Divadelní noviny > Festivaly Kontext
43. LFŠ žije! (No. 2)
Můj ty světe, div se a klidně nevěř mi, leč pravda pravdoucí to je: letošní Filmovka mne již podvakráte donutila vstáti na devátou ráno!
Sobotu do pohybu hektického nakopl jsem návštěvou klasické filmové adaptace legendární anime Ghost in the Shell v režii Mamoru Oshia. FOTO archiv
Leč popořadě: Sobotu do pohybu hektického nakopl jsem návštěvou klasické filmové adaptace legendární anime Ghost in the Shell v režii Mamoru Oshia, kterého kdysi ctěný a oblíbený pan docent Vladimír Suchánek označil za „Andreje Tarkovského animovaného filmu“. Průběžné plnění dlouholetých filmově-sledovacích restů vnímám jako jednu z nejzásadnějších radostí Letní filmové školy a ani tentokrát jsem neodešel zklamán. Krásně jsem si znovu připomněl, kde všude straky Wachovské kradly, po ránu příjemně do meditativního režimu vplul a navíc se velmi pobavil reakcemi přede mnou sedící dvojice – nebohá matka si zjevně spojila termíny „animáč“ a „anime“ v jeden a na filosoficky nekompromisně brutální snímek vyvedla svého cca dvanáctiletého syna – po prvních deseti minutách se klepali oba – statečně však vytrvali. Snad chlapec předčasně nedospěl.
Aktuální Sandersovu americkou re-imaginaci hodlám zhlédnout brzy. Opouštím Kultury klub a letos poprvé vyrážím za filmem do Slováckého divadla. Asijské kyborgy střídá slovenský highlander Jakubisko Juraj!
Vtáčkovia, siroty a blázni, aneb první film z maestrovy trilogie o štěstí. FOTO archiv
Vtáčkovia, siroty a blázni, aneb první film z maestrovy trilogie o štěstí, jež je dále tvořená snímky Sedím na konári a je mi dobre a Lepší je být bohatý a zdravý než chudý a nemocný, sice patří mezi klenoty mnohokrát již viděné, nespornou devizou včerejší projekce však byla následná debata s Magdou Vášáryovou, aneb skvostná lekce z noblesy, inteligence, zábavně osvěžující sebeironie a neokázalé krásy. Zážitek par excellence!
Následné krátké zastavení ve stanu České televize, který v tu dobu ovládl Tomáš Feřtek a domácí kriminálky, s sebou přinesl nejvtipnější moment sobotní, když dramaturgovu poznámku o narůstající oblibě ústředních ženských hrdinek v současné evropské televizní krimi, v čemž aktuální tvorba česká pochopitelně hrubě zaostává, glosoval manželský pár ve středním věku zhruba takto:
Ona: Vůbec, jako, já se chci koukat na Vaculíka, a ne na žádnou babu, teda. On (promptně a lakonicky): Jo, jenže ty si stará, miláčku, gender, degender (vysloveno foneticky)…
No není to nádhera? I proto záhy mířím za maďarským žánrovým poučením!
V brilantně stylizovaném thrilleru Škrtič z Martfű se v ideální symbióze setkávají roviny politická i osobní s omračujícím smyslem pro dobovou autenticitu. FOTO archiv
Škrtič z Martfű režiséra Arpáda Sopsitse je pro mne tím, co jsem toužil dostat po Ondříčkově Ve stínu a nebylo mi přáno. V brilantně stylizovaném thrilleru se totiž v ideální symbióze setkávají roviny politická i osobní s omračujícím smyslem pro dobovou autenticitu i přesným vedením hereckého kolektivu. Narvaný sál snímek po právu bouřlivě ocenil a já jen doufám, že se na domácích uměleckých učilištích coby výuková pomůcka ujme. Ondříčkovi, Jarchovskému, Hudskému a podobným bych jej rozhodně doporučil rovněž – třeba v rámci Univerzity třetího věku.
Krátký výlet na náměstí znamenal jen jedno zjištění – ozvučení koncertu B-side bandu s Vojtěchem Dykem se příliš nepovedlo. Během mé zhruba desetiminutové návštěvy byly slyšet především vokalistky, méně již Vojtěch sličný. Samotné kapele pak mistr zvuku a náměstní akustika ublížili nejvíce. Škoda.
A pak již se děly zhůvěřilé pornověci (Fuck Me / Rape Me / Baise-moi režijního tandemu Virginie Despentes a Coralie Trinh Thi). FOTO archiv
Do Sportovní haly jsem se navrátil i v poslední položce svého sobotního programu, jímž se stala další francouzská extremita, a sice film Fuck me režijního tandemu Virginie Despentes a Coralie Trinh Thi, který je jasným důkazem, že tendence uhýbat je dramaturgům LFŠ zcela cizí. Sekce v jejich podání tudíž není jen přehlídkou vycíděných jistot, ale v rámci možností kompletním panoptikem rozkoší i hrůz. Mr. Jílek s nadhledem příkladného reprezentanta filmového trashe snímek uvedl a pak již se děly zhůvěřilé pornověci. Někdy jest vhodné zakempit!
Posléze ve Vertigo stanu. Tančilo se dobře. Na shledanou zítra!
///
Ostatní díly denních reportáží z letošní LFŠ:
…
Komentáře k článku: 43. LFŠ žije! (No. 2)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
