Přemysl Rut
(1954) Studiem a původním povoláním divadelní režisér, ale postupem času stále víc spisovatel (knižně vydal mimo jiné povídky Náměsíčný průvodce Prahou, Strašlivé Čechy, děsná Morava; eseje Písničky, Pan Když a slečna Kdyby; hry Babinský a Palacký neboli Báseň a Pravda, Profesor a slepice, Sen), písničkář (alba Přemysl si hraje, Šťastná hodina), editor (mimo jiné dvě antologie české autorské písně: Gloria i gaudium, Orchestrion v hlavě) a pedagog (knížka o řeči a zpěvu Parlando cantabile a – s Markétou Potužákovou – v tomto čísle DN recenzovaná antologie textů o verši se zřetelem k jeho interpretaci Téměř vždycky trapným dojmem).
Co vás přivedlo k divadlu/umění
Ustavičná přítomnost muziky doma u rodičů a potřeba si hrát, zpívat, vymýšlet, představovat. K tomu ovšem i příležitosti, na které jsem měl štěstí, ač jim doba nepřála: možnost zpívat ve svatováclavském (později svatovojtěšském) sboru pod taktovkou Václava Dobrodinského, hrát a zpívat s Nedivadlem Ivana Vyskočila, psát si po celá léta (bez pomyšlení na publikaci) vlastní příklady k Bruknerovu a Filipovu Poetickému slovníku – při tom všem mohl člověk zůstat svobodný a zároveň objevovat (a brát na sebe) pravidla hry.
Největší divadelní/umělecký zážitek
Největší bývají ty iniciační. Například začátkem prázdnin roku 1968 přede mnou doslova vypadl na podlahu ze staré černé skříně v Polné jeden ze šesti tlustých svazků Shakespearových her v překladech Josefa Václava Sládka; četl jsem ty těžké knihy po celý červenec a ještě tři neděle v srpnu, než se mne ze shakespearovských lesů pokusili vyhnat Rusové. Nikdy se jim to nepodařilo.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Takových by bylo, ale já neumím a vlastně ani nechci jen tak u někoho zaklepat. Můj zájem nepřipadá mi jako dostatečný důvod, proč by se mnou obdivovaná osobnost měla ztrácet čas. Jistěže toho tu a tam lituju; nejvíc asi v případě O. F. Bablera, který žil pod Svatým Kopečkem u Olomouce ještě začátkem osmdesátých let, kdy jsem pobýval nedaleko v Uherském Hradišti. A k tomu jsme měli společného přítele, který mi nabízel, že mě s Bablerem seznámí. Dodnes si tu návštěvu představuju, když znovu a znovu čtu Bablerovu edici Hlasy, zvlášť ty malé a skvělé knížky legend a apokryfů, které pro ni přeložil. Ale nepoučil jsem se: dál čekávám na okamžik, kdy bude k setkání a kusu řeči důvod z obou stran. A kupodivu, často jsem se i dočkal.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
I těch je víc, poznamenávám si je a občas mě některý z těch námětů ťukne do čela a napoví mi, jak by si přál být „realizován“. Ale teď dělám, že neslyším, abych dopsal knížku esejů o vztahu autora a příběhu a pseudohistorickou hru pro Slovácké divadlo.
Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte a proč
Kromě baletu ke mně mluví všechno. Ba i ten balet, když můžu jen poslouchat hudbu…
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Z reálných postav je mi nepochybně „citově nejblíže“ má žena Markéta, do postav fiktivních se nezamilovávám; spíš mě zajímá, jak jsou udělané. O těch vzdálených mluvit nebudu, ale občas o nich píšu.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Kočka, nejlépe černá. Proč? Nemůžu se na ni vynadívat. Připadá mi nejen krásná, ale i vědoucí. A co víc, mnohokrát už se mi ten nesmyslný pocit potvrdil.
Etické či jiné hranice, za které byste nešel
Nejstručněji asi: nedělám, čemu nevěřím.
Umělecký/divadelní sen
Uspořádat, co mám napsáno, abych to jako editor mohl číst jinýma očima. Takovýma, které poznají, co to potřebuje, co z toho vynechat, co k tomu dodat, čemu z toho není rozumět, co nepřečkalo čas svého vzniku a co naopak ještě stojí za námahu.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění
Vždycky jsem choval ve velké úctě dobré překladatele. (Každý český autor jim má zač děkovat.) Tak možná jedním z nich. Ale to bych musel být trpělivější.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
Kritika mě zajímá, pokud je výrazem jiné autorské zkušenosti: když vím, z jaké pozice je formulována a čím mohu její platnost měřit. Jinak mě víc než kritika zajímá teorie.
Komentáře k článku: Přemysl Rut
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
