4 + 4 = 8 1/2 (No. 2)
V Arše v úterý 18. října večer slavil – v rámci festivalu 4 + 4 dny v pohybu – norský soubor Jo Strømgren Kompani úspěch se svou pohybově-činoherní legráckou The Society…
Znáte tu poučku, že dobré činohře porozumí divák i v případě, že nerozumí jazyku, v němž se na jevišti hovoří? Norové jako by se ji chvílemi snažili ověřit: ač se Strømgrenova společnost uvádí jako taneční divadelní soubor – a Strømgren sám dokonce studoval (a nedostudoval) klasický balet – v jejich Společnosti se docela dost mluví. Mluví se v ní nonsensovým jazykem, který je tak dokonalou nápodobou francouzštiny, že divák francouzštiny neznalý nejspíš vůbec nemá šanci zjistit, že něco neklape. Občas do tohoto jazyka prosáknou nějaká skutečná (a mezijazyčně srozumitelná) slova, ale to je vedlejší: činoherní pasáže jsou přesně podle té poučky srozumitelné i mimo obsah slov. Hraje se komedie s jasnou situací a řadou pohybových gagů. A do toho vstupují humorně-baletní vložky, nejprve přísně oddělené, později postupně prorůstající a slučující se do jednoho divadelního jazyka. Vesměs se tančí na písně Charlese Aznavoura – k nejpůvabnějším momentům patří scéna, kdy tři rozhádaní přátelé tančí a k tomu zní text (volně překládám) Smutné jsou Benátky / když láska umírá / Smutné jsou Benátky / když už mě nemáš rád…
Milec kávy... Foto ARCHIV FESTIVALU
Ona titulní Společnost je společností milovníků kávy, kteří se v klubu scházejí nad šálkem tohoto moku. Jejich sdílené příjemné chvíle naruší šokující nález použitého šálku čaje – a začíná vyšetřování a hledání zrádce. Něco takového se dopředu dočtete v programu: nezjistíte z něj už, že z téhle situace se vyvrbí paranoidní skorothriller o západním světě a jeho ohrožení zvnějšku. Nepřítelem tu je komunistická Čína, která zničí onu společnost kafemilců, ale nejspíš nejen ji – tedy možná. Konec je otevřený interpretacím (přinejmenším jsme se neshodli na smyslu posledního výjevu), ale nic pozitivního to nejspíš nebude… Dočetl jsem se o Strømgrenovi, že jeho tvorba je rozmanitá, ale společným jmenovatelem by mohl být celkově pesimistický pohled na svět. Soudě podle Společnosti, zdá se to docela pravděpodobné.
Nějaká deprese ani pesimismus u diváka ovšem nenastává ani náhodou: je to především velice (dů)vtipná podívaná, která potěší, ale hlubší vjem nejspíš nezanechá. Tleskalo se každopádně dlouho a nadšeně, a dobře tomu tak.
P.S.: Vlastně jen jedna věc mě mrzela hodně: trailer ke Společnosti mi dopředu vyslepičil nejen vývoj děje, ale i skoro všechny dobré gagy. Pokud jste se do vyprodané Archy nedostali, pusťte si ho: uděláte si docela dobrou představu, jak to asi tak vypadá.
Komentáře k článku: 4 + 4 = 8 1/2 (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
