Divadelní noviny > Festivaly Reportáž
4+4 = 4×7 (No. 5)
Středa byla – poprvé za éru festivalu – volným dnem. Program tedy pokračoval ve čtvrtek 12. října.
V libeňské Altě se konala šestihodinová akce Root and Connect / Zakořenit a propojit se, jež dávala prostor „kořenům našich sítí (kontaktům), kořenům našich uměleckých aktivit, aby se propojily…“ Kurátor Petr Dlouhý pozval individuální umělce*umělkyně z Čech i ze zahraničí a reprezentanty*reprezentantky performanční platformy PAErsche podporující více než třicet umělců*umělkyň z celé Evropy. Ti na ní prezentovali svou práci rozloženou v širokém časovém intervalu šesti hodin a publikum bylo zvané, aby do proudu uměleckého dění vstupovalo a vystupovalo podle své volby. Práce umělců*umělkyň Marity Bullmann [Essen] & Christiane Obermayr [Kolín nad Rýnem], Hsu Yi Ting [Taiwan], Inger-Reidun Olsen [Oslo], Denis Baštugy & Adama Michálka a Darji Lukjanenko se tak rozprostřela v čase, vyvíjela se, vrstvila. Jednotlivé akce mezi sebou interagovaly a návštěvníci*návštěvnice je mohli pozorovat, jak dlouho chtěli.
Toto však vím jen ze zveřejněných popisů a charakteristiky akce. Nešel jsem totiž na ni. Přece jen čas šesti hodin a pravděpodobný relaxační charakter (v programu též stálo: Pro společný odpočinek budou v prostoru připravené karimatky, polštáře, deky…) nebyl pro mne zrovna komfortní a přitažlivý. Jsem spíše dynamický typ, který by se asi uvolnit a v prostoru a čase volně spočinout nedokázal.
…
Pohled na akci 4*8+Y≠? v Divadle X10. Foto Vladimír Hulec
Raději jsem šel do Divadla X10 na performanci česko-francouzského kolektivu umělců generace „Y“, který se nazývá tYhle. Zhruba hodinová akce se jmenovala 4*8+Y≠? a konala se ve druhém patře budovy ÚLUV, kde X10 sídlí. Jde o neobydlené (možná by se spíš mělo napsat vybydlené) části budovy, jež dříve sloužily jako kanceláře a dnes jsou opuštěné. Celé patro! Dokonce několik pater. Divadlo X10 má v některých částech kanceláře a zkušebny, občas zde připraví výjimečnou performanci (ostatně v letech 2010, 2011 a 2013 se zde konal právě festival 4+4 dny v pohybu).
Tentokrát se jednalo přesně o typ akce, jež se nazývá divadelní instalace. Diváci byli organizátory postranním schodištěm doprovozeni do druhého patra budovy ÚLUV, bývalého Ústředí lidové umělecké výroby, dostali malý plánek akce a byli necháni napospas sami sobě. Dvacet minut jsme pak procházeli chodbami a místnostmi, kde byly různé instalace – vesměs v podobách kanceláří či bytů – a v nich cosi kutili či seděli jeden či dva performeři s bílými hlavovými maskami. Jednou ve formě roury, jindy reproduktoru či přímo přenosného rádia. A na závěr – po dvaceti minutách – jsme se sešli v místnosti nazvané knihovna, kde jedna performarka a jeden performer – také s bílými hlavovými maskami pouštěli hudbu a kolem jejich pracovního stolu s modelem celé akce se všichni performeři*performerky shromáždili, lehce s diváky pohybově zakomunikovali a kolem prosklenné stěny odešli. Víc než o akci dále psát a charakterizovat ji, bude lépe, připojím-li sadu snímků, které jsem při ní na svůj mobil nafotil:
Akce to byla příjemná, akurátní délkou i syrovým prostředím dobře zvolená, výtvarně propracovaná, promyšlená, odkazující na obdobné, jež festival 4+4 dny dělává téměř každý rok. Jen ji tentokrát vzala do rukou jediná skupina a zvolila jediný výtvarný kód a estetiku lehce odkazující k sedmdesátým a možná až devadesátým letům minulého století. S přidanou hodnotou zvoleného prostoru. Kdo jej neznal, musel jím být uhranut. Jako byste se dírami ve zdi dívali do (ne)dávno minulých dob (shodou okolností v jedné z chodeb dvě díry ve zdi pro oči, hledící tak do jiné místnosti, tvůrci provrtali). A mohli jste domýšlet, co se v těchto místech a místnostech odehrávalo, kdo zde sídlil, co dělal. Zakletý, mrtvolný zombie prostor a čas.
…
Wariot Ideal: Původní les aneb Kdo teď bude roznášet mor?
Z Divadla X10 jsem přejel do Divadla Ponec, kde se konala druhá premiéra (první byla v úterý 10. října) performance Původní les aneb Kdo teď bude roznášet mor? pražského souboru Wariot Ideal. Hodinová akce připravená přímo pro festival 4+4 dny v pohybu. Jednoduchá, přímočará a… naprosto zbytečná. Není jasné, proč vznikla, co aktéry na ní bavilo a proč se na ni dívat, ba vůbec proč jí být přítomen.
Na začátku sedí vzadu v sále na židlích trojice performerů*performerek s plyšovými hlavovými maskami zajíce a (jak jsem se po konci od Vojty Švejdy dozvěděl) dvou morčat (já odhadoval, že jde o jezevce) a dlouho čumí na televizi, kde se vysílá barevná reportáž z kácení lesa. Po čase vstoupí postranními dveřmi zvenku do sálu pětice performerů-lesníků v černých botech a kalhotech a v bílých košilích s těžkou dlouhou kládou na ramenou (údajně šlo o jedli). Jejich předák v podání vedoucího souboru Vojty Švejdy je naviguje tak, aby strom mohli položit na tři kozy (podstavce), jež před nimi rozprostře. Pak zapojí a přinese dvě elektrické pily a lesníci je rozřezávají na tři menší kousky, jež nechají na oněch kozách. Ty pak dále rozřezávají a na přinesených velkých špalcích sekerami rozštípávají (dokonce si k tomu v průběhu dotáhnou i těžký štípací elektrický stroj). Zvukař (hudebník) Michal Cáb, který ovládá vlevo jeviště stojící dlouhý mixpult, přináší mikrofony a štípání či řezání přenáší do reproduktorů. Zvuky různě mixuje a dodává jim další zvukovou kvalitu, čímž vzniká hluková industriální hudba.
To vše trvá zhruba tři čtvrtě hodiny. Mezi tím zvířátka dvakrát velmi pomalu, šouravě (pohybují se zhruba jako proslulé duo Aleše Najbrta a Jana Slováka Thomas and Ruhller) přicházejí k lesníkům, smutně na ně koukají a vracejí se zpět k televizi.
Po rozštípání klády poskládají lesníci špalky na hromadu, nástroje uklidí, dají si chleba s máslem, napijí se limonády a odejdou do šatny divadla. Opuštěná zvířátka učiní totéž, jen každé se vydá k jinému východu. Jeden morčák dokonce se židlí, na které seděl a již táhne v ruce s sebou. Proč? Kdo ví… Tma, ticho, konec.
Smysl – krom trochu dětinského upozornění, že lesním zvířátkům mizí jejich přirozená obydlí – to nemá. Mám na mysli divadelní či performativní smysl. Výtvarně chudé, pohybově a zvukově nijaké, obsahově primitivní, ekologicky prostoduché a možná i problematické, úporně zdlouhavé, formou odvozenou, dávno (a zvláště na takovém festivalu) neprovokativní. Šestice lesníků-performerů v čele s Vojtou Švejdou si zacvičila, to jistě. Takže se možná uživí jako lesníci. Ale co my, diváci?
…
tYhle, Praha – 4*8+Y≠? Autoři: Florent Golfier-Brechmann, Marie Gourdain, Lukáš Karásek, Zuzana Režná, světelný design: Zuzana Režná, hudba: Lukáš Palán, masky: Magdaléna Vrábová, kostýmy: Magdaléna Vrábová a tYhlet, technická spolupráce: Štěpán Hejzlar, Matouš Ondra, Matěj Šenkyřík. Performeři: Florent Golfier-Brechmann, Marie Gourdain, Lukáš Karásek, Marek Menšík, Lukáš Palán, Hana Polanská, Zuzana Režná. Produkce: tYhle, Ludmila Šindlerová, asistentka produkce: Romana Packová. Koprodukce: 4 + 4 dny v pohybu. Premiéra 12. října 2023 od 18:00 hodin v domě ÚLUV, Národní 38/36, Praha v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu.
Wariot Ideal, Praha – Původní les aneb Kdo teď bude roznášet mor? Idea a realizace Wariot Ideal a kolektiv. Světelný design Jan Dörner, hudba Michal Cáb. Účinkují: Vojtěch Švejda, Jan Kalivoda, Arman Kupelyan, Josef Wiesner, Lukáš Bouzek, Jiří Kniha, Jan Brejcha, Mikoláš Zika, Marcela Máchová, Martin Špetlík. Premiéra 10. října 2023 v Divadle Ponec, Praha v rámci festivalu 4+4 dny v pohybu. Psáno z 2. premiéry 12. října 2023.
///
Více o festivalu 4 + 4 dny v pohybu 2023 na iDN:
Festival 4 + 4 dny v pohybu zveřejňuje program
…
Komentáře k článku: 4+4 = 4×7 (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
