Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 478)

Jak umí být svět malý a internet všemocný jsem se přesvědčil v nedávných dnech. Na ploše obrazovky jsem četl bolestné řádky veršů. Výkřiky bezčasí lidské samoty.

Já nepláču, to pláče / kdosi ve mně / A marně, marně touží / spát / To zima do mne zasela / své sémě / A meluzína hořekuje / temně / Být tak had, ach, být tak / had…

Sýčkovi, co se několik nocí / snažil dosíci svého, se / nejspíše zadařilo. / Kvílení ustalo. / Ne, že bych mu to nepřála, ale / tak trochu se mi po jeho / pískání stýská… // Konec hlášení. Milena Orsi

Byl jsem mezi těmi, kteří básnířce složili poklonu. K mému překvapení jsem obdržel sličnou knížku s šedivým přebalem, tištěnou bledým písmem, s věnováním.

Milý Jaroslave, děkuji za společná léta na Provázku. Se vzpomínkou na doby, kdy jsme si tykali, Míša Orsi, kdysi Pěčková, druhá Mařenka z Prodanky.

Bože můj, Nítěnka, spřízněná duše, milá a chápající. Bývala u toho, když jsem se navlékával do kůže a zpíval: Lidičky nebojte se, já nejsem medvěd, jsem va – va – váš – Vašek.

Míša, ostravská rodačka, studovala v Brně taneční konzervatoř. Působila v baletním sboru brněnského Státního divadla. Po úrazu přešla do sboru Zpěvohry. Spolupracovala se Satirickým divadlem Večerní Brno, s Divadlem Radost a Divadlem na provázku.

Listuji knížkou. Čtu báseň Mí zlatí úhoři

Tím krajem vozíval je malý starý vláček / Okna měl zašlá a trochu špinavá / V něm s tátou za ruku a v druhé tašku hraček / Dívenka okatá, střapatá, zvědavá / S panenkou na klíně dívá se do zatáček / Jablko svačí a kouše do chleba / Na nohách galoše, kabát utíkáček / Stačí se dívat. Mluvit netřeba. // Jedeme domů, vracíme se zpět / Do let, kdy nám bylo pět. / Kdy vlaštovky nám nesly naději / Že život přinese nám horu cukroví / Jedeme domů, cesta daleká / Na jejím konci nikdo nečeká / Minulí blízcí se ve snách usmějí / Nic nám už nepoví… //

Zamyšleně rozvěšuji vyprané prádlo a mokrou plínou si chladím čelo. Koukám na dveře balkonu. Jsem sám.

Paní Orsi píše povídky, zápisky z cest a básně od okamžiku, kdy se psát naučila. V roce 2018 získala v mezinárodní soutěži Pars Poetry vyhlašovanou slovenským sdružením básníků a spisovatelů Pars Artem druhou cenu.

Nechoď mi blízko / Plné je srdce moje / Tiká tam tisíc budíků / Stroječky na lásku / Údery nepokoje / Nevstupuj, neber za / kliku!

Paní Orsi žije v Ostravě.

Já nepláču, to pláče kdosi jiný / A třese mými rameny / Mráz kreslí do mých vlasů bílé stíny / Co se srdcem, jež mře na omrzliny… / Zaspat ten mráz pod kameny

 Stesk je patrný i z veršů vědomě nezvalovských.

V zákoutích města Ostravy / Jsem cizí / V jiných městech já bývala jsem doma / V zákoutích města Ostravy / Mám krizi / Jsem Bludný Holanďan / V zákoutích města Ostravy / Tě hledám / Duše má blízká, kde jsi, do paroma! / V zákoutích města Ostravy / To nedám / Zdrhám. A za mnou klan //

Její verše intimní jsou temně erotické.

Z lahve šampaňského / Do úst nastříká / Něco sladce tvého / Z mého jazyka / Vyšlu něžnou zprávu / Až pusa spolyká / Všechnu tvoji šťávu//

Jak kámen na dně jezera / Tak tiše sním si o tvých dlaních / Má ňadra měkce leží na nich / Mezi prsty mezera / A tou si bereš do úst hroty /

Megawaty probíjí / Od pahorku po šíji / La petite mort… budeš to ty /

Komu hodím z okna klíče / Kdo si u mne zuje boty / Kdo mne zlíbá do němoty / Komu budu slastně křičet / S kým propotím všechny vlasy /

Kdo si domek postaví / Do srdce a do hlavy / S kým nastaly sladké časy… //

I Skácelovu notu paní Orsi umí.

Poslouchej, havrane, dlužíš mi tu chvíli / Za všechny básně, ve kterých jsi hrál / Přileť mi za okno, teskno tady sílí / Nenech se prosit, kvete mi tu žal! / Jsi černý na bílém, tak buď aspoň milý / Oplať mi návštěvou moji náklonnost / Vyzobej smuténky, co se vyrojily / A buď mi vítán, potměšilý host! //

Nebo také.

Má studánko, proč vysycháš / Proč bolíš o kamínky / Vždyť v létě tolik pršelo / A v zimě byl i sníh! / Proč místo vody na dně máš / Jen střepy staré sklínky / A mech ti sedá na tělo…, / Proč pramínek tvůj ztich? //

Zaujala mě báseň plná zámlk a kulhavých rytmů.

Minula půlnoc…. nemůžu spát… / ….motýlů plné břicho… / Chci slyšet dur….a ve skříni bzučí mol / Učím se znovu žít po staru…. / Rovnice pouze z holých vět… / Škoda těch souvětí na chvíli… / Tak mi přijď aspoň zazpívat / Stesk už nahlásil příchod / A přitáhl s sebou depku a světabol / A trápení přihodil na káru / Zpřeházel jsi mi z gruntu svět… / Jak žít s tím, že jsme se zmýlili….? / Do skonání

Zavírám knížku. Hlavou mi zní verše paní Orsi.

Nechte mne usnout, / jsem po spánku žíznivá / Chci dohnat své ztráty / cestou do nebytí / Má duše je čistá / a své dluhy platívá / A stejně ji pánbíček / svou přízní nenasytí… / V té podivné krajině bez / příkras….

Případným zájemcům sděluji – knížku veršů Michaely Orsi Napětí něžného třesku vydalo nakladatelství Miroslava Klepáčka Sursum (Cáhlovská 162, Tišnov). Fotografiemi ji vyzdobila Zuzana Markéta Macková a graficky upravila Ivana Kurucová.

Brno – Komín, 24. 7. 2019

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 7. září 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 478)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Takové seznámení
   s osobnosti a květnatým dílem autorky je velmi cenné! Díky za tento nápad patří J. Tučkovi.

   10.09.2019 (21.03), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ