Divadelní noviny > Festivaly Rozhovor

Marie Kinsky: Tanec je součástí života

Centrum  choreografického rozvoje SE.S.TA  (SEtkávání Současného TAnce) je nezisková organizace, která letos slaví dvacet let existence. Vznikla v roce 1999 s cílem podpořit rozvoj současného tance a souvisejících uměleckých oborů v České republice. Jednou z jeho aktivit je Festival KoresponDance, který se koná 12. – 14. 7. 2019 ve Žďáru nad Sázavou (viz http://www.korespondance.cz/cs/program.php).  O tanci a festivalu hovoří ředitelka centra Marie Kinsky.   

Proč je pro člověka důležité se v životě setkávat s tancem?

Tanec obohacuje naši duši a budí nás k pohybu. Tančit je čirá radost! Uvolněte se, nesuďte se během tance a uvidíte, co se bude dít! Tanec je součástí života každého z nás, jen si to málo uvědomujeme. Pokaždé, když jsme v pohybu, ať už s konkrétním záměrem či nikoli, tak tančíme. Představte si, když se kloužete po ledu – nesnažíte se být lehčí a nepřejete si, aby ta radost trvala co nejdéle?

Pohyb je nesmírně důležitý pro naši schopnost učit se, poznávat. Prostřednictvím pohybu můžeme poznávat svět kolem sebe a interpretovat ho právě pomocí tance. Je to naše přirozenost, která se nedá zapomenout. Díky tanci tuto skutečnost znovu objevujeme a toto poznání nás obohacuje.

Komunikace pohybem je velmi silným nástrojem. Je známo, že když člověk mluví, posluchač si zapamatuje pouze 7% toho, co řekl. Více než obsah sdělení si pamatují melodii hlasu a pohyb těla. Právě proto je pohyb mocným nástrojem a současně je naším „podpisem“!

Tanec mimo jiné vytváří velmi silná propojení. Nikdy nezapomenu, když na loňském ročníku festivalu KoresponDance Češi, kteří mluvili pouze česky, intenzivně spolupracovali během workshopu s Mexičany, s uskupením Foco al Aire, kteří mluvili pouze španělsky a anglicky. Neměli žádný společný jazyk, ale prostřednictvím performance a tance si přesto rozuměli. Bez společného jazyka se jim podařilo vytvořit performance, které si všichni přítomní dodnes pamatují, navíc zůstali velmi blízkými přáteli.

Lidé se často tance obávají proto, že si myslí, že k němu musí přistupovat v prvé řadě intelektuálně. Stejně jako u mnoha jiných druhů současného umění, musíte nejdříve otevřít sebe sama, propojit se se svými vzpomínkami a vyjádřit, co cítíte. Teprve potom přijde ta intelektuální část!

Činnost vaší organizace SE.S.TA je opravdu komplexní. Od podpory profesionálů, poskytování uměleckých rezidencí, mezinárodní spolupráce, přes programy zaměřené na děti a spolupráci se školami, až po práci s publikem. Která z těchto oblastí podle vás potřebuje té podpory nejvíce?

Naše organizace se věnuje běžným aktivitám centra choreografického rozvoje. Ano, máme mnoho projektů, všechny jsou ale spojené s rozvojem tance, jak v oblasti profesionálů, tak v oblasti publika.

Dva aspekty naši práce jsou však složitější:

Není jednoduché podporovat rozvoj umělců, aniž bychom současně nepomáhali i divákům sledovat tuto uměleckou činnost nebo je přinejmenším informovat o jejich existenci.

Pokud se v České republice zaměřujete na něco, co není vysloveně vzdělávání, jako jsou konzervatoře nebo univerzity, případně produkční aktivity, tak jste někde „mezi“,  a to může být náročné. Je to netradiční přístup, který není jednoduché zasadit do běžného rámce. Tento směr je velmi málo podporován v prostředí, které jinak již finančně podporováno je.

Do čeho je třeba investovat velké množství energie jsou projekty na rozvoj publika. Přestože tato terminologie není zcela přesná, jedná se o rozvoj aktivit, které se zaměřují na potřeby a očekávání existujícího i potencionálního diváka. A na pomoc při navazování pokračujícího vztahu mezi divákem a organizací. V České republice ještě není toto téma zcela běžné. Je to velmi široké pole s úžasnými podněty, zejména v práci se zpětnou vazbou od diváků. Handicapovaní performeři, kteří inspirují publikum svým tancem, děti, které prostřednictvím tance rozdávají pozitivní energii… Je tolik věcí, které se na tomto poli dají zrealizovat!

Festival KoresponDance realizujete v ČR od roku 2009. Až do roku 2012 se konal v Praze a Brně, od roku 2013 je ukotven v prostoru zámku ve Žďáru nad Sázavou. Jak vnímáte přesun festivalu takového formátu ze dvou velkých měst na zámek ve Žďáru? Co to přineslo?

Myslím si, že přesunutí festivalu KoresponDance do Žďáru nad Sázavou je jedno z mých nejlepších rozhodnutí pro SE.S.Tu! Až na finanční stránku věci…

Je neuvěřitelné, kolik lidí na Vysočině ví o tanci a na festival přijíždí, kolik návštěvníků hovoří s umělci ve velmi přátelské atmosféře. Věci ve Žďáru jsou prosté, ale hluboké. Skutečná přátelství, skutečné rozhovory, skutečné objevování.

Před samotným festivalem probíhají umělecké rezidence. Je moc hezké, že se umělci potkávají s místními lidmi a publikem a vytvářejí s nimi vztah ještě před uvedením představení. Na několik týdnů se z tohoto místa stává opravdu kreativní prostředí. Je to magické. Právě to místo jako takové dělá festival výjimečným. Jde o památku UNESCO, skutečné barokní dědictví, které mluví k lidem současným jazykem.  A to nemluvím o okolní přírodě, která je velkou součástí atmosféry festivalu. Tu bohužel Praha ani Brno nabídnout nemohou.

Na co se mohou diváci letos na KoresponDance těšit? Co by neměli zmeškat?

To je těžká otázka. Opravdu záleží na vkusu! Pokud máte rádi nový cirkus, pak vám doporučuji EIA, čtyři neuvěřitelné muže, kteří ležérně konverzují ve výškách. Nebo představení performerů Amera a Afriky (jejich pravá jména), kteří mají okouzlující duet. Je možné, že vás do něho vtáhnou a vy se tak stanete  bezprostřední součástí tohoto báječného představení.

Pokud máte rádi ryzí tanec a rádi byste létali jako ptáci, pak vám doporučuji mladou českou choreografku Agátu Jarošovou s jejím velmi poetickým sólem. Jestli je vaším favoritem fyzické divadlo, pak se přijďte podívat na Viktora Černického. A pokud máte rádi kombinaci tance a klasické hudby, pak vám doporučuji Banquet: světová premiéra představení bude právě na tomto festivalu. Jedná se o setkání tradiční africké kultury a evropského barokního umění v moderním pojetí.

Co vás v poslední době v kultuře potěšilo?

Moc mě potěšila letošní Česká taneční platforma. Viděla jsem mnoho českých projektů, které byly dobré a dávaly mi smysl. Je velmi hezké pozorovat generaci vyspělých souborů, plnou zajímavých lidí. A jsem ráda, že tito lidé a SE.S.TA jsou propojeni.

Co vás naopak zklamalo?

Mrzí mě, co se děje s Vizí tance. Je vidět, jak moc času je potřeba ke společné domluvě a pokračovaní po společné trase. Je zřejmé, že si obor uvědomuje potřebu profesionální organizaci a Vize tance má v tomto směru neopomenutelné zásluhy. Je jasné, že jsou zde možnosti budoucí spolupráce, ale je třeba trpělivosti a hledání té správné cesty.

Co byste si přála?

Na tuto otázku není jednoznačná odpověď. Je mnoho věcí, které je potřeba dělat, posouvat je vpřed a mít z nich radost. Můžeme hovořit o změnách v kulturní politice jako takové, hledání nových směrů a cest pro kulturu. Můžeme mluvit o tom, jakými způsoby posilovat práci nás jako jednotlivců, jak rozšiřovat naše obzory a inspirovat se od jiných kultur. Je toho opravdu velmi mnoho.

• Autor: Magdalena Špačková
• Publikováno: 9. července 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Marie Kinsky: Tanec je součástí života

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ