4 + 4 = 8 1/2 (No. 6)
Bez přehánění. 4 + 4 dny v pohybu dosáhly na svůj vrchol. Sobotní večer patřil tanci v podání česko-slovenské skupiny Deja Donne ve spolupráci se slovinským pohybovým tělesem EN-KNAP. Jejich fúze moderního baletu, fyzického divadla a humoru vytvořila v divadle Archa atmosféru, na kterou se nezapomíná.
Co když člověk neukočíruje svoji potřebu být maskovaným hrdinou? Snímek ROBERTO FAIDUTTI
Not Made for Flying
Lidé odjakživa toužili mít schopnosti vymykající se normálu. Když zjistili, že na to nemají, že they don’t made for flying (jak zněl název představení), stvořili si superhrdiny, přisoudili jim superheroické superschopnosti a supersvět, ve kterém se vždy objeví nějaký zákeřný padouch, který už už supersvět dobývá. V ten okamžik si ale superhrdina vzpomene na své obyč lidské vlastnosti, s jejichž pomocí jsou jeho superschopnosti ještě suprovější, padoucha porazí a čeká na další superúkol.
Lidé své hrdiny potřebovali trochu polidšťovat, aby se jim příliš nevymkli. Co když ale naopak člověk neukočíruje svoji potřebu být maskovaným hrdinou?
Věk masek
Lidé své hrdiny potřebovali polidšťovat, aby se jim příliš nevymkli. Snímek ROBERTO FAIDUTTI
Bachovské tóny vnášejí na scénu sedmici skvělých tanečníků, jimž kostýmy superhrdinů nikterak nepřekážejí v realizaci jejich vážného, náročného a svrchovaně důležitého poslání. Otevřená scéna duní jejich kroky. Krůčky. Skoky. Piruetami. Sebejistí ve svých rolích, úspěšní a oslniví. Každý soustředěn na sebe, vědom si svých půvabů, schopností… a ostatních charakteristik, které jim kdosi svévolně vepsal do vínku. I Bachovy skladby jsou však konečné. Končí se barokní teatrálnost? Končí věk masek a věčného divadla?
V rytmu ostře pulsující hudby a světel se mění nálada, sebejistota i sebereflexe. Konfrontace s ostatními. Spolupráce, poznávání, žárlivost. Zvědavost, pochyby. Agrese. Měření sil, ztráta iluzí. Hledání místa a identity. Jak nebezpečné je přiznání vlastní slabosti? Je třeba lidskou blízkost zaplatit přijetím zranitelnosti a ubohosti? Copak nemá láska místo v dokonalém světě?
Já jsem krásný, Já jsem sexy… Snímek ROBERTO FAIDUTTI
Vlastně je docela jedno, jestli na jevišti pobíhá Superman, Robin, Captain America nebo jakákoli jiná postava s nadpřirozenými hrdinskými schopnostmi. Vždy to nakonec bude pouze maska člověka, kterou se ke světu vztahuje, zatímco jeho lidská identita si zachovává odstup. V první třetině představení se každá ze sedmi postav představovala divákům s neskrývanou adorací sebe sama (Já jsem krásný, Já jsem sexy…). V takovém případě musí nutně dojít ke zkreslení (resp. ještě o něco většímu zkreslení, než k jakému už tak dochází) v názoru na svět, na lidské vztahy apod.
Svět bez masek
Co se ale stane, když někdo z takové společnosti najde odvahu a masku si sundá? Jako v platónské jeskyni: tento „hrdina“ konečně vidí a prožívá reálný, pravdivý svět. Chce svým druhům sdělit, v jakém omylu celou dobu všichni žili a ať si konečně své masky sundají a prozřou. Ti mu ale nevěří. A než by se šli přesvědčit, raději jej trestají a šikanují.
Deja Done tuto mučednickou roli přisoudili Batmanovi. Když nedokázal druhy přesvědčit nadpozemskými zbraněmi (už jimi neuměl vládnout, neboť byl prostým člověkem, a prostí lidé, ať chcete nebo ne, nadpozemské schopnosti nemají), zkusil to fyzickým kontaktem. Tanečníci-hrdinové dosud bojovali zcela bezkontaktně; masky si neubližují. Batman-člověk, zamilován do jedné z hrdinek, se už agresivně, surově (takový je svět lidí) snaží svou vyvolenou přimět, aby také sundala masku, aby přestala být hrdinou a stala se člověkem.
Sebejistí ve svých rolích, úspěšní a oslniví. Snímek ROBERTO FAIDUTTI
Ani tehdy mu jeho okolí neporozumělo. Žena ho (kupodivu) odmítla a druhové se od něj odvrátili. A on svůj souboj vzdal. Tak, jako se člověk v těžkých chvílích vzdává. Hrdinství nehrdinství.
Přesto boj nebyl marný. V závěrečném, eroticky vypjatém, milostném tanci mezi Supermanem a Kočičí ženou, se tito symbolicky vysvlékají ze svých masek střídavým odříkáváním jmen svých milenců, které se postupně promění ve svlékání fyzické. Nakonec se svlékli úplně všichni, někteří až do naha.
Člověk zkrátka ještě má odvahu. Snad ten risk sundat si masku za to stojí.
Dominik Melichar & Klára Zindulková
Snad ten risk sundat si masku za to stojí… Snímek ROBERTO FAIDUTTI
Oba autoři šli na představení s tím, že mezi nimi vznikne diskuse, výměna názorů na tanec dnes apod. Tato myšlenka s posledním zatleskáním vzala zasvé. Oba uchváceni právě zhlédnutým, ještě dlouho do noci interpretovali, rozebírali a chválili výkony tanečníků. Článek, který jste právě dočetli, je tedy takovým konsensem jejich názorů.
Komentáře k článku: 4 + 4 = 8 1/2 (No. 6)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
