Divadelní noviny > Názory – Glosy
Filip Nuckolls: Dnes je pro divadlo nejdůležitější upřímnost
Režisér Filip Nuckolls, známý především z dlouholetého působení v Činoherním studiu Ústí nad Labem, pracuje v posledních letech na volné noze. Je jedním ze zakládajících členů nezávislé divadelní skupiny 6–16, jejímž cílem je uvádět originální autorské texty s co nejnižšími provozními náklady. Skupina nespoléhá na podporu grantů a neváže se k žádnému prostoru. Na české scéně uvedla již čtyři inscenace: Bull (2017), Correspondence (2017), Untitled (2018) a Hard Sell (2019).
Jaký byl prvotní impuls pro vznik 6–16?
V létě 2015 za mnou přišli herci Kryštof Rímský, Jan Jankovský a Jana Polášková. Chtěli založit vlastní divadlo a oslovili mě, abych jim s tím pomohl. Postupně jsem se seznámil s Kristýnou Žantovskou a Paulem Bournem, díky němu se nám otevřela cesta k divadlu Menagerie v Cambridge, které má poměrně bohatou knihovnu svých textů, z nichž jsme mohli začít čerpat. To se ukázalo být výhodné nejen tím, že šetříme peníze, ale že máme přístup k nezávislým, undergroundovým a v českém prostředí dosud neuvedeným britským dramatům. Rozhodli jsme se zkoušet úplně nové věci s tím, že časem bychom rádi nastřádali kapitál, abychom mohli sami začít oslovovat autory, a to především české.
Bylo založení 6–16 reakcí na frustraci z běžné divadelní praxe?
Neřekl bych úplně frustrace. Samozřejmě, když je člověk na volné noze a pracuje především v oblastních divadlech, musí neustále „splňovat požadavky“. Tím, že si všichni v 6–16 vyděláváme jinde, máme pocit bezbolestnosti. Takže je to v podstatě až taková ochotnická práce.
Spolupráce s Cambridge tedy funguje čistě přes dramatické texty a osobu Paula Bourna?
Z jejich knihovny máme Correspondence a Hard sell. Untitled mělo v Cambridge dokonce premiéru. Z provozních důvodů jsme to nazkoušeli v Praze a do Anglie jsme odjeli až těsně před uvedením. Premiéra byla součástí festivalu Hotbed, pořádaného Menagerie Theatre Company, který představuje nové autorské texty.
Narazili jste během svého působení v českém prostředí na překážky?
Koncept je zvolený tak, že se vlastně s nikým neutkáváme. Naším největším problémem tak zůstává soutěž o diváky. Nemáme ambice pořídit si vlastní prostor, získat velké granty a živit se tím. Všechno budujeme hlavně nezávisle a pro radost. Letošním nástupem na Jatka78 se nám divácká situace hodně zlepšila. Během předchozího působení v různých prostorách jako OPERO, Paralelní polis, Vnitroblock nebo Cafe Urx bylo produkčně velmi náročné získat diváky. Jatka78 už svou stálou klientelu mají, a lidé si k nám najdou cestu lépe.
Nemáte obavy, že zahnízděním na Jatkách78 dojde k proměně koncepce?
Upřímně, jsem skeptický, pokud jde o naše delší setrvání zde. Přece jen nejsme komerčně úplně výhodní. Ale budeme samozřejmě rádi, když spolupráce vydrží co nejdéle. Od roku 2015 k nám všechno přichází přirozeně, a věřím, že to tak půjde i dál. Strach tedy nemám.
V kontrastu k tradičním kamenným scénám vzniká mnoho alternativních performativních tvarů. Nemohlo by právě 6–16 představovat určitou střední cestu, vedoucí divadlo ven ze zajetých kolejí?
Mám pocit, že dnes je pro divadlo nejdůležitější upřímnost. Každý by se měl věnovat tomu, co ho skutečně zajímá a v čem se dobře cítí. Představa, že by každá instituce měla umět všechno, končí jako ČT1 – nedá se na to dívat. I přesto, že 6–16 negeneruje žádný zisk, vidím v něm potenciál směřovat ven z kulturního přesycení. Snažíme se totiž být maximálně upřímní.
Komentáře k článku: Filip Nuckolls: Dnes je pro divadlo nejdůležitější upřímnost
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
