Kolik dnes váží Hrabal?
Čtyři sta sedm gramů, tolik podle tvůrců váží scénář nejnovější inscenace pražského Divadla v Dlouhé 407 gramů z Bohumila Hrabala. Na scénáři a režii se podílelo duo Miroslav Hanuš a Jan Borna, prvně jmenovaný si ještě střihl jednu z hlavních rolí. Autoři vyšli z Hrabalovy povídkové knihy Perličky na dně (zejména z povídek Baron Prášil, Podvodníci a Smrt pana Baltisbergra), děj se odehrává někdy počátkem šedesátých let v ošuntělé sběrně papíru.
Na webových stránkách divadla můžeme najít vizualizaci scény, navíc se dočteme, že jde o neobvykle řešený prostor Divadla v Dlouhé. Scéna je vzadu na jevišti uzavřena dvourozměrnou (pravděpodobně fotografickou) kulisou opadající domovní zdi s okny, doprostřed řad křesel v hledišti tvůrci položili molo, na plošinu v posledních řadách navršili balíky s papíry.
Haňťa (Miroslav Hanuš) občas rudlem povozí balík papíru z jeviště za diváky či zpět, rovněž herci tu a tam přejdou dozadu. Kromě pokřiků směrem k jevišti a pití kávy se tam ovšem nic neděje, proč taky, když se z diváků otočí jen málokdo. Před sebou kromě kašírované zdi a balíků vidí váhu, na níž se váží kromě papíru i krásná průvodčí Hedvička (Veronika Lazorčáková), vpravo je kovová skříň, u níž Růžena (Lenka Veliká) vaří kávu, vlevo klavír, nad ním patro, které obývá promítač (Pavel Tesař). Takovou scénu ožívají, chtělo by se říci hrabalovské postavy, ale, bohužel, jsou to spíš jen vypravěči. Ti více či méně (myšleno délkou monologu) a lépe či hůře (co do podání) pronášejí Hrabalovy perly a perličky.
Aby si publikum při přecházení z monologu do monologu oddechlo, zazní naživo piano či housle. Po přestávce se však nepokračuje ve sběrně, nýbrž na ztmavlé scéně, kde sledujeme novináře (Miloš Kopečný) a opereťáka (Vlastimil Zavřel) v nemocničních úborech a na invalidních vozících, kteří odříkají povídku Podvodníci. Když zmizí, vrátíme se do sběrny, sledujeme automobilový závod, následně se kulisa-zeď domu zvedne a všichni se kamsi do tmy odeberou sledovat film (úryvek z Domu radosti Evalda Schorma z filmové verze Perliček na dně).
Letošní hrabalovské výročí se slavilo vcelku velkolepě (včetně rozpustilé hádky o název nejmenovaného středočeského gymnázia), místy však probleskla otázka, zda není spisovatel mezi širší čtenářskou veřejností zapsán především jako žvanivý vypravěč hospodských historek. To rozhodně není, prostřednictvím uhrančivého jazyka vytvořil nekonečný, směšný i drsný svět, v němž jsou základní otázky existence ořezány do morku kosti. Převedení Hrabalova díla na jeviště či do filmu si s vyprávěním nevystačí. Ty nejlepší filmy podle Hrabala šly od vyprávění historek k zrození nezapomenutelných postav a silných obrazů. Neříkám, že to je jediná cesta, jak k němu na jevišti či ve filmu přistupovat, v Dlouhé však chybí život. Náročná scéna s mostem přes hlediště, maskérnou vytvořená „bezzubá“ ústa Miroslava Hanuše i zadní kulisa jsou jen kašírkou, kde se pravý Hrabalův svět nezjeví.
Divadlo v Dlouhé – Bohumil Hrabal, Miroslav Hanuš: 407 gramů z Bohumila Hrabala. Režie Jan Borna, Miroslav Hanuš, spolupráce na scénáři Jan Borna, dramaturgie Ilona Smejkalová, scéna Jaroslav Milfajt, kostýmy Hana Fischerová, hudební nastudování Milan Potoček. Premiéra 29. listopadu 2014.
Komentáře k článku: Kolik dnes váží Hrabal?
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)