Křídla Afriky nad Českem 2019 (No. 1)
Benso, znamená v bambarštině, tedy jazyce, kterým se mluví v Mali, dům míru a pohody. A právě takové místo stvořili na prostranství mezi starou budovou Národního divadla a Novou scénou hudebníci, tanečníci, performeři, kteří mají jedno společné: lásku k africkým kulturám. Na náměstí Václava Havla začal v sobotu 18. května panafrickou slavností Benso 15. ročník nejen divadelních setkání Tvůrčí Afrika aneb Všichni jsme Afričani!
Kolik Afriky se vejde do srdce Prahy?
Už potřetí patřila piazzetta Národního divadla tvorbě českých Afričanů srdcem, volbou i původem. Prostor rámovalo jakési africké tržiště složené ze stánků Afričanů žijících v České republice. Tak jsme mohli ochutnat kulinářské speciality např. z Nigérie, Pobřeží slonoviny, Ghany, Kamerunu, Demokratické republiky Kongo, ale i Brazílie a Karibiku, pochutnat si na kávě z Etiopie či vínu z Jihoafrické republiky.
K mání byla také marocká arganová kosmetika Alassala, tematická knižní nabídka z nakladatelství Dar ibn Rushd i různé oděvní a řemeslné výrobky African culture and Art, která má v Praze vlastní obchod v Kamenické ulici a produkuje také módní značku Siya, jejíž jarní a letní kolekci předvedla v rámci módní přehlídky. Ve výtvarné dílničce děti vyráběly společně s afrikanistkou a výtvarnicí Janou Jirouškovou papírové loutky. A jak už to na afrických tržištích někdy bývá, jsou jeho součástí také umělci, hudebníci, tanečníci, zpěváci, vypravěči, herci.
Bojovníci, jejichž zbraní jsou bubny, divadlo a literatura
Program, jímž provázela herečka Eliška Mesfin Boušková, zahájila skupina Aneboafro, která několik dní předtím pokřtila v Lucerna Music baru své nové CD s názvem Djoko Djouku. Z něj také zazněly některé skladby. Aneboafro hraje africkou hudbu i rytmy inspirované Afrikou, jako reggae a latino. Jejich frontmanem je zpěvák a tanečník Abdul Traoré s kořeny v Mali. Vystoupení doprovodil tanec Ayi Řezaninové, jež několik let předtím působila v BaToCu Moniky Rebcové. Klíčovou písní jejich repertoáru je African warrior či-li africký bojovník, jehož zbraní jsou bubny. Stejně tak Tvůrčí Afrika se zasazuje od roku 2000 (s čtyřletou přestávkou) zejména prostřednictvím divadla a literatury za sblížení kultur a propaguje africká divadla a dramaturgie v Čechách a na Moravě.
Grantové komisi Ministerstva kultury bohužel nestojí již několik let toto, v České republice ojedinělé, divadelní úsilí za podporu. Festival existuje díky dotaci Hlavního města Prahy, Státního fondu kultury, Francouzského institutu a letos i dílčí pomoci Nadace Život umělce. O to víc potěší rodící se zájem Ministerstva zahraničí, které letos přizvalo Tvůrčí Afriku ke spolupráci na projektu Týdne Afriky, jenž je největší na Afriku zaměřenou akcí v historii české diplomacie. Ředitelka odboru subsaharské Afriky, paní Nicol Adamcová, také zahájila letošní jubilejní ročník Tvůrčí Afriky. Spolu se svými kolegy připravili mj. v rámci programu Benso zábavný kvíz o Africe a dokázali, že i ministerští úředníci mohou být tvůrčí.
Od Maghrebu přes Senegal a Gambii až do Brazílie
Ze subsaharské Afriky jsme se přesunuli na chvíli do Maghrebu. Taneční skupina Sahar z Hradce Králové vedená Danou Minaříkovou patří ke špičce orientálního tance u nás a obstojí i v mezinárodní konkurenci, o čemž svědčí jejich úspěchy na tanečních kláních v Egyptě či Maroku. Jejich vystoupení se vyznačují nejen krásnými tanečnicemi s ladnými pohyby, ale také důmyslnými kostýmy. Tentokrát vystoupily i se svými pražskými žačkami. Tak se na scéně setkaly dvě generace orientálních tanečnic.
Nováčkem a zároveň hvězdou letošní oslavy Benso se stala úspěšná slamerka Ellen Makumbirofa. Studentka psychologie na Univerzitě Palackého v Olomouci píše také básně, tančí, zpívá a hraje divadlo. Sama o sobě říká, že je Afričeška a ve svých slamech si vzala na mušku především předsudky a klišé vůči lidem s tmavou barvou pleti či vztahy mužů a žen.
Bubenicko-taneční formace TiDiTaDe roztančila celou piazzettu. Jejich rytmické vystoupení jsou nabité nakažlivou radostnou energií. Věrni svému wolofskému názvu, jímž byste se domluvili např. v Senegalu, byly skutečným kořením života.
Vrchol programu patřil bubeníkům Papisi Nyassovi a Mohamedu Camarovi. Papis Nyass, původním povoláním umělecký kovář, se v českém hudebním světě skvěle etabloval. I v jeho případě je třeba vyzdvihnout podíl Moniky Rebcové a skupiny BaToCu na rozvoji africké hudby a tance u nás, neboť Papis patřil právě k jejím zakládajícím členům. Od té doby vystupoval s mnohými kapelami a muzikanty, třeba s Davidem Kollerem či Lenkou Dusilovou, také s Jaroslavem Duškem a Alanem Vitoušem. V roce 2004 hrál v inscenaci Petra Hrušky Hra o lásce, pekle a márnici konžsko-francouzského autora Cayi Makhélé v Divadle na prádle. Loni jej Jakub Šmíd obsadil do svého scénického čtení textu Soeufa Elbadawi Pokušení luny, který byl v rámci 14. Tvůrčí Afriky uveden v Divadle Viola.
Tečku za celým odpolednem udělal brazilský ohňový rituál v podání Gilsona Santany, Valji, Žožo a bubeníka Jerryho.
Doba, kdy ve zlaté kapličce bude hrát první Afričeška či Afričech je na spadnutí. Možných kandidátek a kandidátů byla v sobotu plná piazzetta. Škoda jen, že si cestu za těmito talenty našlo jen málo českých profesionálních divadelníků. Nemuseli by si lámat hlavu s tím, jak inscenovat hru, v níž je předepsána černošská postava.
Ukázka kulturní „soft diplomacie“ v praxi
Zahájení 15. Tvůrčí Afriky korunovalo slunné počasí a rekordní počet návštěvníků. Bensem jich během celého odpoledne prošlo několik tisíc. Byli mezi nimi jak věrní festivaloví diváci i oficiální hosté z některých afrických ambasád a Ministerstva zahraničí – odboru Subsaharské Afriky, fanoušci vystupujících umělců, čeští Afričané, hrdí na to, že africké umění se prezentuje v těchto pro Čechy a Pražany symbolických a významných místech, tak náhodní diváci (mezi nimi mj. členové Rotary Clubu, kteří si na náměstí Václava Havla odskočili ze své mezinárodní konference na Žofíně a kromě komemoračního aktu u srdce Václava Havla byli zaujati africkým programem). Africký rej přitáhl samozřejmě pozornost i nadšených zahraničních turistů, kteří si tak odvezou do svých domovů kromě selfie s pražskými památkami také pozitivní obrázek roztančené, radostnými rytmy rozvibrované, multikulturní Prahy. Byl to velkolepý začátek festivalu a velká naděje naší mezikulturní, tvůrčí, mírumilovné budoucnosti.
P.S. Ale to zdaleka nebylo všechno! Tvůrčí Afrika v sobotu roztáhla svoje křídla také nad Brnem. V divadle Polárka měla premiéru africkými pohádkami inspirovaná inscenace pro nejmenší v režii Zoji Mikotové Jak děti zachránily motýly. Slavnostní premiéru doplnila malá africká slavnost zalévaná bisapem, s křupavými plantainovými chipsy, baobabovými bonbóny a také Spálenými sušenkami. Ty tentokrát nesloužily k popremiérovému zakousnutí, nýbrž k poslechnutí či k roztančení, neboť jde o originální brněnské hudební afro-seskupení.
///
Více na i-DN:
…
Komentáře k článku: Křídla Afriky nad Českem 2019 (No. 1)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)