Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
6provokujicichdnu.sk (No. 3)
Sympatický bratislavský festival Nová dráma/New Drama se uskutečnil na několika scénách slovenské metropole ve dnech 13. až 18. května. Podmínkou účasti je nastudování textu, který není starší než deset let, přičemž nutně nemusí jít o dílo slovenských autorů. Přinášíme závěrečnou část původní reportáže.
Alternativní „prostor současné kultury A4“ nacházející se mimo centrum města (ale za dvacet minut lze do něho pěšky dorazit) nabídl ve svých sklepních prostorách dvě produkce.
Zocel mé srdce
Ján Šimko připravil projekt Touláme se nocí, přezáření ohněm (anglická varianta titulu Steel my heart zní efektněji), který vychází z dramatické proměny východoslovenského regionu, spojeného s privatizací tamních železáren na Košicku.
Neumělá směs filmových dotáček a zcela amatérských (v tom špatném slova smyslu) hereckých výkonů nepřesvědčila. FOTO archiv festivalu
Nepochybuji o bolavém potenciálu tématu, neumělá směs filmových dotáček a zcela amatérských (v tom špatném slova smyslu) hereckých a „baletních“ výkonů ovšem nepřesvědčila. Inscenace má výrazně protiamerický akcent. Politický rozměr nemohu posoudit, nic o privatizaci Východoslovenských železáren nevím. Umělecká výpověď však působí značně rozpačitě. Světlejší momenty se projevovaly pouze v komickém herectví Vlado Zboroně spjatého i v minulosti s bratislavskou divadelní avantgardou.
Stopy Franze Kafky
Vystupoval i v přesvědčivější produkci Proces procesu procesem, kterou připravil Dušan Vicen se svou skupinou SkRAT. V inscenaci jsme mohli vidět některé protagonisty z byvší Uhlárovy Stoky, také však mnohostrannou herečku Janu Oľhovou (mimochodem též výraznou v Sedmi dnech). Ve Vicenově projektu jde o drtivou výpověď týkající se současného zbytnělého „práva“ (zdá se, že máme se slovenskými přáteli podobné zkušenosti).
Text zachycuje zcela cynické právníky, kteří „jen“ – zcela rigidně podle předpisů – konají svou povinnost. FOTO archiv
Do jevištního tvaru vstupují výrazné aluze na Kafkův Proces. „Zahajuje se“ podobenstvím o dveřníkovi. Poněkud op-artově působící výtvarná složka připomíná v hravě promítaných letristických obrázcích neustále jméno Josef K. (a to v různých jazykových mutacích). Nešvary neprávně právního systému jsou dovedeny ad absurdum: tak například exekutor nezabavuje pouze střechu nad hlavou, ale i jednotlivé tělesné orgány, ačkoliv „dlužník“ ještě nezemřel. Nebo mladík je finančně ruinován proto, že mu jako šestiletému matka zapomněla koupit dětský lístek do tramvaje, orgány čekaly, až mu bude osmnáct, a penále zatím narostlo do obludných rozměrů.
Nešvary neprávně právního systému jsou dovedeny ad absurdum. FOTO CTIBOR BACHRATÝ
Text zachycuje zcela cynické právníky, kteří „jen“ – zcela rigidně podle předpisů – konají svou povinnost. Škoda, že inscenace postrádá gradaci a temporytmus, utápí se v retardujících improvizacích a špatná akustika prostoru ubírá značně na srozumitelnosti sdělovaného (jako by si „hráli pro sebe“, napadalo mě při nesnadném sledování). Čestnou profesionální výjimkou byla ovšem v tomto ohledu již připomínaná Jana Oľhová.
/Dokončení 17. 6./
Komentáře k článku: 6provokujicichdnu.sk (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
