Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Malostranské okraje 2019 (No. 5)
Doménou fringe festivalů jsou především sólisté různého druhu, tvůrci, kteří po vzoru starých putujících performerů vyprávějí příběhy, nebo si různými způsoby pohrávají s diváky prostřednictvím svých stand-up výstupů. Také na letošním Prague fringe takových umělců bylo dost. Stačí jim vesměs co nejmenší prostory, kdy jsou tváří tvář divákům, a mohou je tak bezprostředně atakovat. Nemusí to být vždy příjemné, ale to k alternativním produkcím tohoto typu patří.
Ve one-woman show How to Make Friends in Hollywood všechny postavy příběhu ztvárňuje performerka Nyree Williams Foto Prague Fringe
Za dvěma produkcemi jsem se vypravila do hotelu Golden Key v Nerudově uličce. Ve sklepení tam vznikl už po několikáté improvizovaný prostor pro necelou dvacítku lidí. One-woman show Jak najít přátele v Hollywoodu (How to Make Friends in Hollywood) se hrálo pod hlavičkou The Bloody Livid Theatre Company. Napsal a zrežíroval Geronimo Bennington-Poulter a jedinou performerkou byla Nyree Williams. Herečka se obejde prakticky bez rekvizit, tou jedinou je gramofon, na němž vyměňuje v průběhu představení desky (hudební podkres však pro diváka není až tak důležitý, slouží asi spíše k evokaci konkrétní atmosféry performerce). Základní příběh se točí kolem zestárlé hollywoodské hvězdičky Lindsay Ordell, jež má všechny neřesti, které si s tímto statusem můžeme spojit (náklonnost k alkoholu a drogám především, ale zároveň i arogantní přehlíživé chování ke komukoli, kdo ji obklopuje). Sandra Cave dostane od její rivalky Claire „zakázku“ – ukrást Lindsay rukopis jejích skandálních memoárů, aby se tak zabránilo publikaci. Kolem této záminky rozehrává Nyree Williams řadu monologů, v nichž se proměňuje nejen v Lindsay a Sandru, ale také v Lindsayinu dceru Keiru, mexického zahradníka Fernanda a další svérázné postavičky, které dokreslují kolorit Hollywoodu. Zároveň se vyprávěním táhne jako červená nit ctižádost Sandry uspět ve velkém světě Hollywoodu, který se jí prostřednictvím Lindsay zdánlivě otevírá. Nakonec ale zjišťuje, že dostat se do tohoto světa není až tak lehké, a možná to ani za to nestojí…Herečka v proměnlivosti postav dovedně střídá nejrůznější přízvuky, ale samozřejmě, že jsou tu i mnohá klišé, a tak její show má kolísavou energii – je chvílemi zábavná, ale občas i nudné.
Lemons, interaktivní stand up comedy Lise Kelvemark Foto archiv
Druhá performerka, která vsadila sama na sebe, je Švédka působící v Anglii Lisa Klevemark, která nabídla Citrony (Lemons), asi půlhodinovou show s přídavkem ukázky z další připravované show. Ve sklepním prostoru je divákům na dosah, a tak už při vstupu do prostoru je všechny osobně vítá se širokým úsměvem. Je totiž doktorkou Klevemarkovou, koučkou pozitivního životního pocitu, který hodlá skeptikům vlít do žil. V průběhu show, která je výrazně interaktivní (a je fakt, že diváci se ochotně podíleli), některým lidem rozdá citrony. To proto, aby vzápětí tuto rekvizitu mohla využít nejrůznějšími způsoby.
Pozitivní myšlení je základ, radí doktorka Klevemarková a názorně ukazuje, jak si vsugerovat, že kyselý citron je vlastně sladký pomeranč. Foto Prague Fringe
V průběhu lekce zvěstuje, že nositele citronu čeká nějaká špatná zkušenost, s níž se musí pozitivně vyrovnat. Například, že se mi rozbije mobilní telefon, nebo že mi zemře strýček. A obávám se, že jsme jako diváci svými odpověďmi performerku spíše uvedli do rozpaků, a příliš jsme do jejího konceptu nezapadli. Nicméně, závěr show přinesl – přinejmenším škodolibým – divákům jistý zážitek. Paní doktorka zde totiž předvádí, jak si vsugerovat, že citron je vlastně pomeranč, přeneseně, že špatná zpráva je vlastně dobrá. Zaříkáváním citronu se ovšem nic nemění, a tak, když herečka konzumuje s kyselým úsměvem citronovou dužinu, stává se do jisté míry obětí svého povolání. A o tom vlastně tato show je – ukazuje se, že ti, kdo ostatní nabádají k positivnímu myšlení, a korunují sami sebe do role rádců, často potřebují vsugerovat tento pocit hlavně sobě, neboť jsou plní nejrůznějších nenávistí, nejistot a pocitů méněcennosti. Ale jednu inspiraci jsem si přece jen odnesla: doktorka nám rozdala nafukovací balonky, abychom na ně nakreslili obličej podle toho, jak se dnes cítíme. A pokud byl obličej zamračený, prostě se balonek propíchl špendlíkem a špatná nálada byla pryč. Jak jednoduhcé a účinné! Přídavek natahující představení neměl s předchozím nic společného, a vlastně ani nebyl příliš vtipný. Jeho základem bylo využití už poměrně omletého klišé, spojeného s dabingem pornofilmů. Nicméně, i tak se někteří diváci bavili. Opět jsem se přesvědčila o tom, jak důležité je, zda a jak moc mají diváci vůli se bavit. Ale uplatňovat na tento typ představení příliš kritické oko není radno.
Liam Hallaham v příběhu Charlie´s Wake, vypráví a o svém otci, hollywoodském herci epizodních rolí Charlesu Hallahanovi Foto Prague Fringe
Do třetice jsem zašla do prostoru o kousek dál, na Jánském vršku, kde mají patrně nejmenší regulérní divadelní prostor v Praze, a to dokonce s hvězdnou oblohou. Je to sál v areálu Muzea alchymistů. Zde diváky přivítal Liam Hallahan s nabídkou irského čaje a hodinovým vyprávěním pod názvem Charlie´s Wake (Stráž u Charlieho). Příběh Charlese Hallahana (a jeho zvláštní herecké kariéry), kombinace story-tellingu a filmových ukázek i možnosti nahlédnout do rodinného alba fotografií, ponechává – patrně neúmyslně – diváka na pochybách, zda se jedná o vymyšlený cimrmanovský příběh, nebo je to pravda.
Show Charlie´s Wake doprovází dokumentární záběry z filmů a také autentické fotografie, na téhle je Charlie společně se svým malým synem Liamem, kdy mu přednáší slavný monolog z Hamleta. Foto Fringe Prague
Charlie Hallahan (1943-1997) je totiž skutečná postava. Hrál v desítkách filmů a seriálů, ale málokdo si ho v těchto filmech asi všiml. Byl totiž převážně figurkář, často sloužil jako no-name epizodní postava (v různých filmech byl zabit mj. Kurtem Russelem, Robertem de Niro či Clintem Eastwoodem), či dokonce hrál zahalený do masky. Nicméně, jeho syn, povoláním učitel, se rozhodl svého otce příblížit alespoň prostřednictvím této show. Nabídl tedy takové listování historií rodu Hallahanů s vážným, až sentimentálním podtextem. A v druhé polovině si symbolicky zahraje jednu ze slavných divadelních scén se svým otcem. Zatímco text z Williamsovy Kočky na rozpálené plechové střeše, kde Charlie hrál otce hlavního hrdiny, zní ze záznamu, Liam stejný text hraje přímo na scéně. Tato show si diváky získá svou upřímností, i nefalšovaným dojetím Liama Hallahana, který tak vzdává hold nejen svému otci, ale i všem bezejmenným hercům, kteří obklopují své slavnější kolegy.
///
Více o Prague Fringe na i-DN:
…
Komentáře k článku: Malostranské okraje 2019 (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
