Divadelní noviny Aktuální vydání 19/2024

Kulturní čtrnáctideník pro divadelníky a jejich diváky

Vychází za finanční podpory hlavního města Prahy, Ministerstva kultury ČR, Státního fondu kultury a Nadace Českého literárního fondu

19/2024

ročník 33
12. 11. 2024
  • Zprávy
  • Kritika
  • Blogy
  • Zahraničí
  • Rozhovory
  • Ostatní
  • KritikLab
  • Hledat
  • Můj profil

    Divadelní noviny > Blogy

    Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 29)

    O výjimečný hudební zážitek se postaralo 27. 4. 2019 Divadlo J. K. Tyla v Plzni, když uspořádalo v Novém divadle mimořádný klavírní koncert. Na jevišti se při něm sešli příslušníci dvou generací – náš přední klavírista Ivan Klánský a jeho syn, rovněž vynikající pianista a také studující katedry dirigování pražské HAMU, Lukáš Klánský.

    V první části večera zahráli otec a syn v dokonalé souhře originální verzi první řady Slovanských tanců, op. 46, Antonína Dvořáka. Foto Martina Root

    Atraktivní byl koncert nejen vzhledem k těmto dvěma umělcům, ale také svou dramaturgií. V první části večera zahráli otec a syn v dokonalé souhře originální verzi první řady Slovanských tanců, op. 46, Antonína Dvořáka, původně zkomponovaných pro čtyřruční klavír. V pojetí dua Klánských zazářily tance na ne často využívaném křídle Steinway téměř tak barevně jako v pozdější skladatelově instrumentaci pro symfonický orchestr.

    Po přestávce byl na programu Klavírní koncert Fryderyka Chopina, č. 2 f moll, op. 21, se sólistou Ivanem Klánským, za dirigentským pultem pak stanul Lukáš Klánský. Bylo to poprvé, kdy spolu otec a syn tímto způsobem koncertovali. Poslech Chopinova koncertu v podání mistra českého klavírního umění byl skutečným zážitkem. Bravura, lehkost, poezie a nadhled, s nimiž Ivan Klánský náročný virtuózní part provedl, byly příkladné. Umělec znovu prokázal, že právem patří k pianistické špičce. Lukáš Klánský, který jako klavírista tento koncert sám také hrává, řídil technicky velmi dobře hrající orchestr opery DJKT s naprostým přehledem. Výborně volil dynamiku i tempa, symbióza klavíru s orchestrem byla dokonalá. Přesná souhra, s níž nejdříve podali otec a syn u klavíru Dvořáka, pokračovala i v orchestrální části koncertu.

    Po přestávce byl na programu Klavírní koncert Fryderyka Chopina, č. 2 f moll, op. 21, se sólistou Ivanem Klánským, za dirigentským pultem pak stanul Lukáš Klánský. Foto Martina Root

    Vzhledem k umístění klavíru i orchestru blíže na forbínu nebyla problematičnost akustiky Nového divadla tak markantní. Čtyřruční hra v první polovině vyšla z tohoto hlediska dokonce výborně! Unikátní koncert, který DJKT uspořádalo, splňoval úrovní svého provedení ty nejvyšší parametry. A měl ještě jeden bonus navíc – zcela specifickou atmosféru. Rodinná souhra a společná radost z hudby se jaksi samozřejmě a bezprostředně přenesla i na diváky. Ti zcela po právu zahrnuli otce a syna dlouhotrvajícím nadšeným aplausem, za nějž se Ivan Klánský odměnil půvabným provedením jedné z Chopinových mazurek. Koncert Ivana a Lukáše Klánských patřil bezpochyby k tomu nejlepšímu, co v poslední době v Plzni zaznělo.


    Komentáře k článku: Divadelní glosy (nejen) z Plzně (No. 29)

    Přidat komentář

    (Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

    Přidání komentáře

    *

    *

    *



    Obsah,