Honza Miřejovský
Byl z nás, ale já se k nim vlastně ani nepočítám, asi v těch šedesátejch nejvzdělanější a nejsečtělejší. Už v šesti uměl francouzsky a pak si přidával další jazyky.
S holkama to neměl snadný. Často ho předběhlo nějaký přiblblo s tenisovou pálkou…
Taky se mi to stávalo, ale já nebyl tak vzdělanej.
* * *
Vopili jsme se na Osnici borovičkou. Zrovna jsem tam Miřejovskýmu a Karáskovi vypomáhal s trapným pasením jehňat. Mladý beránci měli podvázaný koule.
To jsem viděl poprvé.
Byla bouře. Horská. Něco jsem žvanil o Klímovi… Běželi jsme v tý bouři na Rozsutec. Promoklí, šílení. A pak zpátky…
* * *
Podobný, už asi popsaný, byly výlety opilecký na Bořeň v sedmdesátejch. Vybíhal jsem tam sám.
Jen tak.
Jeden večer na Osnici jsem na bezmračným, jasným nebi pozoroval letící hvězdu.
Miřejovský poznal, na co koukám.
– To je, Vráťo, Sputnik.
Zase všechno věděl.
Komentáře k článku: Honza Miřejovský
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)