Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 427)

Na jedné dávné zápočtové zkoušce z pohybové výchovy jsem za klavírního doprovodu tančil kulhající labuť. Profesorka Skrbková řekla: Jsi komik, přečti si Stanislavského, co psal o baletu… A profesorka Ryšánková dodala: Zajdi se podívat, jak tanečníci umí vládnout těly. Bude se ti to hodit, karikaturisto…

Po absolvování, někdy v roce 1966, jsem měl štěstí vidět Labutí jezero v choreografii Miroslava Kůry. Mistr tančil postavu prince. Byl fascinující. Vlastně Prince hrál. Procházel jevištěm jako vladař. Důstojný, okouzlený, šťastný, zamilovaný i nešťastný. Jeho uctivé a nenapodobitelně důstojné gesto, úklonu, jíž pozdravil královnu-matku, mám dodnes v paměti. Dvojroli Odetty a Odilie dokonale ztvárnila tehdy vynikající balerína Jarmila Manšingrová…

Osud dal a já se usadil v druhé řadě Janáčkova divadla. Těšil jsem se. Po mnoha letech opět uvidím Čajkovského Labutí jezero…

Čtu si v programu. Druhá repríza obnoveného nastudování. Choreografie a režie podle původní choreografie Mariuse Petipy a Lva Ivanova – Robert Strajner. Dirigent Robert Kružík. Princ Siegfried – Maxim Chashchegorov. Princezna Odetta / Odilie – Andrea Popov Smejkalová.

První tóny Čajkovského hudby. Za organtýnovou stěnou tančí černý kníže Rotbart s princeznou Odettou. Přede mnou v prvé řadě sedí muž, je ho dost. Naklání se k mladinké blondýnce. Líbá ji. Šeptá jí do ucha. Dívka mu vše oplácí… Jejda, jejda, vážení, balet započal, chce se mi protestovat, ale mlčím.

Odetta odmítá milostné knížecí návrhy. Rotbart je mstivý, promění princeznu v labuť. Milenci přede mnou špitají, jako by seděli v obýváku a měli před sebou velkoplošnou obrazovku…

Jeviště potemní, hudba ustane. Ti dva přede mnou nikoliv. Jsou posedlí. Jsem konsternován. Zasáhnout, či nikoliv, to je oč tu běží.

Princ slaví narozeniny. Shoma Ogasawara v roli Přítele prince je skvělý tanečník. Udivuje výškou skoků. Nashua Mironova, Ichigo Oguro, Ryunosuke Ishikawa jsou okouzlující.

Pán přede mnou mi pije krev. Vyrušuje. Chci se ho zeptat: Pane, jestlipak víte, která je která?Ale lekám se své myšlenky. Žijeme novou dobu a máme svobodu. Ohradím se a vyvedou mě. Možná, že ti dva jsou narežírovaní, jako kontrapunkt. Vždyť to vypadá, že jsem jediný, komu to vadí. Mužova hlava se přimkne k blonďaté hlavičce. Přede mnou vznikne klín průhledu.

Princ je elegán. Urostlý krasavec. Tanečník par excelence… Kníže Rotbart obdarovává prince zlatou kuší a princ se svou družinou se vydává na lov. Hlava muže přede mnou se vrátí do polohy panáčkujícího psa, zakryje mi výhled…

Mlžný opar a hejna bělostných tanečnic v sukýnkách s něžnými labutinkami ve vlasech. Formace labutí a skvostná hudba. Vzpomenul jsem na svou školní kreaci.

Princ spatří labuť se zlatou korunkou. Milostnost vyzařuje každý jeho pohyb, gesto, chůze, póza. S Odettou tančí tanec lásky. Muž přede mnou špitá něco důležitého…

O přestávce jsem se modlil, aby ti dva odešli domů… Oslyšen jsem však nebyl. S úderem gongu se navrátili jako dobří holubi…

Zámecký princův ples v kulisách dvorního divadla dávno zašlých věků hýřil honosnou nádherou kostýmů. Taneční projev umělců strhával obecenstvo. Jednotlivé tance – neapolitánský, polský, maďarský, španělský – vyvolaly nadšení. Královnina promenáda probudila ústa blondýny: To bych chtěla, to je můj sen… Muž zašeptal: Ano…?

Brilantně tančené Grand pas de deux černé princezny Odilie a prince Siegfrieda bylo narušeno sdělením tokajícího muže: Nemá sílu, třesou se mu nohy… Začal jsem se bát o svou příčetnost.

Romantická hudba, blesky, mlha, obrazy marných iluzí.

Diváci tleskají…

S prvním tlesknutím milenci vstávají a vytváří neprůhlednou stěnu… Abych mohl umělcům poděkovat, musel jsem povstat. Vstali další a další. Potlesk ve stoje si tvůrci zasloužili…

Dal jsem se noční procházkou. Kolem sochy Jiřího Mahena jsem doputoval k Rónovu koni. Stál uprostřed ledové plochy. Zamával jsem: Pane markrabí, zase jsme světoví. Orchestr, dirigenta i tanečníky nám mohou závidět. Pane Jošt, půjdu na brněnské Labutí jezero ještě jednou, vezmu vás s sebou, chcete…?

Bronz temně zaduněl. Na kluzišti se zjevili dva zamilovaní. Klouzali se. Člověk ve žluté vestě zařval: Vypadněte, parchanti…

Brno – Komín, 21. 2. 2019

Národní divadlo Brno – Petr Iljič Čajkovkij: Labutí jezero. Choreografie a režie Robert Strajner podle Mariuse Petipy a Lva Ivanova, dirigent Robert Kružík, scéna Peter Horne, kostýmy Roman Šolc, asistent choreografie Jana Přibylová, Jana Ruggieri, Gustavo Beserra Quintans, asistent scénografie David Janošek . Obsazení: Princezna Odetta – Odilie: Andrea Popov Smejkalová, Princ Siegfried: Maxim Čaščegorov j. h., Kníže Rotbart: Ivan Popov, Přítel Prince: Shoma Ogasawara, Přátelé prince: Ichigo Oguro, Nashua Mironova, Ryunosuke Ishikawa. Premiéra 17. 12. 1999 v Janáčkově divadle, obnovená premiéra 19. 2. 2019. Psáno z reprízy 20. 2. 2019, Janáčkovo divadlo, Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 23. března 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 427)

1. Miroslav Řezáč

   

   Ty komentáře,
   ač tematicky odlišné, vždy něco spojuje, jsou poetické.

   23.03.2019 (16.48), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Pololáník

   

   Když jsem si přečetl
   o novém, krásném představení baletu Labutího jezera v Brně a prohlédl snímky jednotlivých scén, potěšilo mne, že tvůrci této inscenace vytvořili adekvátně ke geniální hudbě P. I. Čajkovského.
   Ta sice „zatím“ zůstává vždy bez zásahu tzv. současného umění, ale na jevišti se jeví kolikrát prapodivné scény. Viděl jsem i tzv. ekologickou kreaci, kdy místo labutí tančily žáby, hlavně „!na předních nohách“ se zvednutými zadními, tvořily perfektně sehrané obrazce typické pro jejich pohyb ve vodě, v různém přeskakování a převalování vyvolaly dojem skutečných žabích živočichů na bahnitém dně rybníka. Zde to patrně bylo míněno, jako provokace. I Číňané vytvořili vlastní, krásnou a po všech stránkách velkolepou podívanou s množstvím tanečníků – akrobatů. Viděl jsem Labutí jezero na scéně v moskevském Kremlu, rovněž velkolepá podívaná, množství tanečníků, ale i technických efektů s dojmem nekonečné skutečné vody i vzdalujících se labutí. Je vidět, že i romantické pojetí lze stále nacházet současné varianty vhodné k romantické hudbě a přinášet zážitek, jaký si návštěvník odnáší s přáním, které pod tímto dojmem vyslovil i náročný Mistr Tuček, zhlédnout představení ještě znovu.

   24.03.2019 (18.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ