5P z Plzně… Vladimír Just
PĚT PLZEŇSKÝCH P?
Letos jsem to měl bohužel Pokažené Pitomým Pendlováním mezi Plzní a Prahou, ale i tak z těch dvou — tří dnů jeden zážitek Příjemný:
ROMEO A JULIE u Bezručů
O kolika souborech můžeme říct s klidným svědomím, že mají nezaměnitelně svůj herecký styl, svou hereckou poetiku? Někomu může ta extrémní stylizace připadat moc „loutkovitá“, jinému připadá, že pod snad eklektickou (?) režií mělo být správně podepsáno jméno Mikulášek, můžete to horem dolem řečeno s klasikem kritizovat, můžete s tím nesouhlasit, ale to je asi tak to jediné, co s tím bezručovským hereckým stylem můžete udělat: jeho existenci popřít nemůžete. A tentokrát se do něj „vešli“ kromě starých matadorů (-rek) i dva mladí a pro mě neokoukaní představitelé titulních rolí (zejména z maličké Julie sršelo do po-poledně ospalého, naobědvaného publika neuvěřitelně prudké energetické napětí: to nebyl výkon, to byl elektrošok). Styl byl sice obdobný jako u Divoké kachny (i když se to prý v Ostravě hrává rychleji), ale i tak — přesahy k dnešku (nesnesitelná bodrost establishmentu a jeho knedlíková popkultura, Merkutiova punkrocková parta jakoby vypadla rovnou z ostravské herny atd.) nebyly násilné, nadchly mě hudební dialogy rockerů s chůvou, a Shakespeare nebyl vůbec cítit naftalínem, byl zase jednou vytažen z vitriny jako náš současník. A Norbert Lichý jako chůva je výkon na Oscara za vedlejší roli.
LED
Napůl nadšení, napůl rozpaky. Zdaleka nesdílím náhlé tsunami superlativů (mám podezření, že ty největší pocházejí vesměs z prvního představení — já viděl reprízu, a jak jsem se tak po třech a půl hodinách rozhlížel po sálu, ani zdaleka tak bouřlivé, hektické unisono souhlasu nebudila). Oceňuji hereckou (pohybovou + pěveckou) suverenitu u celého ansámblu, v němž nikdo nesóloval, každý, i ten nejméně nápadný, disciplinovaně čekal na svou hvězdnou chvilku, a každý se dočkal, oceňuji nápady à la obyčejný fén jako vítr při jízdě motorkou, a za geniální považuji v závěru první půle dva výstupy — jak zvážnělou hereckou etudu chromé Matky Zakladatelky celé podezřelé komunity, jíž na výstup přivezou a pak zase odvezou na vozíku, tak i hereckou erotickou polyfonii povědomých pohybů i zvuků při setmělé kolektivní souloži několika nahých dvojic, věcně mezi výkřiky a vzdechy diskutujících o literatuře i o životě — z takto promyšlené pornografické fugy s celým gejzírem Zcizovacích efektů by se musel radovat i sám Velký Suchar B. B. Jenže — dost dobře jsem nechápal, proč tu Sorokinovu vizi museli natahovat na skřipec mnohahodinové délky bezmála čtyřhodinové exhibice, megalomanská délka byla neúměrná hloubce sdělovaných významů, ba délka hloubku zabíjela (nejvíc onou závěrečnou rádobygnostickou mystikou „sekty probuzených“, jíž se všechno jako by náhle „vysvětlilo“ — jako by se inscenátoři zastyděli za předchozí hru na brutalitu a pornografii, zvážněli samo nad sebou a dodali omluvně pro snoby trochu toho „duchovna“ ). Zkrátka věřím, že ta paní, a poté i druhá, co předčasně odešly, nerodešly kvůli pohoršení, ale kvůli narůstající nudě z délky opakujících se exhibic, jež hloubku rozmělňovaly až do jakýchsi samoúčelných estrádních (v druhé polovině pseudomystických) výstupů. Řečeno s Dalím — z paranoicko-kritické metody inscenování se stále více ztrácelo, až se zcela ztratilo ono druhé adjektivum.
RIGOLETTO
Největší zklamání přehlídky. Už dlouho jsem neviděl — po režijní, inscenační, výtvarné i herecké stránce (nikoli naštěstí hudební a pěvecké — viz dobře podaný pěvecký kvartet a další pasáže z 2. i 3.dějství) tak mrtvolné, studené, akademicky vyprázdněné divadlo. Čtverhraná ohrádka uvězněné šaškovy dcery s nefunkčními vrátky na hokejovou střídačku (abych si vypůjčil Hulcovu důvtipnou terminologii) a rozpaky herců-pěvců při jejím zdolávání, to bylo dada rozhodně nezamýšlené. Jediným dobrým průběžným nápadem inscenace — s kterým se už ale bohužel dál nepracovalo, vyčerpal se vždy pouhými nástupy či odchody — byl černě oděný, zlověstný sbor kafkovsky anonymních pánů v buřinkách. Vlažný ohlas studené inscenace (možná přechválené, ale patrně v jiném obsazení a v jiné konstelaci) byl na tvářích i projevech publika, které Verdi dovede jindy tak rozvášnit, takřka měřitelně znát. Ještě že jsem si tentýž týden spravil operní chuť na druhém konci republiky — na skvělém ostravském Hindemithovi (Nekvasilův Cardillac — až bude v říjnu v Praze, nenechte si ho ujít!).
Komentáře k článku: 5P z Plzně… Vladimír Just
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Vladimír Hulec
Poznámka
pro zájemce o diskusi nad Rigolettem – probíhá (včetně obsáhlého příspěvku Vladimíra Justa) v Komentářích k anketnímu hlasu 5P z Plzně… Pavel Trenský: http://www.divadelni-noviny.cz/5p-z-plzne-pavel-trensky/
26.09.2011 (2.31), , Trvalý odkaz komentáře,