Hronovské dny a noci 2019 (No. 4)
Úterý bylo ve znamení pantomimy, protože do Hronova přijel se dvěma představeními Radim Vizváry.
Už v poledne, kdy nabídl ve velkém sále Jiráskova divadla své představení pro děti Pejprbój bylo plno. A kromě půvabných kouzel, která vtáhla diváky do papírového světa, bylo pozoruhodné sledovat reakce dětí. Byly velmi spontánní a hlasité; jedno dítko se smálo nepřetržitě nejméně dvacet minut tak intenzivně, že by ho měli rodiče půjčovat i do činoherního divadla jako rozesmívače publika. Že to Vizváry s diváky malými i velkými umí, dokázal nejen při Pejprbójovi, kdy se mu dařilo po celých čtyřicet minut udržet pozornost i těch nejmenších (i když inscenace není prezentována jako batolárium) a nakonec jim dopřál bonus společného disco tance na jevišti divadla, ale i v Sólu, které od svého vzniku a ocenění Thalií a natočení Českou televizí doznalo mnohých zdokonalení. A diváci opět tleskali ve stoje.
///
Nicméně, Jiráskův Hronov je festival amatérského divadla a i v této oblasti se objevilo pár titulů, za které se jejich tvůrci rozhodně nemusejí stydět.
Dvacetiminutová drobnička mosteckého souboru Špenát a kedlubna se zvláštním názvem Fílelém Kosode Miedo v režii Pavla Skály a Barbory Gréeové pozoruhodným způsobem zkoumala skrze čtveřici teenagerů nejrůznější strachy a obavy. Zaujala nadhledem a zároveň vhledem, upřímností výpovědí, ale i vtipným využitím různých postupů s prvky pozemní akrobacie a svérázné formy voice-bandu. (Pozn. Budiž řečeno, že ZUŠ F. L. Gassmanna z Mostu letos za svou pozoruhodnou práci s mládeží získala prestižní Cenu Pavla Dostála).
Délkou 100 minut a sedmi lehce či více absurdními hříčkami o podivnostech lidských vztahů bojoval o pozornost diváků soubor Načerno z líhně pražského Divadla Radar, které má letos na Hronově silné zastoupení. V tomto případě si pod názvem Divadlo bez zvířat francouzského autora Jeana-Michela Ribese v režii Lukáše Křížka s chutí zahráli studenti pražských středních škol, z nichž někteří mají bezpochyby nakročeno k profesionálnímu herectví a troufám si říci, že o mnohých z nich ještě uslyšíme. Jsou to většinou zajímavé typy, nástrahy jeviště zvládají se solidní hlasovou a pohybovou kulturou a mají i dobrou dávku přesvědčivosti a autenticity.
Mým úterním favoritem se ovšem stala Kauza Médeia dramatika Petra Kolečka, kterou bylo možno na profesionální scéně zatím možno vidět pouze v miniaturním pražském A Studiu Rubín. Pardubický Exil se tohoto krutě ženského tématu ujal se sympatickou invencí, bez ambicí napodobit první profesionální provedení Kolečkovy hry. Jana Tichá v roli Médei zastala zároveň i roli režisérky a scénografky. Dílko překvapilo množstvím rozmanitých drobných detailů, které inscenaci příjemně oživily. Diváky si – jak lze soudit podle bezprostředních ohlasů – nejvíce získal výkon Daniely Meszárosové v roli rozkošné naivky Glauké, Médeiny sokyně v lásce. Hrála ve slovenštině – podobně jako tomu bylo v Rubínu, kde tuto roli hrála Zuzana Stavná – a výborně vymodelovala charakter ideální ženy alias krásné blbky. Je dobře, že tato starší Kolečkova hra po derniéře v Rubínu stále žije. I proto, že tento autor asi hned tak pro divadlo nic dalšího nenapíše, protože se – jak se svěřil v nedávném rozhovoru pro MfDnes – plně odevzdal seriálové a filmové tvorbě.
///
Více o Petru Kolečkovi a inscenaci Kauza Médeia v A Studiu Rubín na i-DN:
Petr Kolečko: Nechci se životem protrápit jako umělec
…
Více o festivalu Jiráskův Hronov na i-DN:
…
Komentáře k článku: Hronovské dny a noci 2019 (No. 4)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)