Divadelní noviny > Festivaly Zahraničí
Ve stanech i pod hvězdami (No. 5)
Tentokrát belgické Theatre d´Un Jour, trojice akrobatů a zpěvačka výrazného operního hlasu Julie Calbete, která dokáže zpívat i v leže. A téma strachu a jeho překonávání v představení Strach – a fear song.
Zajímavé je, že české slovo „strach“, které se v názvu objevuje a odpovídá tématu, má podle režiséra Patricka Masseta inspiraci v jednom starším projektu, z něhož utkvěla a posloužila jen zvuková podoba tohoto slova. Je zvláštní, že příprava tohoto – na první pohled hodně náročného projektu – trvala poměrně krátce. Bylo to především díky tomu, že artisté Airelle Caen, Denis Dulon a Guillaume Sendron se znali z předchozí spolupráce, a do společného banku vložili nejen svou energii, ale i veškeré zkušenosti a dovednosti z minula. Podle Patricka Masseta bylo nejobtížnější nalézt adekvátní zpěvačku, protože idea projektu byla od základu spojena s hudební stránkou a zpěvem. Julie Calbete sice prohlásila, že jí vzali, protože byla při konkurzu poslední, a už neměli na výběr, nicméně její výrazný hlas, který působivě dotváří atmosféru představení, svědčí o opaku. Stejně jako její tvrzení, že nemá ráda sport, a že se vůbec neumí hýbat… Podobně jako zpěv, hraje důležitou roli také hudebník Jean-Louis Cortes, který živě doprovází představení hrou na klávesy.
V základním principu představení je výrazná tělesná blízkost diváků a performerů, a také stan netypického tvaru a barvy (mezi pruhovanými stany na Letné je rozeznatelný svou okrouhlou kupolí a bílou barvou). Diváci jsou napresováni jeden na druhého, a i to hraje svou roli. Protože představení využívá bezprostřední blízkosti diváků, i jejich hojné zapojování do „děje“. Nejen při hře „na důvěru“, tedy zachycování performerů padajících na znak. Ale nejvýrazněji v případě, kdy si jedna vybraná divačka vyzkouší live, jaké je být artistou, když s ní jako s loutkou performeři provádějí jednoduchý artistický výkon.
Princip představení se odvíjí od dětské vzpomínky na iracionální strach, který zažívá asi každé dítě. Představivost a noční můry dělají své. A tak se tu na jedné straně objevuje neohrožený „rudý kovboj“, malý bojovník proti strachu, kterým se může stát každý z nás. Na straně druhé jsou tu různé variace na strach, chvílemi skutečně děsivé, jindy spíše ztvárnění určitých klišé, podobných scénám z béčkových hororů. V paměti bezpochyby utkví strašidelný sen, v němž spící hrdinku ohrožují dva vlci (muži v zvířecích maskách, kteří se však pohybují a vyjí tak autenticky, že by i dospělý člověk uvěřil v jejich reálnou existenci). Podobně nebezpečně vyhlíží výstup muže = smrti, s kosou, nemilosrdně se ohánějící na všechny strany malého kruhu arény.
Protagonisté vytvářejí pozoruhodné obrazy, jakoby pohyblivá sousoší, sahající až k vrcholku kupole. Ale v jejich projevu je i hravost spojená s „hrou na strach“ a nejrůznější rituály, které strach zahánějí. Ať už je to pomalování válečnou rudou barvou, jasně znějící zpěv či tělesný kontakt s diváky.
///
Více o Letní Letné na i-DN:
…
Komentáře k článku: Ve stanech i pod hvězdami (No. 5)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)