Divadelní noviny > Festivaly

Pekelné dny PQ 2019 (No. 5)

V pondělí se v holešovické La Fabrice odehrálo druhé představení Divadla Continuo v rámci programu PQ+ (o prvním – inscenaci WARdrobe – jsme psali ve třetím díle festivalových reportáží: zde) – taneční inscenace Poledne upomínající na osudy osmi ruských demonstrantů proti okupaci Československa na Rudém náměstí 25. srpna 1968.

Inscenace vychází ze stejnojmenné knihy Natalie Gorbaněvské, jež byla společně s lingvistou Konstantinem Babickim, básníkem Vadimem Delonem, dělníkem Vladimirem Dremljugou, anglistou Viktorem Fajnbergem, fyzikem Pavlem Litvinovem, lingvistkou Larisou Bogorazovou a studentkou Taťjanou Bajevovou jednou z „osmi statečných“, kteří 25. srpna 1968 pokojnou demonstraci zorganizovali. Přesto byla během několika minut rozehnána tajnými agenty KGB a její účastníci pozatýkáni. Následovaly výslechy, soudy, vězení, vyhnanství, pracovní tábory a nucené umístění v psychiatrických léčebnách…

Inscenace je v podstatě tanečním dokumentárním divadlem se silným poetickým nábojem a existenciálním přesahem. Začíná přípravou televizních zpráv oznamujících přípravovaný soud s demonstranty. Agent KGB v kožené bundě v podání vedoucího souboru a režiséra inscenace Pavla Štourače režíruje každé gesto a slovo moderátorky. Školí ji jako drsný divadelní režisér či spíš jako fanatický politruk. Jako když u nás v padesátých letech připravovali všechny zúčastněné na politické procesy. Ocitáme se však v sovětském impériu konce šedesátých let. Sledujeme mediální manipulace s fakty a vidíme, co se s aktéry demontrace děje. Postupně se seznamujeme s každým zvlášť a sledujeme jejich osudy až do jejich odsouzení. Na konci pak herci rozprostřou před diváky soudní rozsudky.

Takový je – dnes už celkem známý – příběh. Pavel Štourač se však pokouší nejen o rekonstrukci událostí a připomínku osmi spravedlivých, ale formou tanečního divadla (většina produkce se odehrává beze slov či jen s minimem tak, abychom se v dění orientovali) se snaží evokovat atmosféru tehdejší doby, ve které vládli arogantní mocní, kteří bez skrupulí ovládali každého, kdo se jim veřejně postavil. Takoví se stávali v rámci sovětské společnosti fakticky bezprávní, bezmocní, ovládaní fanatickými přisluhovači absolutistického režimu. Stálo za nimi jediné – jejich přesvědčení.

Smysl jejich činu pak my, diváci v dnešní době, dokážeme ocenit i proto, že – byť po dvaceti letech – se jim dostalo zadostiučení. Nejsou blázni, kteří bezsmyslně obětovali osobní životy. Jejich, v té době ojedinělý, čin se stal symbolem odporu proti diktatuře, kapkou, jež napomáhala rozklížit sovětský režim. Dosáhli téměř biblického Stali symbolem hrstky spravedlivých, na nichž stojí a od nichž se odvíjí důstojnost člověka a naděje na demokratické změny kdekoli ve světě.

Štourač vytvořil se svým mezinárodním souborem precizní pohybové představení s důrazem na každé gesto, každý symbol, každý obraz. Důležitou roli má živě provozovaná hudba čtyřčlenné skupiny sedící za poloprůhledným zadním závěsem, který se v konkrétních situacích prosvítí, abychom je mohli vidět. Většinou jsou vška pro nás neviditelní. Sledujeme tak především taneční, pohybové dění, občas doprovázené dialogy či monology, faktickými informacemi i rafinovanými symbolickými výjevy (tanec na skleničkách). Sledujeme agresi mocných i pochyby obviněných.

Přes složitou strukturu situací a důraz na formální přesnost se však dál než k popisu osudů konkrétních hrdinů inscenace nedostává. A to i přesto, že od premiéry posílil Pavel Štourač její zobecňující obrazy a oslabil popis konkrétních situací charakterizujících tehdejší režim. Stále je to ale ohlédnutí – byť důležité a zasluhující veškerý respekt – za dobou minulou, jejíž rysy sice můžeme pozorovat i dnes, ale projevují se – u nás i v Rusku – jinak. Skrytěji, rafinovaněji, nikoli takto bezskrupulózně režimě. A i ti „poslední spravedliví“ jsou dnes jiní.

Ale možná se mýlím, možná je nevidíme.

Divadlo Continuo, Malovice – Pavel Štourač, Helena Štouračová & kol.: Poledne. Podle poezie a vzpomínek Natalie Gorbaněvské. Překlad předloh Milan Dvořák, režie Pavel Štourač & kol., dramaturgie Marek Turošík & kol., výprava Pavel Štourač, Helena Štouračová, hudba Elia Moretti & kol. Premiéra: 19. března 2018 ve Švestkovém dvoře v Malovicích a 22. března 2018 v La Fabrice, Praha. Psáno z reprízy 10. června 2019 v La Fabrice, Praha.

///

Více o PQ na i-DN:

PQ

…

• Autor: Vladimír Hulec
• Publikováno: 12. června 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Pekelné dny PQ 2019 (No. 5)

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ