Divadelní noviny >

5P z Plzně… Michal Zahálka

Ve dvou dnech (pátek a sobota), které mi letos na plzeňský festival v zářijovém programu zbyly, jsem viděl šest představení, což je na pětičetný žebříček asi poněkud málo. Pravdou ale je, že pět z těch šesti jsem opravdu rád viděl, takže (telegraficky, chronologicky):

• Romeo a Julie je v mých očích povedenou ironizující hříčkou na klasický text, byť ne zcela stylově rozhodnutou. Dle svědectví kolegy Varyše bývá svižnější – o důvod víc, proč se těšit na Ost-ra-var.
• O Hollyrothu(ovi?) jsem slyšel mnoho dobrého a vlastně hlavně kvůli němu jsem do Plzně zamířil. Nezklamal, ač v rozlehlém sále Pekla už tak náročný text šlo jen stěží vnímat.
• Špinarův Racek byl mým restem, který jsem si rád doplnil – napadá mě trochu kacířská myšlenka, není-li přeci jen trochu přechválený. Vypadá ale hezky, o tom žádná, a rozhodně neurazil.
• Ženský chór mě vysloveně potěšil: rytmizovaná masa na jevišti má něco do sebe. A když tu masu zároveň tvoří individuality… Jistě, není to nejvýznamnější či nejobjevnější divadelní počin roku, ale veskrze sympatické to nepochybně je.
• Korespondenci V + W už jsem viděl při jejím prvním pražském hostování a (i vzhledem k tomu, že maďarský Led byl beztak vyprodaný) rád jsem si dal druhé kolo. Musím ale přiznat, že vpravdě euforický pocit z divadelního zážitku, který jsem tehdy na Nové scéně cítil, se v Plzni dostavil jen napůl. Mám dojem, že to je tak trochu vinou prostoru Komorního divadla – dobře, že už se v Plzni začíná stavět jiné.

Tou šestou inscenací, bez které bych se docela snadno obešel, bylo multimediální dokumentární monodrama M. H. L. – působilo na mě dojmem čehosi precizně technicky udělaného, ale dočista sterilního. V kontextu festivalové dramaturgie, která se mj. zaměřila na historické osobnosti, však její zařazení (s přihlédnutím k tomu, že loni byla mezi třemi nominacemi na cenu Dosky pro inscenaci roku) jistě dává smysl.

Neodpustím si ještě jednu poznámku. Jezdím do Plzně rád, ale mám vždycky dojem, že to město (když nepočítám všudypřítomné plakáty) vůbec neví, že nějaký festival má: stačí odejít za roh od divadla a opravdu jste od divadla odešli. To je, myslím, velká výhoda hradeckých Regionů: tam centrum divadlem žije a divák má jistotu, že nedostane-li se na jedno představení, vždycky si může vybírat z několika dalších. Když jsem se v Plzni nedostal na Historický monolog, mohl jsem si vybrat nanejvýš tak z několika kaváren. Nemohu se potom s Vladimírem Justem neptat, proč že má násobně rozsáhlejší hradecký festival násobně nižší finanční podporu – pro mě to je učiněná záhada.

• Autor: Michal Zahálka
• Publikováno: 24. září 2011

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: 5P z Plzně… Michal Zahálka

1. Vladimír Hulec

   

   Srovnávat DIVADLO Plzeň a hradecké Regiony
   je nasnadě a současně – myslím – trochu nefér či nepřípadné. Historicky se obě akce profilovaly jinak, a z toho z velké míry pramení jejich finanční (MK) zabezpečení i společenská, divadelnická a především kritická (i mezinárodní) prestiž. Není pravda, že bys v Plzni nemohl jinam na divadlo během festivalu zajít – je přece off-program. Faktem však je, že jakákoli akce mimo program je vnímána jako akce mimo program, že Plzeň vůbec festivalem ani divadlem v době festivalu nežije. V tom má Plzeň vůči kultuře jako samozřejmé součásti integrálního života města obrovské dluhy a jsem zvědav, zda to aktivity hlavního evropského města kultury 2015 zvrátí. Chybí jí zkrátka podstatnější divadelní akce mimo festival, chybí jí Jesličky, větší festivaly amatérského, studentského, tanečního, experimentujícího, site-specific ad. divadla (jako třeba Dream Factory Ostrava), pravidelný, intenzivní, navštěvovaný, kritikou sledovaný program off-divadelních aktivit (a la pardubická 29), více a celostátně významnějších alternativních souborů, nezávislé taneční divadlo, profesionální divadlo typu ostravských DPB a Aréna či v Olomouci Tramtárie a Na cucky, nadnárodní divadelní škola typu Kroftova Institutu figurálního divadla v HK apod. Kultura včetně divadla jsou v ospalé Plzni – zdá se mi – za zdmi kamenných budov a kopci společenských barikád pro víceméně pár blouznivců (Jižní předměstí) a několik „kamenoměšťanů“.
   Jinak ale – co se týká dotací – ceny pozvaných zahraničních divadel jsou jistě daleko vyšší, než jaká vesměs jezdí (mohou jezdit) na Regiony. Tam se zásluhou ředitele Zemana a přirozené tradici divadelních nadšenců (ochotníků + Drak) ovšem stal malý český festivalový zázrak, který rozhodně za prestiž vyjádřenou i finančně MK stojí. To s Tebou souhlasím.
   Případnější mi ale přijde srovnávat festival DIVADLO Plzeň s Divadelním světem Brno, anebo – co se týká česko-slovenského či středoevropského kontextu – s Divadelní Nitrou.

   24.09.2011 (12.18), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Michal Zahálka

   

   Jasněže v Plzni offprogram je,
   ale třeba ten letošní čítal nějakých pět představení – nic, co by mělo šanci nějak výrazněji město oživit.

   A ano, vím, že Plzeň má exkluzivnější dramaturgii,
   ale je to skutečně až tak moc? V Hradci byla letos Taganka, Irina Brook a třeba martinský Mizantrop (spolu s Hollyrothem a M.H.L. nominovaný na Dosku za inscenaci roku), který byl, předpokládám, produkčně náročnější než ty dvě slovenské věci v Plzni. Loni na podzim se do hradeckého festivalu v rozhovoru obula Jana Machalická s Kamilou Černou ve smyslu, že by chtěl být českým Avignonem a že na to nemá. I proto se tážu: má si Plzeň co vyskakovat?

   Brno jsem nestihl, takže tam nemám názor.

   (Asi by bylo korektní zmínit, že z Hradce pocházím. Nemyslím si ale, že bych byl ve vztahu k těm dvěma festivalům nějak ovlivněn emocemi.)

   24.09.2011 (13.20), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Vladimír Hulec

   

   Plzeň
   si rozhodně oproti Hradci, Brnu a dokonce svým způsobem už i Floře Olomouc a v jiném kontextu Ost-ra-varu, Tanci Praha, Letní Letné, 4+4 dnům v pohybu vyskakovat nemůže. Což je ale dobře (tedy že je festivalů víc). Podstatné je pojmenovat, proč festival DIVADLO je, jaký má smysl a zda ten smysl naplňuje. Například prezentace českého divadla pro zahraničí to (už) skoro není. Zahraničních divadelních kritiků, teatrologů, produkčních festivalů, manažerů divadel apod. bylo letos jako šafránu. Podaří se aspoň jedno z hostujících českých divadel díky festivalu vyvézt? Obávám se, že ne. Vyjede-li Alfa, tak je to zásluhou jejích dlouhodobých kontaktů, Rigoletto je součástí mezinárodní koprodukce a… Přičemž dramaturgie českých inscenací letos byla velmi „showcaseová“, vývozuschopná – Mikulášek, Špinar, Petrželková, Pácl, Frič (i když mě Orestek zcela míjel), ale i Historický monolog, Nanohach, Lipovský… Velmi mi scházelo Divadlo Komedie (to především), Husa (proč zrovna v době festivalu hostovala s celodenní akcí v Arše?!) nebo La Putyka, A-Studio Rubín, MeetFactory, Spitfire Co., Letí… ale to už je téma pro jiný sloupek a doufám, že se k němu ještě ve svých Třescích plescích dostanu.

   24.09.2011 (14.02), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

4. vojtech varys

   

   pánové, zdravím z nitry – tady je to opravdu trochu jiná káva! náměstí celodenně žijící, program uchvacující!

   24.09.2011 (14.49), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

5. Michal Zahálka

   

   Vojtěchu, věřím a závidím – užívejte si, mně to snad vyjde napřesrok.

   24.09.2011 (15.15), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

6. Martin J. Švejda

   

   O perspektivách plzeňského divadla, a tedy i – předpokládám – festivalu, vizte rozhovor s Janem Burianem v DN č. 14. K němu není naprosto co dodat.

   25.09.2011 (2.36), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ