Divadelní noviny > Názory – Glosy
Těch divadelních cen je nějak moc…
Věta, že divadelních cen je nějak moc, zaznívá s železnou pravidelností na všech tiskovkách věnovaných této tematice. Naposledy na setkání k novým podobám Cen Thálie v pražské Viole. A přitom je to jen tvrdošíjně šířená iluze.
Celostátní každoroční oborová ocenění (s výjimkou cen Ministerstva kultury ČR, jež se netýkají jen divadla) jsou pouze trojí: Ceny Thálie udělované Hereckou asociací, Ceny divadelní kritiky (bývalé Ceny Alfréda Radoka) udělované hlasováním z řad odborné veřejnosti a Ceny Divadelních novin. První jsou zaměřené na herecké výkony, druhé dvě i na inscenace, tedy režiséry a další divadelní profese.
To, že se v českém divadelním prostoru zdá být „přeceněno“, vyvolává fakt, že kromě těchto tří celostátních cen je tu řada festivalových a regionálních ocenění. Třeba Cena Josefa Balvína pro domácí inscenace německy psaných her při Pražském divadelním festivalu německého jazyka či ceny udělované GRAND Festivalem smíchu v Pardubicích. Své regionální Ceny Jantar má Moravskoslezský kraj v podobě kombinující Ceny Thálie s Anděly, tedy nejen pro oblast divadelního umění. A řada divadel má své každoroční herecké ceny udělované hlasováním publika. Národní divadlo v Praze má i svou Síň slávy. Operní umělci jsou oceňováni Výročními cenami Opery Plus či „Libuškami“ udělovanými operním bienále pořádaným jednotou hudebního divadla.
Přesto si myslím, že přeceněno není. Z vlastní zkušenosti vím, že nominace lze uvážlivě rozdělit mezi všechny tři celostátní ceny a že vzhledem k počtu inscenací a divadel v České republice se stejně nedostane na všechny, kteří by si ocenění zasloužili. Zvláště když většina cen je pouze symbolických, přinášejících sice pomyslnou slávu, ale nikoli finanční podporu.
Komentáře k článku: Těch divadelních cen je nějak moc…
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
