Divadelní noviny > Festivaly Kontext
43. LFŠ žije! (No. 4)
Vedra dnů předchozích mne bohužel částečně vyřadila z autorské tvorby a já se vám za časovou prodlevu upřímně omlouvám. Neznamená to však, že bych rezignoval na návštěvy projekcí a na labužnickou konzumaci dalších laskomin 43. Letní filmové školy.
Repro archiv
Je samozřejmě naprosto jasné, že švédská sekce se zkrátka nemůže obejít bez erotiky a ta zase nesmí postrádat mne. I proto jsem své programové pondělní menu načal v Klubu Mír, jenž v končícím dopoledni naprosto ovládla legendární skandinávská svůdnice Christina Lindberg. Film se svůdným názvem Anita – Švédská nymfička (Anita – ur en tonårsflickas dagbok, Švédsko/Francie, 1973) režijního nedouka Torgny Wickmana je starším sourozencem či možná pratetou Trierovy Nymfomanky. Její výrazové brilanci si samozřejmě může nechat jen zdát. Sympatická Kristina však své kvality rozhodně nezapře. A naštěstí je ani neschovává. Její zpráva o historické žánrové produkci je nakonec vcelku přesvědčivá.
Repro archiv
Má věrnost pondělní pak zůstala zachována Míru. Jen švédskou lascivnost nahradila americká sci-fi. Černá díra (The Black Hole, USA 1979) režiséra Garyho Nelsona dějově vzdáleně připomíná kombinaci Horizontu události a Bílé velryby. Pro její temnost by nikdo nehádal, že jejím producentem je studio Disney, pondělní odpoledne však rozpálila dokonale. Konec let sedmdesátých nebyl jen Vetřelec či Star Wars a je jenom dobře, že nám to dramaturg sekce Jiří Flígl připomněl!
Druhé setkání s minisérií Sedmilhářky zrodilo mou hypotézu závěru. Otázka zní: Trefil jsem se?
Repro archiv
Jistě, pořád je to povrchní a posh, ale taky přesvědčivé. A velmi dobře hrané. Originalita formy a vyprávěcí struktury hrají stále prim před hloubkou. Předvídatelnost je sice všudypřítomná, leč příliš nevadí. Velkou předností je práce s dětskými aktéry. Můj palec zatím míří opatrně nahoru a k zítřejšímu finále.
Jana Jedličková v úvodu zmínila vývoj druhé série, který z domněle výjimečného projektu – uzavřené adaptace populárního románu – definitivně utvoří běžný produkt vyšší žánrové konfekce. Škoda.
Repro archiv
Úterý jsem přivítal půlnoční projekcí snímku Lovci (Jägarna, Švédsko 1996) žánrového specialisty Kjella Sundvalla. Drama, zručně kombinující western a kriminálku, staví na uhrančivých exteriérech, Pucciniho operních áriích a detektivovi, jenž se chová jako slon v porcelánu. A je důvodem, proč tento report skončí cliffhangerem – film se totiž dočkal pokračování po patnácti letech, jímž jsem odstartoval festivalové úterý.
Takže s Lovci, Falešnou stopou a dalšími… pokračování příště!
///
Ostatní díly denních reportáží z letošní LFŠ:
…
Komentáře k článku: 43. LFŠ žije! (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
