Bez záruky
Prokomponovaný, procítěný a prožitý věci nejsou záruka.
Obdiv k Demlovi, pak objev F. Célina.
No a co…
Měli kluci nějaký špatný zážitky z dětství.
Dvacátý století je tak trochu obrázkovej časopis o tom, co je všechno možný.
Jednadvacátý století dělá – předstírá, že to přeci, kurva, nebylo…
Zůstávaj už jen ty, který se vodpálej.
To by se mělo studovat. To je teda víra. Kýho výra.
Hus se nechal, ale voni se vodpálej.
Tam bude asi nějakej náboženskej zádrhel či snad…
To se u brouků nestává.
Mnoho mých přátel se taky nějak vodpálilo. Nechtěli přitom brát kohokoli s sebou. Odešli. Byl to vzkaz? Sdělení?
Choděj furt kolem. Volaj, lákaj…
V kostelích by se vo tom mělo mluvit.
O síle víry. A nebrat si slovo boží jen tak do huby.
* * *
Ještě nedávno fungovala nonstopka, tam jsem kolem čtvrtý ráno zašel a promluvil… Pak jen pád a ressurection. Cesta proroka do pekel. S bídným vzkazem…
A co teď? Odpálím se doma rumem vezdejším. A to už se snad jenom konejším…
* * *
Každej, asi skoro každej je povolanej i povolenej jak kde, aby podal svědectví, jak to, kurva, je, a nemusí se kvůlivá tomu nechat křižovat, sám se mordovat ani jinak vodpálit.
Komentáře k článku: Bez záruky
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
