Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 450)

Před Redutou jako na Zelném rynku. Rušno. Česká premiéra evropského hitu rakouského autora v Brně. I nahatý Amadeus na pylonu se usmíval.

Múza Mab říká: Ewald Palmetshofer napsal drama Před východem slunce v roce 2017 podle stejnojmenného dramatu Gerharta Hauptmanna pro divadlo v Basileji. Budu citovat autorova slova: „Svět se mění. Zaznamenáváme to v nových varujících scénářích a na jevech narušujících západní demokracii, ve vzestupu populismu a fundamentalismu, v sílící brutalitě a radikalizaci politického jazyka a diskursu, v rostoucí polarizaci naší společnosti, ve zvýšené podezřívavosti a nedorozuměními mezi světovými regiony a náboženskými nebo sekulárními hodnotovými systémy. Vypadá to, jako bychom stáli na prahu nové epochy, jejíž název a význam ještě neznáme.“ V roce 2018 obdržela inscenace Před východem slunce vídeňského Burgtheateru v režii Dušana Davida Pařízka Nestroyovu cenu za režii a ženský herecký výkon.

Sál vrní napětím. Usedám na levý cípek první řady a koukám. Luneta nad orchestřištěm je snížena. Tvoří dolík. Na jevišti se bělají hranaté plochy křivek chladného kuchyňského monstra se slepými schody směřujícími k výšinám… Vidíme lůno vily bohatých.

Přicházejí protagonisté. Jejich těla jsou nestvůrně pokřivená, obléknutá do bohatého nevkusu. Egon Krause, hlava rodiny a majitel firmy, je nešťastný, neukojený, nahrbený kmet, opilec. Annemarie, jeho manželka, firemní sekretářka, co si vzala svého šéfa, vdovce. Zklamaná, sarkasticky ústnatá s vystouplou lopatkou ve formě hrbu. Macecha dcer, Marthy a Heleny, dospělých žen s obludnými karfioly účesů na hlavinkách, potencionálních dědiček rodinné vily a majetku firmy. Helena má vypouklý bok, Martha se čeká. Je těhotná. Dámy trpí depresemi.

Thomas Hoffmann, pohledný, vzdělaný chytrák, podnikatel, komunální politik, zeť, který se do ulity bohatých přiženil, oslovuje Marthu, svou těhotnou manželku, slůvky Má lásko. Nestoudně flirtuje se švagrovou. Dr. Peter Schimmelpfennig, zatvrzelý skeptik, Thomasův přítel ze studií, gynekolog, lékař rodiny. Alfred Loth, redaktor levicového plátku, elegán, úhořovitý debatér, nezvaný host, Thomasův spolubydlící z dob studií… Pánové tvoří trio zklamaných snílků, kterým život upálil křídla a všechny zvony světa odvál čas.

Ve vile se lidé v lásce nemají. Jízlivosti střídají poťouchlosti. Nevraživost a neláska plodí humorné situace.   Dialogy se však mění v zrůdné střety. Množí se zlobná slova i věty ideových sporů. Chvílemi jde o nechutnou vřavu nelítostně rozkacených.

Představení má spád. Herci podávají prvotřídní výkony. Dobře konverzují, ostře vykreslují pokroucenost charakterů postav. Hlavní dialogy se odehrávají ve snížené prohlubni lunety zakrytého orchestřiště. Jsou mnohomluvné, nepostrádají významovost, ale zdají se být jevištně dlouhé. Náhle se děj zastavuje. Postavy se kroutí v tanečních figurách rytmů vřeštící hudby luxusního baru.

Nestor brněnského nebe recenzentů Vít Závodský o přestávce řekl: Jak se ti líbí levicová hra? Bože můj, až jsem se lekl… Do konce představení a ještě dlouho po jeho konci jsem přemýšlel, proč zrovna levicová, a ne pravicová. Nebo středová…

Mab se ušklíbla a četla z programu věty autora: Myšlenka nadcházející změny je přítomná také v Hauptmannově hře Před východem slunce. Ale zatímco název jeho dramatu stále doufá, že snad přijde svítání a nový den, drama samotné končí katastrofou. Na tomto příkladu v soukromém mikrokosmu Hauptmann oznamuje zmizení člověka. Za civilizovanou fasádou se člověk stává syrovým, zoufalým, nestálým živočichem. Je hrozivé, pokud je správná diagnóza doktora Schimmelpfenniga, postavy lékaře ve hře: „Lidstvo leží v agónii.“ Pak noc by porodila více nocí a po východu slunce na nás bude čekat jen temnota.

Posledních dvacet minut představení se stalo depresivním potvrzením autorovy teze. Rozpad rodiny vyvrcholil. Bytí bez lásky se změnilo v žalost beznaděje. Konec Času. Není pro co žít…

Výsledek pachtění rodu Krausů, obludný skelet kuchyňského koutu se slepými schody mířícími vzhůru, se otáčí kolem své (středové) osy. Když se prostor schodů otevře zrakům diváků, sedí na nich zoufale křičící Martha. Porodila mrtvé dítě…

Děsivé představení. Potlesk je uznalý a dlouhý.

V hlubokém zamyšlení prchám z divadla.

Mab říká: Pravdivá inscenace. Rozpad společnosti začíná v jednotlivých rodinách. V nevnímavosti, nepochopení, v odcizení. Honba za penězi, hmotnými statky, za úspěchem, za postavením, štěstí člověku nepřinese.

Řekl jsem: Herci byli vynikající. Činohra má skvělý soubor. Vladimír Krátký, Petr Bláha, Martin Siničák, Michal Bumbálek, Isabela Smečková Bencová, Annette Nesvadbová i Monika Maláčová jsou toho dokladem.

Mab se rozplývala: Dračí humor paní Maláčové v postavě Annemarie Krauseové byl uhrančivě nakažlivý. Hudba Ivana Achera, scénografie Andreje Ďuríka, kostýmy Evy Jiříkovské, především však režie Thomase Zielinskiho a herci si zaslouží vyslovit absolutorium.

Múza se rozplynula.

Brno – Komín, 22. 5. 2019

Národní divadlo Brno – Ewald Palmetshofer: Před východem slunce (podle stejnojmenného dramatu Gerharta Hauptmanna). Překlad: Iva Kratochvílová, režie: Thomas Zielinski, dramaturgie: Pavel Jurda, scéna: Andrej Ďurík, kostýmy: Eva Jiřikovská, hudba: Ivan Acher. Hrají: Vladimír Krátký, Monika Maláčová, Annette Nesvadbová, Isabela Smečková Bencová, Petr Bláha, Martin Siničák, Michal Bumbálek. Premiéra 20. 5. 2019 v Divadle Reduta, Brno.

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 26. května 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 450)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Obdivuji schopnosti pisatele recenzi
   na tolik různorodých představení s podrobným obsahem děje hry, hereckých výkonů, atmosféře a celkového zhodnocení dojmu, který jednotlivá představení zanechávají. Jeho vytrvalost v návštěvách tolika představení rovněž zaslouží velký obdiv, uznání a dík. Neúnavný, na slovo vzatý všestranný divadelní odborník, který jako herec vystupoval v mnoha rolích na mnoha scénách, nejen v Brně, seznamuje čtenáře divadelních listů pravidelně již řadu let s podrobnými informacemi o tom, co ve svém repertoáru přinášejí divadla Brna, okolí, ale nelituje času, aby viděl zajímavé představení, které se odehrává až v Plzni či v Praze. Věnuje pozornost všemu kulturnímu dění, i hudebnímu, výstavám, památným místům, umělcům.
   Pozornosti by však zasloužil pro tuto neúnavnou činnost také on sám. Jistě by ho potěšila a povzbudila. Vybízí k tomu i jeho nedávné kulaté výročí. Takový dárek by mu jistě udělal radost.

   26.05.2019 (14.44), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ