Vahadla, pozor! (No. 3)
V době, kdy se pot rovná skoro sprše, kdy se práší od bot a kdy se nehne ani lísteček, se na Loutkářské Chrudimi denně odehraje nejméně deset titulů na minimálně šesti scénách (s Terasami Muzea loutkářských kultur sedmi) a některé i třikrát za sebou. Hlavní program je sestaven z třiadvaceti nominovaných inscenací, které prošly výběrem z postupových přehlídek. Pro loutkáře nadšence a dětské soubory ze všech krajů naší republiky je tak Chrudim skvělou příležitostí pro „síťování“ a sdílení zkušeností. Inspirativní nebo doplňkový program pak nabízí dalších třicet představení. Všechna se zpravidla točí kolem loutek a objektů. Před čtyřmi lety jsem, a je mi to dodnes záhadou, postupně odfajfkovala celý program od pátku až do čtvrtka. Letos snad – možná –, kdyby se dalo odtočit více vstupenek, aby se nás netlačilo tolik mezi futry.
Festival nemá ani ve vedru o diváky nouzi… FOTO LUCIE ČÍŽKOVÁ
Po prvních dnech, ze strany profesionálních i amatérských souborů silně zásobených inscenacemi s pohřební tematikou, jsem s víkendem objevila další specifickou dramaturgickou linku – kmeny (případně linii dramatika Vítka Peřiny a režiséra Tomáše Dvořáka). Naivní divadlo Liberec v sobotu posadilo „trampy“ k ohni a v neděli plzeňská Alfa vyslala na silnici tři „motorkáře“. Za subkulturu bych pro tuto příležitost považovala i brilantní alternativní divadlo Fekete Seretlek. Ostatně v jejich představení KAR hrají i „máničky“ a dozajista by bylo možné vytáhnout i slovo „underground“, byť v novodobém slova smyslu.
V moderní pohádce Víta Peřiny O hodině navíc aneb Potlach v hustníku v režii Tomáše Dvořáka děti objevují svět trampů FOTO LUCIE ČÍŽKOVÁ
Představení O hodině navíc aneb Potlach v hustníku Naivního divadla se odpíchlo z obýváku, v němž si dcerka Maruška a synek Jeník povídali s ovdovělým otcem, který vzpomínal na své trampské roky. Bez nadsázky by se pohádkový příběh dál neposunul, děti například hbitě googlily, co znamená ešus, maskáč apod., až je tatínek nakonec do lesa vyvedl. Neopustil je, a místo pohádkové babičky, anebo čarodějnice z chaloupky, se dokonce objevila značkovačka. Babička je navedla na cestu, po které nikdo už dlouho nechodí. A protože šlo o pohádku jak řemen, trojice vyšla rovnou u trampské osady Amerika, kam tatínek tehdy pod přezdívkou Čert chodil. Pečlivě – chvílemi až přepečlivě – vykonstruovaný příběh, nadupaný zcela neuvěřitelnými „náhodami“ se vyvíjel v rychlém tempu. Překvapení navazovala jako při pásové výrobě. Divák nevycházel z údivu ani při přestavbách, které vyplňoval kytarista. Liberecká loutková reinkarnace trampingu namíchala pestrý koktejl, který lze sotva dopít až do dna, ve smyslu vše pochytit a udržet v paměti, ale rozhodně bych jej servírovala žákům namísto dějepisu a seniorům v rámci reminiscence.
Tři siláci na silnici Divadla Alfa v režii Tomáše Dvořáka jsou loutkovou motorkářskou show a rockovým koncertem v jednom FOTO LUCIE ČÍŽKOVÁ
Tři siláci na silnici plzeňské Alfy rozehráli pohádkový motiv tří synů, které už ovdovělá matka dále nemohla uživit, a tak je poslala do světa. Napekla jim buchty a vybavila je motorkami, dědictvím po jejich otci. A před cestou je nezapomněla poučit, že nejsilnější jsou spolu a že nejdůležitější je táhnout za jeden provaz. Siláci jsou skvělou komediální road story, v níž si dítě najde příběh o bratrech, kteří nakonec pochopí slova mámy a podrží se navzájem, a díky tomu si dopomohou k nevěstám. Dospělý divák se baví mnohovýznamovostí češtiny, vtipem autora Víta Peřiny a rozklíčuje i bizarního kamioňáka, jenž zotročuje ženy. V představení plnohodnotně hrají marionety s herci v křivácích, co chvíli zní motory a prohání se silné stroje. Tato motorkářská show s rockovým koncertem v jednom navíc doslova „válí“ hudební retro kousky. Hodně svižná podívaná a velmi osvěžující.
KAR Fekete Seretlek a studia DAMÚZA představuje svéráznou variaci na Tolstého Annu Kareninu FOTO LUCIE ČÍŽKOVÁ
Letní chrudimskou noc pak prosytila variace na Tolstého román Anna Karenina pod názvem KAR. Bylo možné sledovat odkazy k tragickému příběhu velké lásky, anebo se naopak zaměřit na druhou rovinu – rozlučku s pozůstalým, který ještě nezemřel. Ale i když jsem nechala představení jen tak plynout a některé motivy prostě běžet mimo svou pozornost, stále tu byla neuvěřitelně zhmotněná fantazie tvůrců komponující pitoreskní svět dekadence, inspirovaný od východu na jih, stejně jako proklatě dobrá muzika. Hudební skladby a části, v nichž herci oživovali běžné předměty, patřily k momentům, kdy loutkářské publikum bez nadsázky a ironie – žaslo. Režisér Matija Solce a jeho tým nadzvedli ze židlí vyprodané Divadlo Karla Pippicha. Divácká euforie třetího dne vyvrcholila.
///
Více o festivalu na i-DN:
…
Komentáře k článku: Vahadla, pozor! (No. 3)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
