Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 449)

Malá scéna brněnského Divadla Polárka se stává mezi rodiči uznávanou značkou. Není divu. Jejich drobečkové se totiž v přítmí útulného prostředí cítí vždy nadmíru dobře.

Múza Mab řekla: Tentokrát moc informací nemám. Zoja Mikotová se nechala inspirovat africkou pohádkou  Motýli z knihy konžského spisovatele Kamy Sywora Kamandy Africké pohádky a vytvořila interaktivní inscenaci pro děti od tří let.

Ale to už zvonila paní šéfová Pelcová na zvoneček. Vážení a milí, vítám vás na premiéře pohádky, Jak děti zachránily motýly. Prosím, před vstupem do prostoru Malé scény, zujte se…

Mab se usmála: Bosá múza, to tu ještě nebylo…

Usedl jsem vedle Gabriely Budíkové, dámy, která vtiskuje podobu kostýmům i šitým dekoracím, na vyvýšené místo uprostřed podkovy sezení pro dospělé, a vydechl nad nádherou obložení stěn. Plachty do půl pasu v barvě saharského písku a pak přechod k světlému nádechu šmouhy zeleného stínu.

Mezi žlutí polštářků je plácek, palouček bez travičky. Dva rozpustilí kamarádi tlučou dlaněmi do djembe bubnů a pokřikují: Předaleko v Africe byla jedna ulice a také palice a také čepice, číšnice, opice, krasavice, babice… Dívka má sukýnku z lýčí, chlapík šamanský kukuč. Jsou to milí rošťáci. Zpívají: Bubnujeme pohádku tam a zase pozpátku. Pohádku, ukdáhop… Na hlavách mají kloboučky z rohoží a mezi bubny velkou ošatku. Najednou z ní vykouzlí malou Afričanku, co se jmenuje Ula, a mrňavého Afričánka Oriho.

Černé děti mají černá očka, černé vlásky, karmínově červené pusinky a zářivě bílé zoubky. Maminko, Ori neumí říkat r. Je moc malý, viď, brebentí přede mnou sedící blonďatá holčička. A protože je v Africe sucho, tluče se do bubnů a černé děti se modlí za déšť…

A jak to v pohádkách bývá, stane se, a zaprší. Palouk se zazelená. Totiž, ti dva šamánci vykouzlí zpod plachty koberec. Pak na zelený trávník přičarují kvítka. A na květinky přilétají motýlci. Modráčci i žluťásci sedají dětem na ramínka, na hlavičky, na ručičky. Tatínku, můžu si sáhnout? Klidně si sáhni, říká černoušek Ori.

Kontakt herecké dvojice s dětmi je úžasný, jaksi samozřejmý. Zacházení s loutkami a rekvizitami virtuózní. Kateřina Veselá je komediantkou z boží milosti, Václav Dvořák s ní drží krok. Výtečně zpívají, dobře mluví, jsou přesní v rytmu i vtipní. Je na nich vidět, jak moc je hraní baví.

Výtvarně skvěle je vyřešen pohádkový Pralesní duch. Obrovitý africký kolos s ušima opice, obrostlý vlákny lýčí, se podobá českému sněhulákovi. Polyká motýly, protože jsou krásní… Má velké břicho a v něm barevné akvárium. Je to dobrák. Děti se ho nebojí. Ochotně mu, za pomoci herců, dělají z ošatky, kvítečků a banánů usměvavou tvář.

Moc hezkou pohádku vymyslela a narežírovala paní režisérka Zoja Mikotová. Africkými rytmy i hudbou ji vybavil soubor Spálený sušenky Lenky Hricové a skladatel Zdeněk Kluka. Báječnou scénou a loutkami inscenaci zkrášlila Juliána Kvíčalová.

Dlouho jsme tleskali. Dětem se nechtělo domů…

Múza se obouvala, a než zmizela, řekla: Bylo to krásně exotické odpoledne s mistrovským dílem láskyplných divadelníků.

Brno – Komín, 19. 5. 2019

Divadlo Polárka, Brno – Zoja Mikotová: Jak děti zachránily motýly. Režie: Zoja Mikotová, výprava: Juliána Kvíčalová, hudba: Spálený sušenky, tradiční rytmy západní Afriky, Zdeněk Kluka. Hrají – Ula: Kateřina Veselá, Ori: Václav Dvořák, Pralesní duch: Petr Theodor Pidrman, j.h. / Karel Heřman, j.h., světlo, zvuk a černý vzadu: Jan Laichman. Premiéra 18. 5. 2019 Divadlo Polárka, Malá scéna, Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 25. května 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 449)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Loutková divadla
   bývala v mém dětství prvním kouzelným magnetem, na které jsem se těšil a nevynechal žádnou příležitost k jejich návštěvě.
   Když pročítám Tučkovu návštěvu představení současného profesionálně vybaveného divadla loutek, kde sám kdysi umělecky působil, dovedu si představit, jak silný dojem musí takové představení zanechal u dětských diváků (a neméně i u jejich dospělých průvodců). Dětem, to nejkrásnější, nejčistší umění, výběr her, kde se poučí, nadchnou, nahlédnou, o mnohém musí přemýšlet, dávat si sám odpovědi a doma se ještě v duchu zabývat tím, co na ně udělalo největší dojem. Dětem to nejkrásnější. S touto myšlenkou nepochybně přistupovali všichni k realizaci představení, které nám tu ve svém popise dává zasvěcený všestranný divadelník Jar. Tuček a přidává krásné oživení barevnými snímky některých scén.
   Díky za možnost „nahlédnout“ tímto způsobem na zdařilé představení významné brněnské loutkové scény.

   26.05.2019 (11.35), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Martina Handlová

   

   Nádherně zpracovaná pohádka,
   veselá, s poučným a poutavým příběhem a s praktickým návodem, jak si vytvořit vlastního motýlka. První divadelní pohádka našeho dítěte, moc děkujeme.

   17.06.2019 (10.30), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Gabriela Budíková

   

   Dobrý den pane Tučku.
   Děkuji za Vaše recenze. Čtu je ráda a s chutí už několik let. Je to pro mě výborný způsob, jak mít přehled o kulturním dění v Brně. Vzhledem k tomu, že věřím Vašemu úsudku, i způsob, jak vybrat případná představení, která bych chtěla vidět. Je skvělé, že věnujete pozornost i představením určeným malým divákům. Mám jenom jednu malou a bezvýznamnou připomínku. Použil jste v úvodu ve spojitosti s mým jménem slovo šička. Je to trochu nepřesné a dehonestující moji profesi. Vysvětlení: asi tak, jako místo dívka napsat děvka.
   Klidné divadelní prázdniny.
   Zdravím, G. Budíková

   19.06.2019 (10.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

   • DN

     

     Paní Budíková,
     na žádost Jaroslava Tučka jsme znění věty, ve které se o Vás zmiňuje, dle jeho pokynů změnili.
     Vladimír Hulec, editor i-DN

     19.06.2019 (13.21), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ