterou k dalajlámovi chovám, si nemyslím, že by ke konfliktu mezi ruskou říší a Ukrajinou měl být přizván právě on. Nejen protože on sám má dost starostí s nedořešením vztahu s čínskou vládou ohledně Tibetu, ale i že v českých poměrech nenacházím výraznou osobnost, která by jej ke sporu Ukrajiny s Ruskem pozvala.
Jako lepší kandidát na návštěvu se mi zdá být prezident Barack Obama, taky nositel Nobelovy ceny míru, který si ale už bez našeho pozvání telefonuje celé hodiny s prezidentem Putinem. To mi připadá účelnější než jakékoli gesto z české strany.
A když už je řeč o nositelích Nobelovy ceny míru, je jím i Michail Gorbačov, který má k problému blíž, než kdo další ve věci nenamočený mě napadá, a který neztratil politickou i lidskou autoritu.
Pokud jde o gesta, byla jich z české strany učiněna spousta, a některá velmi temná, například xenofobní varování před možnými imigranty z Ukrajiny. Kdežto věcnou a možná i účinnou politiku v rámci Evropské unie koná současná česká vláda.
Oproti prezidentu Miloši Zemanovi, rozmáchlému ke gestům, jejichž závazek ale sám nemůže naplnit, bych dala přednost důslednému, promyšlenému a zdrženlivému politickému jednání předsedy české vlády Bohuslava Sobotky. Líbí se mi na něm, jak dobře rozlišuje na jedné straně možnosti našeho vlivu, a jak se na straně druhé důsledně vyhraňuje politickou zásadovostí vůči všem, kteří haraší zbraněmi na obou stranách sporu.
Přitom, to se přiznám, si nemyslím, že starost o ekonomické vazby s Ruskem jsou jen jakýmsi hokynařením na okraji konfliktu; ekonomické propojení Evropy, jak se dosud vytvořilo, je taky kulturní a i mírovou hodnotou, která stojí za to být připomínána a i chráněna.
A vůbec si myslím, že když někde haraší zbraněmi nebo jiným druhem násilí, je třeba si zachovat soudnost a chladnou hlavu. Taky víc než jakékoli návrhy na Nobelovu cenu míru a její nositelé mě zajímají lidé na Ukrajině, kteří se ocitli v mocenské pasti a kterým nepomůže nikdo z těch, kteří využívají složité situace k osobní popularitě.
Iva Klestilová
Návrhy ruského akademika Komkova na kandidáty Nobelovy ceny za mír jsem zaznamenala. Co k nim dodat? Nic. Snad jen to, že prezident Putin, ať se mi to líbí, nebo ne, má ve světě hodně stoupenců a je populární. Otázka, zda by měl být oficiálně pozván dalajláma, je z říše snů. Václav Havel zaujímal jasný postoj vůči diktátorům bez ohledu na ekonomické zájmy. S dalajlámou se setkal, ale zda přijel na oficiální návštěvu, to nevím. Ráda bych, aby tomu tak bývalo bylo. V každém případě se jeho svatost setkala s prezidentem Havlem několikrát, naposledy pár dní před Havlovou smrtí. Ale už za dobu Václava Klause se výrazně změnil kurz myšlení směrem ke Kremlu. A od té doby tomu není jinak. Alespoň jsem změnu kurzu nezaznamenala. Jen si vzpomeňme, jak kritizoval podporu skupině Pussy Riot a dalajlámovi bývalý premiér Nečas. Považoval tyto aktivity za nemístné a škodlivé českému exportu. Karla Schwarzenberga tenkrát tyto výroky popudily a právem. Nicméně Nečasova slova byla jen potvrzení oficiálního postoje české politické reprezentace – když jde o peníze, lidská práva musí jít stranou. Zda šlo ve výše jmenovaném případě hlavně o podržení své vlastní funkce a vlivu, bylo a je otázkou pro jiné. Tedy: potěšilo by mne, kdyby byl do Česka oficiálně pozván dalajláma. To se ale stane opravdu jen velmi těžko. Prezident Zeman se vyjádřil v tomto směru jasně. Nezbývá, než doufat, že třeba další český prezident půjde, alespoň co se týče postoje k diktátorům, ve stopách Václava Havla a oficiálně dalajlámu pozve. Naděje umírá poslední.
Lucie Málková
Na nedávné slavnostní večeři v Bílém domě prý americký prezident Barack Obama v žertu pronesl, že „dneska už to dají kdekomu.“ Myslel tím Nobelovu cenu za mír, kterou on sám od akademie obdržel v roce 2009, a tímto komentářem reagoval na Putinovu nominaci za loňský rok. Dobrý vtip v sobě obyčejně skrývá i kus pravdy. V tomto případě se nabízí otázka, jaký smysl a váhu mají Nobelovy ceny za mír dnes, zvlášť vzbuzují-li často kontroverze a o udělení rozhoduje pětičlenná komise. Je to zcela jistě nejstarší a nejznámější cena, ale je opravdu nejvýznamnější a stále relevantní? Já si tím zcela jistá nejsem a už vůbec se neodvažuji hodnotit, kdo tedy je skutečným nobelistou, a kdo jím není.
Tím se dostávám k otázce: odhlédnuto od cen, oficiální pozvání dalajlámy obraz české zahraniční politiky nezlepší. Bylo by to skutečně jen gesto, účelové a příliš přímočaré. Pozvání osobností, jakými jsou dalajláma nebo barmská disidentka Su-Ťij, má smysl pouze v širším kontextu, tak jako tomu bylo například v září minulého roku v rámci konference Forum 2000. Nemyslím si, že dalajláma nebo Su-Ťij jsou lidé, kteří by „obchodovali“ se svým jménem a svou návštěvou by České republice „prodali“ odpustek za nekoncepční a podlézavou zahraniční politiku, která mimo jiné úzce souvisí s obchodními zájmy. Nebo se návštěva ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka v Číně uskutečnila z čiré sympatie vůči této zemi a potřeby potvrdit, že Česká republika rozhodně nepodporuje samostatnost Tibetu? Asi těžko. Lobby finanční skupiny PPF, jejíž obchodní styky v Číně nebo v Rusku tvoří významnou část příjmů, hrají při oficiálních zahraničních cestách podstatnou roli. Rozhodně podstatnější, než je otázka dodržování lidských práv nebo svobody slova.
Komentáře k článku: 3SES3
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
