Bylo & bude 21/2014
Bylo
V Brně a v Ostravě se sešla konference prestižního sdružení Opera Europa (20.–23. listopadu), které sídlí v Bruselu a sdružuje na 148 operních divadel a festivalů v Evropě. Přijelo přes 220 účastníků z třiadvaceti zemí Evropy, Ruska, USA a Kanady. Tématem byl Rok české hudby a především Leoš Janáček, který spojuje obě hostitelská města a také Hukvaldy, kam se delegáti rovněž podívali, a zvláště umělci mezi nimi užasle vstřebávali autentické prostředí hukvaldské obory a Janáčkova domku. Ocenili též divadelní budovy v obou městech! Jednalo se o věcech obecných i konkrétních. Trojice renomovaných režisérů Robert Carsen, David Radok a David Pountney vedla rozpravu o inscenování Janáčkových děl, o jeho životě a tvorbě debatovali John Tyrrell, Miloš Štědroň a Jiří Zahrádka. Nejpodstatnější jednání se vedla o financování, marketingu a organizaci operních divadel. Vyplynulo z nich, že v existenčních problémech nejsou naše operní divadla sama, jen oproti zdejší letargii byla znát zahraniční chuť a energie operu zase přivést na výsluní slávy. K nejpozoruhodnějším aktivitám, které se na konferenci probíraly, patří velkorysý European Opera Digital Project, tedy úmysl z evropských fondů bohatě zafinancovat a zřídit databázi digitálně zachycených inscenací k volnému stahování – operní divadla musí za svými diváky, nesmí se uzavírat sama do sebe, můžeme číst hlavní úmysl projektu. Potřebuje ovšem dořešit řadu problémů – od právních, přes technologické až po ryze umělecké. Do diskusí se zapojila řada tuzemských odborníků. Ředitel Národního divadla Jan Burian byl na tříleté období zvolen členem představenstva, což okomentoval: Své zvolení vnímám jako podporu nezbytným transformačním krokům probíhajícím v Národním divadle. Má účast na rozhodování v představenstvu Opera Europa přinese zintenzivnění vztahů s členy této pro nás nezbytné a vlivné profesní organizace. Národní divadlo patří tradicí, počtem představení a uměleckou kvalitou ke klíčovým operním domům, které mohou nabídnout své zkušenosti. HER
Dva roky dělí Projekt „68“ od workshopu, který byl uspořádán v prostorách Veletržního paláce a jehož smyslem bylo znovu otevřít otázku invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa v roce 1968. Workshop vedli dva současní ruští dramatici Michail Durněnkov a Jevgenij Kazačkov, dlouhodobě se zabývající dokumentárním dramatem a metodou Verbatim. Česko-ruským dialogem se chtěli dotknout dějinného milníku nejen z hlediska politického, ale i kulturního a především osobního. V obou zemích vzniklo několik textů – ať již zaznamenaných výpovědí přímých účastníků, či původních aktovek na téma ’68, které byly nejprve ve formě scénického čtení prezentovány v Moskvě. Po delším vyjednávání se podařilo organizátorům nalézt azyl také na české půdě, a to v pražském Divadle Komedie. Šestice herců zde 21. listopadu představila hry Pavla Trtílka, Romana Sikory a zmíněného Michaila Durněnkova. Od rurálně zabarveného dramatu v kulisách JZD Zaječov, jemuž při žních ochotně vypomáhají sovětští vojáci a jejichž družba s místními obyvateli skončí narozením potomka jako symbolu věčného bratrství, po facebookový rozhovor syna s matkou, které rozděluje nejen tisícikilometrová vzdálenost, ale odlišná (tradiční sovětská a současná západoevropská multikulturní) mentalita. Zásadní částí montáže byla autentická vzpomínka sovětského vojáka-neurochirurga odveleného v roce 1968 do Bruntálu, na „životní lásku“, českou dívku Ilonu. Čtení doprovázela houslistka různými Krylovými protestsongy. Následovala diskuse moderovaná historikem Janem Mervartem. Marcela Magdová
Konference Aktuální otázky analýzy inscenace/představení: in memoriam prof. PhDr. Bořivoj Srba, DrSc., (21.–22. listopadu) svým tématem odkazovala nejen na Srbovy rozbory mnohých významných inscenací dějin českého divadla, ale také reflektovala metodologické otázky spojené s aktuálním výzkumným projektem divadelní fakulty, který se zabývá dokumentací, rekonstrukcí a analýzou tvorby brněnských studiových divadel. Průběžné výsledky výzkumu na konferenci prezentovali Josef Kovalčuk, Petr Oslzlý a Radka Kunderová. Zvolené téma zaujalo dvacítku odborníků nejen z Česka a Slovenska, ale také z Polska, Rakouska, Německa či Slovinska. Polští účastníci Mariusz Bartosiak (Univerzita v Lodži) a Wojciech Baluch (Jagellonská univerzita v Krakově) například představili vlastní teoretické koncepty, první zapojuje do analýzy divadla neurofenomenologii, druhý vychází z proměny pozice dramaturga v polském divadle. Dlouhodobý spolupracovník DIFA JAMU, Erhard Ertel ze Svobodné univerzity v Berlíně, reflektoval historickou podmíněnost pojmu Aufführung (představení), zatímco Andreas Englhart z mnichovské Ludwig-Maximilians-Universität uvažoval o pozici politického divadla na současných scénách. Domácí účast se vyznačovala širokým generačním rozpětím. Díky Janu Císařovi byla zastoupena generace, jež od konce padesátých let emancipovala českou reflexi divadla od ideologických dogmat, zatímco Nina Vangeli, Josef Kovalčuk a Petr Oslzlý reprezentovali generaci studiových divadel sedmdesátých a osmdesátých let. Za teatrology, kteří studovali už v porevolučních letech, vystoupili Martina Musilová nebo David Drozd. Radka Kunderová
Pátý ročník Noci českých a slovenských autorů se v letošním roce poprvé koná v Praze i Brně. Režiséři Barbara Herz a Braňo Holiček a dramaturgyně Ilona Smejkalová představili 28. listopadu v Divadle v Dlouhé inscenovaná čtení finálových textů dramatické soutěže o Cenu Alfréda Radoka za rok 2013. Diváci mohou poznat tři vítězné hry – Duchovní smrt v Benátkách autora S. D. Ch., Bratislava v plameňoch Josefa Jenča či Maso Vítězslava Kudláče – také 1. února 2015 v Divadle Reduta. LDS
Koncertem Puccini Gala (29. listopadu) v Divadle A. Dvořáka se loučil s operou NDM v Ostravě její šéf, dirigent Robert Jindra. Ředitel Jiří Nekvasil mu neprodloužil termínovanou smlouvu, a ukončil tak pětiletou éru, během níž Jindra ještě posílil už za Luďka Golata nejsledovanější domácí operní adresu. Stejně jako on i Jindra do Ostravy především přivedl renomované, často mladé pěvce, což dokládá už výčet sólistů pucciniovského gala: Anda-Louise Bogza, Eva Dřízgová-Jirušová, Fréderique Friess, Jana Šrejma Kačírková, Kateřina Kněžíková, Olga Romanko, Philippe Do, Cosmin Ifrim, Ulf Paulsen, Gianluca Zampieri – podpořit Jindru přijel i basbarytonista vídeňské Státní opery Adam Plachetka, přestože Puccini není jeho šálek čaje. Mnozí další tu měli právo vystoupit, spolutvořili Jindrovy úspěšné inscenace, ty nejlepší založené na málo známých titulech převážně 20. století, s důrazem na Leoše Janáčka. Vrcholem všeho byl zřejmě Wagnerův Lohengrin. Jindra jako dirigent zásadně pozvedl kvalitu hudební interpretace a z ostravského orchestru stvořil výtečné těleso schopné špičkových výkonů – však se mu hráči odměnili v závěru koncertu slavnostní fanfárou a pamětní membránou tympánů. Jindra zavedl dramaturgické úvody před představením, změnil propagaci, vysvětloval Janáčka nebo Wagnera od klavíru na velmi oblíbených večerech – prostě uváděl do Ostravy zahraniční zvyklosti. Proč tedy odchází? Podle ředitele Jiřího Nekvasila kvůli paralelnímu působení v Ostravě a v Praze, což Jindra zpochybňuje. A pak prý úroveň a návštěvnost ostravské opery v poslední době klesají. Já spíš odhaduji, že se Nekvasil přes Jindru nedostal ke své vizi operního divadla a ke koprodukcím, které on chápe jako možnost vzájemných hostování – ty mu způsobily zle v pražském Národním divadle, do Ostravy zatím přivedly jen Mariana Chudovského ze SND Bratislava v jednom z nejprokazatelnějších propadáků Jindrova období. A pak, Nekvasil má nejblíž k soudobé tvorbě, řekněme k experimentu, na rozdíl od wagneriána Jindry. Nahradit ho má mladý dirigent Jakub Klecker, který za sebou zatím nemá srovnatelné výsledky. Nemyslím, že Jiří Nekvasil činí dobře, úspěšný tým se nepřepřahá a ten Jindrův (Alena Golatová, Valerie Hendrychová, Daniel Jäger) měl plány do budoucna. Neměla by k tomu mlčet umělecká rada divadla. Nicméně přejme Jiřímu Nekvasilovi, aby ostravská opera nadále vzkvétala a aby za rozhodnutí, na které má plné právo, nemusel nést hořkou odpovědnost. Robertu Jindrovi pak přejme nové angažmá – i když se zdá, že se v divadelním klubu už pustil do rekvalifikace. JOSEF HERMAN
Bude
Prezident, nebo buzerant? Nazval svou autobiografickou knihu Jiří Hromada, dnes prezident Herecké asociace, dříve jeden z prvních, kteří se nebáli přiznat k homosexuální orientaci a angažovali se v různých aktivitách za práva gayů a lesbiček. Dodal bych provokatér! V dobrém, protože pořád něco vymýšlí a nedá si pokoj. Veřejnosti knihu představí 10. prosince v kavárně knihkupectví Academia na Václavském náměstí, kmotrem bude fotograf Robert Vano. V gay komunitě a mezi bližšími přáteli a novináři se s ní však pochlubil už o půlnoci ze 16. na 17. listopadu v nabitém gay klubu STAGE – „bližších“ přišly zhruba tři stovky! Kmotry byli Džamila Stehlíková, Michael Kocáb a Ondřej Vetchý. Křest byl načasován jako dar k sametovému výročí, V. Havlovi a rodině pravdoláskařů (do které patřím, nezapomene kdykoli zdůraznit Hromada). Džamila Stehlíková knihu doprovodila slovy: Láska je nedělitelná, stejně jako lidská práva, Láska je totiž jenom jedna.HER
Letní Letná se až do 12. ledna 2015 změní na LeDní Letnou a usídlí se v areálu holešovického Výstaviště. Festival nabídne několik představení Loser(s) souboru DaeMen, projekty divadla VOSTO5, Cirkusu Mlejn, Vandy Hybnerové a Lucie Kašiarové, koncerty, o adventních víkendech také celodenní program pro rodiče a děti s pohádkami, koledami i vánočními výtvarnými workshopy. Chceme přenést cirkusovou a přátelskou atmosféru Letní Letné i do vánočního času, který je naplněn setkáváním přátel, rodin a dětí. Nabízíme magickou atmosféru představení ve vyhřátém šapitó, s vůní svařáku, ověnčeným vločkami sněhu…, vysvětluje ředitel festivalu Jiří Turek. LDS
U příležitosti premiéry inscenace 1789 aneb Dokonalé štěstí podle textu hry Ariane Mnouchkinové, jež režíroval Vladimír Morávek, uvede Divadlo Husa na provázku společně s Knihovnou Václava Havla další část projektu Kabinet Havel 2014/2015 aneb Všechno, co potřebujeme, je Pravda. Bude se konat 4. prosince od 17.00 hodin v Národním divadle. Hosty Renaty Kalenské a Petra Oslzlého budou: arm. gen. Petr Pavel, náčelník Generálního štábu AČR, Alexandr Vondra, bývalý ministr obrany, a Jiří Rajlich z Vojenského historického ústavu.LDS
Divadelní noviny zvou 12. PROSINCE na předvánoční skleničku, kterou nabídneme v redakci v IDU-DU v Celetné ulici. Potěšíte nás, když k nám počínaje patnáctou hodinou zavítáte.
Komentáře k článku: Bylo & bude 21/2014
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
