6.—18. února 2013
6. února
Se zlou ženou V Praze – v Žižkovském divadle Járy Cimrmana – po delší době hostovalo Těšínské divadlo Český Těšín s rok starou Shakespearovou „Zkrocenkou“ v režii Karola Suszky a v radikální dramaturgické úpravě Ladislava Slívy. Herci spolehlivě akcentovali slovní hříčky notně prokráceného překladu Jiřího Joska a v kvazirenesančních kostýmech rozehráli divadlo na divadle, jak je kus autorem ostatně otevřen. Ne vždy se však prolog s opilým dráteníkem Christopherem Slyem (zde Miloslav Čížek) na jevištích realizuje. Drastické trýznění zprvu drsně hubaté Kateřiny (Lucie Bergerová) machistický m Petrucciem (hostující Ivan Dejmal z olomoucké činohry) je notně zhuštěno a má prostor přibližně stejný jako namlouvání Kateřininy sestry Biancy trojicí nápadníků. Herecky suverénní Dejmal činí slavnou vztahovou torturu pro diváky snesitelnou, hraje totiž energií překypujícího hejska, kterého Kateřina poměrně brzy prokoukne a přistoupí na jeho hru. (více na i-DN)Jan Kerbr
7. února
Radioservis vydal další z legendárních historických operních snímků: Libuši Bedřicha Smetany z roku 1949 s Marií Podvalovou a Theodorem Šrubařem (Přemysl). Na nahrávce jsou zachyceni i další koryfejové českého operního zpěvu: Karel Kalaš (Chrudoš), Beno Blachut (Šťáhlav) či Marta Krásová (Radmila). Symfonický orchestr Pražského rozhlasu řídil Alois Klíma, sbory nastudoval Jiří Pinkas. Snímek potvrzuje tehdejší přepečlivou významovou interpretaci partitury, důraz na přesnou dikci a výraz zpívaného slova, menší zájem pak o vlastní vokální kvalitu a techniku.HER
Pražské Divadlo Kalich vydalo album s písněmi ze svého nastudování muzikálu Pomáda. U studiových mikrofonů se prostřídali sólisté Jan Kříž, Roman Tomeš, Přemysl Pálek či Nela Pocisková.
8. února
Pavučiny vteřin Hudebník, básník, písničkář, rozhlasový moderátor Pepa Lábus vydal se svou – patnáct let působící – trutnovskou skupinou u agilního vydavatelství Galén CD Délka vteřiny. Během šesti let od vydání posledního alba prošel jejich styl poměrně velkou proměnou od akustického folku k pub-rockové hudbě (elektrická kytara, pětistrunná bezpražcová baskytara, bicí) s výraznou akustickou kytarou a houslemi. Vzniká tak typicky český, mišíkovský „big beat“ s vlivy folku a world music. Důraz je kladen na poetické texty protkané vlivy přírody a mysticky vnímáným a prožívaným časem. Album vzniklo v Sound Art Studiu v Hradci Králové, obsahuje devět autorských skladeb a autorsky upravený song Nevěsta od Oldřicha Janoty.hul
9. února
Sólisté opery Národního divadla v Praze podpořili stanovisko orchestru opery ND proti zvažovanému slučování orchestrů ND a bývalé Státní opery Praha a připojili se k jejich stávkové pohotovosti. Společně odmítají návrh transformace ND vypracovaný týmem expertů a schválený ministerstvem kultury.
10. února
Markéta Irglová s irským muzikantem a svým bývalým partnerem Glenem Hansardem získala v polojubilejním 55. ročníku prestižních hudebních cen Grammy zlatý gramofon za záznam broadwayského muzikálu Once. Ten je adaptací stejnojmenného filmu, za který autoři získali před pěti lety filmového Oscara za nejlepší hudbu.HER
11. února
Teatrologická společnost připravila v Malém sále Institutu umění – Divadelního ústavu přednášku prof. Platona Mavromoustakose Approaches to Ancient Greek Drama on Modern Greek Stage.
12. února
Havelkovy brněnské hříčky
Brněnské HaDivadlo hostovalo dva dny v Divadle Archa. Po roce tak bylo možné v Praze znovu spatřit Havelkova Indiána v ohrožení. Je to svěží inscenace, kterou obohacuje zdivadelněná přednáška a invenční ilustrace Einsteinova principu relativity. V pražské premiéře byla uvedena také inscenace Svět v ohrožení. Po jejím zhlédnutí bylo jasné, že názvem odkazuje nikoli náhodně na předešlého Indiána. Autoři v čele s Havelkou se rozhodli zopakovat vyzkoušenou praxi zdivadelnění svébytných komunikačních struktur. (…) Havelkovy postupy, jak se ukazuje nejen v těchto dvou inscenacích, mají základ v metodě koláží. Havelka rád pracuje i s primárně nedivadelními texty a formami. Jednak si přivlastňuje různé diskursivní žánry (přednášku, summit) a využívá filmové postupy. Osobně bych ale byl vděčnější za takové insceanční formy a odkazy, které diváka odmění neočekávaným poznáním. To se však ve Světu v ohrožení nestalo… (více na i-DN)Tomáš Kladný
Moravské divadlo Olomouc vzpomnělo na tradici někdejších beneficí a uspořádalo Galavečer dvěma jubilantům Vlastě Hartlové a Michaelu Tarantovi. Kromě členů olomoucké činohry a opery přišli gratulovat mimo jiné i italský tenorista Gianluca Zampieri a písničkář Jaromír Nohavica, jehož mozartovské překlady Tarant režíroval v Ostravě. V závěru večera byl překonán český rekord v hromadném zpěvu písně, když diváci (bylo vyprodáno!) spolu s aktéry zazpívali sbor ze Smetanovy Prodané nevěsty Proč bychom se netěšili.HER
Ženy a konec dějin Na Malé scéně ve dvoře Východočeského divadla Pardubice se konala konference na téma Gender a divadlo. Ve spolupráci s VČD ji pořádala Univerzita Pardubice (pod vedením prof. Mileny Lenderové, Mgr. Katii Hala a dalších), které divadlo zapůjčilo konferenční prostor. Jestliže jsme se v divadle dozvěděli o teoretických snahách zkoumání divadla z tohoto pohledu, které je na pardubické univerzitě poměrně čerstvé, neváhali jsme se zapojit a dohodli jsme se na spolupráci, řekl dramaturg divadla Zdeněk Janál. Výsledkem byla nejen tato konference, ale i INprojekt (malý inscenační projekt) Konec dějin: jedna žena. Autorem textu této hry, která z hlediska historického zkoumá právě gender problematiku, je Francois Bégaudeau. Inscenaci uvedlo VČD již v listopadu 2012, ale při příležitosti konference ji reprízovalo.hul
V brněnském Divadle Husa na provázku se uskutečnil křest nové knihy dramatika Milana Uhdeho. Dílo nazvané Objevy pozdního čtenáře (Druhé čtení českých autorů od Máchy k Havlovi) si všímá textů české literatury, jež zůstávají v ústraní.
13. února
TV Bída ruského osudu
Žádný divadelník, který viděl na festivalu Divadlo Plzeň představení moskevského Sedmého studia Parchanti, si asi nenechal ujít na ČT 2 film režiséra této inscenace Kirilla Serebrennikova Den v Jurjevu. Bizarní děj a svět, který snímek zobrazuje, jako by vypadl z filmů Tarkovského či knih Dostojevského, zasazených však do realit dnešního putinovského Ruska.
Operní zpěvačka Ljubov Pavlovna (Ksenia Rappoportová) jede svým drahým autem s dospívajícím synem Andrejem do rodného městečka kdesi na Sibiři, aby mu před stěhováním do Vídně, kde dostala angažmá, ukázala místa, kde vyrůstala. Přijíždějí však do apokalyptického městečka, kde žijí jen opilci a lidské trosky. Všichni jsou jakoby němí. Andrej se beze stopy ztratí a Ljubov zůstane sama uprostřed vesnice a cizích lidí. A zcela změní svůj život… Alkohol, opuštěnost a zoufalství. Lidé chycení do pasti prázdnoty. Jako bychom se ocitli ve Stalkeru, odkud není úniku. Syrový obraz Ruska s relikty dávné i nedávné minulosti. Zpěvačka – po (h)různých zážitcích způsobených především vodkou – volí typicky ruské řešení: zůstává. Mění svou identitu a ve službě nejbídnějším nachází smysl života. Pro nás naprosto cizí, děsivé prostředí, jeho obyvatelé i řešení hlavní hrdinky do hloubky ukazuje to, co na Rusku nikdy nepochopíme – hlubinně mystický coolness svět plný bolestné tělesnosti a rublevovských mysteriózních vizí. Právě odtud zřejmě čerpá své politické a životní postoje, vize a varování Kirill Serebrennikov. Stejně jako kdysi Dostojevskij či Tarkovský. Nesoudí, nehledá řešení, jen fascinovaně, bez humoru a příkras zachycuje. A kdesi nad ním je… Bolest a Bůh. Vladimír Hulec
V rámci cyklu Živě odvysílalo pražské Bio Oko přímý přenos představení Verdiho Nabucca z milánské La Scaly. O týden později následoval Čajkovského Evžen Oněgin z londýnské Královské opery Covent Garden.
14. února
V Divadle Hybernia začalo hostování Městského divadla Brno s třiceti představeními muzikálu Mary Poppins v hlavní roli s Monikou Absolonovou nebo Alenou Antalovou. Hostování potrvá až do 25. května.
Před ministerstvem kultury se konala demonstrace na protest proti krácení rozpočtu na živou kulturu. Demonstranti si s sebou přinesli jogurty jako symboly toho, že ty budou brzy jediná živá kultura přeživší v České republice.
17. února
TV Akční thriller 15 minut má vročení 2001 a jako řada jiných diváků, co si hollywoodský biják nechali ujít, si pamatuji, že jde o film, v němž exceloval Karel Roden po boku Roberta De Nira.
Nikdo mě ale nevaroval, o jaký druh podívané se vlastně jedná. Leccos naznačil warholovský titul o pár minutách slávy, kterých se v životě tak či onak dostane snad každému. Snímek režiséra Herzfelda je především nesmírně vtipným, ironickým obrázkem dnešního světa, v němž jsou lidé schopni – v tomto případě český a ruský přivandrovalec do NY a místní dvojice kriminalistů a televizních reportérů – spáchat doslova cokoli, aby se dostali do hlavních zpráv. Karel Roden v roli vyšinutého vrahouna Emila Slezáka byl strhující, noční zážitek nečekaný; zbývá se omluvit rodině a sousedům, které jsem mohl rušit hlasitým smíchem.der
U příležitosti 90. výročí narození herce Antonína „Strýčka“ Jedličky mu byla na jeho rodném domku v Březových Horách v Příbrami odhalena pamětní deska. Vše organizuje Společnost občanů a přátel Březových Hor.
Pražské Divadlo Semafor zahájilo hudební komedií Levandule sérii hostování v brněnském Divadle šansonu. Od února do prosince soubor představí každý měsíc jednu ze svých her.
V rámci evropského projektu EUR-TEXT uspořádala brněnská JAMU akci Zpět do budoucnosti: čtyřicet studentů umění čtrnácti národností uspořádalo od 11. do 17. února několik akcí z oblasti hudby a výtvarného umění: především v Besedním domě koncert komorního orchestru Jeune Orchestre Atlantique pod taktovkou Stéphanie-Marie Degand a výstavu prací studentů Akademie výtvarných umění z Lodže ve foyeru Hudební fakulty JAMU. Výtvarníci se účastnili zkoušek hudebníků a své postřehy transformovali do výtvarných děl, jimiž doprovodili koncert.HER
18. února
Šedesátiny uklízeče židlí
Písničkáři, básníkovi a předsedovi českého centra PEN klubu Jiřímu Dědečkovi bylo 13. 2. šedesát let. Při té příležitosti poprvé na CD vyšlo jeho supraphonské album Zabili trafikantku se záznamem vystoupení v divadle Semafor v březnu roku 1989. Oslavy vyvrcholily koncertem v pražské Malostranské besedě, kde Dědečka pozdravili jeho dávní i současní spoluhráči a přátelé, Jan Burian, Petr Skoumal, Karel Holas, Václav Veselý a Dědečkova skupina Úterý. Malostranská beseda nebyla zvolena náhodně. Je totiž místem, kde začala kariéra Jiřího Dědečka, ovšem nikoliv koncertem. Začal jsem jako uklízeč židlí v představeních Járy Cimrmana, vzpomínal Dědeček. Tehdy mu bylo čtrnáct let a toužil stát se spisovatelem. Své narozeniny Dědeček dále oslaví vydáním knížky povídek a CD nových písní.hul
Estonská divadelní agentura ve spolupráci s velvyslanectvím v Praze představila Estonsko jako zemi dramatu. Krátké vystoupení ředitele agentury Otta Karulina o směřování estonského divadla a jeho nejmladších tvůrcích doplnilo scénické čtení ze hry Chvála slabikáře současného autora Andruse Kivirähka. Herec Jan Konečný pod režijním vedením Lídy Engelové ukázal nejenom, že ve slabikáři se žádný nesmysly nenajdou, ale také divákům přiblížil estonský smysl pro humor, na němž přítomní ocenili ironii i tragikomické zabarvení. Znatelná podobnost českých a estonských komických prvků, jejich chápání a přijetí estonských dramat zahraničním publikem stanuly spolu s úvahou o vlivu dobového kontextu na estonské dramatické texty v centru diváckého zájmu. Následné diskuse se vedle výše zmiňovaných zúčastnila například přední česká překladatelka z estonštiny Naděžda Slabihoudová.Tereza Hýsková
Komentáře k článku: 6.—18. února 2013
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
