Konec vzdělanců (v Čechách)
Před pětašedesáti lety, v roce Stalinovy smrti a osm let po konci druhé světové války vydal americký spisovatel Ray Bradbury antiutopický román 451 stupňů Fahrenheita. Ten popisuje společnost, v níž se nejenže nečte, ale knihy se v ní dokonce programově pálí a humanitní vzdělanost se považuje za zlo. Protihumanitní vyjadřování některých našich politických a duchovních představitelů bohužel ukazují, že Bradbury se svou vizí společnosti příliš nepřeháněl, i když knihy se zatím nepálí. Zatím. Možná i proto Adam Svozil a Kristýna Kosová tuto látku v Činoherním studiu v Ústí nad Labem inscenovali.
Václav Hanzl nehraje požárníka Montaga příliš přesvědčivě… FOTO MARKÉTA PETŘÍČKOVÁ
Úvodní scéna ve smyčce několikrát zopakovaná patří křiklavé reklamě na zapalovač (již jako řadu jiných hlasů uvádí v popředí sedící Tereza Volánková) a následnému běžnému dni požárníků, kteří ohně nehasí, ale zakládají. Guy Montag (Václav Hanzl) jde po reklamě do práce, pozdraví se s kolegy, přivítá manželku Mildred (Anna Kratochvílová) s afektovanou kamarádkou Carol (Anna Fišerová) a jdou domů. A tak pořád dokola. Vedle projekce reklamy se tzv. telestěny v zadní části jeviště rozsvěcují také předtočenými záběry ze seriálu Hrajte s námi. Virtuálně v něm může hrát i obyčejný člověk, také Mildred zde získá svou roli. Závislost na povrchní pseudorealitě je funkčním klíčem interpretace díla. Lidstvo bez knih je ochuzeno o šanci prožít skrz příběh fikční život, takže ho nutně musely nahradit právě tyto reality show, jež ale svou pomíjivostí nejsou schopny svého diváka ani aktéra dostat za hranici pouhého konzumu. Dokonalý estetický prostředek k ilustraci společnosti žijící tak rychle, že nemá čas už ani nic pořádně sledovat, natož číst. Po setkání s novou sousedkou Clarissou McClellanovouv podání sympaticky esoterické Marty Vítů se Guyovi změní život, postupně se dostane na druhou stranu barikády a začne s režimem i za pomoci profesora Fabera (Jaroslav Achab Heidler), byť poněkud nešťastně, bojovat.
Václav Hanzl měl v úloze Guye Montaga těžký úkol. Jeho postava jako jediná prochází složitým vývojem od prostoduchého požárníka přes pochybovače o vlastním životě až po muže rozhodnutého vzepřít se. Hanzlův Montag byl ovšem spíš někdo, komu se všechno děje jen náhodou, nikoli jako aktivní bytost s vlastním rozumem. Naproti tomu Adam Ernest v roli velitele požárníků Beattyho působil velmi přesvědčivě a suverénně a jeho pojetí drsňáka oddaného své věci posouvalo představení mezi mimořádné zážitky.
V závěru románu nabízí Bradbury jistou útěchu v aktivní práci „vzdělanců“. Ústecká inscenace je mnohem pesimističtější. Guyovi se sice s pomocí profesorových šatů a ženy nápadně připomínající Clarissu podaří uprchnout (celý závěr se navíc velmi efektně odehrává v zákulisí, jež sledujeme jako přímý přenos ze zásahu díky mobilu v ruce policistky), spolu však za válečného hřmění jen beznadějně sledují, kam se svět řítí. Naději na konci nedává žádnou, v symbolické rovině ji však podává průběžně – systému se může vzepřít i nesuperhrdina. Do příběhu pozoruhodně vstupuje i klasická Foucaultova metafora panoptikonu, tedy pocitu permanentního dozoru ze strany režimu, ač už ten dávno aktivně nedohlíží. Režim už dávno nevyžaduje, aby byly knihy páleny. Požárníci je pálí prostě proto, že nevědí, co by se stalo, kdyby to nedělali. Svozil s Kosovou skvěle vystihli podstatná sdělení románu pro naše časy. Dnes už nemůžeme čekat na „vzdělance“ kráčející s knihami v podpaží vstříc zdegenerované populaci. A ústecká inscenace to pojmenovává nejen jasně, ale i umělecky suverénně.
Činoherní studio – Ray Bradbury: 451 stupňů Fahrenheita. Režie Adam Svozil a Kristýna Kosová, dramaturgie Kristýna Kosová, dramaturgická supervize Dagmar Haladová, scénografie Jan Morávek, kostýmy Vojtěch Hanyš, projekce Lukáš Kellner. Premiéra 17. února 2018. (Psáno z reprízy 19. února 2018.)
Komentáře k článku: Konec vzdělanců (v Čechách)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
