Hronovské dny a noci 2019 (No. 7)
Páteční den byl v Hronově zpestřen rozmanitými událostmi, mezi které patřila krvavá rvačka na náměstí, let balónem z náměstí, imerzivní projekt semináře IT či rockový koncert z parku.
Dostojevského Bílé noci se protagonistům Zuzaně Černé a Jakubu Svojanovskému podařilo zprostředkovat s citlivou drobnokresbou. Foto archiv souboru
Divadelní nabídka byla velmi různorodá. Podruhé se představil profesionální soubor Činohra 16-20, tentokrát nabídl Dostojevského Bílé noci v úpravě E. F.Buriana a v režii Vojtěcha Nejedlého. Intimní příběh dvojice, která se náhodně setkala na břehu řeky v Petrohradě, je půvabně nostalgický a protagonistům Zuzaně Černé a Jakubu Svojanovskému se podařilo jej zprostředkovat s citlivou drobnokresbou obou charakterů a zachycením zvláštní atmosféry spíše tušených vztahů. Jednoduchá scénografie Lindy Holubové obklopila prostor panoramatickou látkovou zástěnou, která proměnami proměňovala atmosféru příběhu a zároveň – ve stínohře – umožňovala naznačit další postavy, ať už to byla dvojice hudebníků či vytoužený milenec naivní Nastěnky.
Odborná porota souboru Ojebad je komedie zvláštního druhu určená především pro zasvěcené (vlevo Otto Linhart, vpravo Milan Dedera). Foto Ivo Mičkal
Se zajímavým projektem přišel pražský soubor Ojebad, který se ve své hře Odborná porota inspirované příručkou profesora Císaře z roku 1985 Práce porotce amatérského divadla, kterou zpracoval a profesora zdařile imitoval jeden z vedoucích souboru a současně režisér a jeden z protagonistů inscenace Otto Linhart. Je to takový bonbónek pro amatéry, kteří na vlastní kůži prošli nemilosrdnými soudy hodnotících porot na všech úrovních amatérských přehlídek, a ovšem pro ty, kdo znají mnohaletého guru amatérských festivalů profesora Jana Císaře. Jednotlivé typy hodnotitelů – teatroložka, divadelní kritik, antropolog či režisér mají jména dramatických postav a celý děj má meta rovinu, tedy paralelně je tu předváděn „děj“ představení a jeho kritika. Protagonisté v něm vycházejí nejen z mnoha odkazů (Cimrman, V+W, resp. W+H), ale především pojmenovávají nejrůznější klišé a témata, které všichni známe z diskusí. Je to tedy komedie zvláštního druhu určená především pro zasvěcené. Tvůrci si ovšem na sebe nastražili past principem nekonečné smyčky, a tak se prý na druhém představení stalo, že je diváci nechali odehrát celé dílko dvakrát…
Autorská inscenace Analéma stojí na pomezí autenticity a jemné stylizace. Foto Ivo Mičkal
Do třetice povzbudivý doušek: Třetí věk z Loun, tedy seskupení důchodkyň, které se už přes deset let společně s Renatou Vordovou zabývají náměty, které zajímají starší diváky a divačky, ale jak se ukazuje, mají šanci i u mladých. Jejich autorská inscenace Analéma stojí na pomezí autenticity (veškeré výpovědi vycházejí z toho, co protagonistky z vlastní zkušenosti řekly) a jemné stylizace, v níž každá z aktérek „hraje“ sama sebe. Tématem jsou poslední věci člověka, vzpomínky a mnohé, o čem se v rodinách nemluví, ale možná by mělo (napadlo vás například hovořit s rodinou o tom, jaký byste si představovali pohřeb?), či otázky, které bychom měli zodpovědět sami sobě. Například, co po nás na světě zůstane a co bychom měli v životě ještě stihnout. Přitom celá výpověď sedmi žen, většinou po sedmdesátce, nepůsobí morbidně, ale dojemně. O tom svědčily reakce diváků a potlesk ve stoje.
Hlavní program doplnil imerzivní projekt semináře IT. Foto Ivo Mičkal
///
Více o festivalu Jiráskův Hronov na i-DN:
…
Komentáře k článku: Hronovské dny a noci 2019 (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
