Josef Kubáník
Josef Kubáník
(1974, herec)
Narodil se v Uherském Hradišti a od roku 2000 je členem hereckého souboru zdejšího Slováckého divadla. Předtím působil jako nápověda ve zlínském divadle, vystudoval dramatický ateliér Zlínské školy umění a dva roky ve zlínském divadle i hrál. Momentálně ho může publikum vidět například v Ostrovského Lese coby Šťastlivce nebo jako Dlouhé Bidlo, kterého v inscenaci Rychlé šípy hraje už devatenáctým rokem. Objevuje se také v televizi (brzy například ve druhé řadě seriálu Temný kraj), známý je i jako moderátor Letní filmové školy v Uherském Hradišti. Je autorem knihy Poslední deník Květy Fialové, která právě vychází.
Co vás přivedlo k divadlu/umění
Asi mateřské mléko. Nikdo totiž u nás v rodině divadlo nedělal. Už jako malý jsem ale všem tvrdil, že budu herec, a to rodiče vůbec nevěděli, co je to za profesi. Báli se, že budu samá děvka, což se teda fakt spletli.
Největší divadelní/umělecký zážitek
Možná ten úplně první. Pamatuji si jej dodnes. Bylo to ve druhé třídě na pohádce Pim a Pid. Psal se rok 1982, pan Kyncl hrál čarodějnici a já jsem se tak bál, že jsem se schovával za hnědou bundičku. Paní učitelka ale měla pro strach uděláno, a tak mi tu bundičku strhávala se slovy, ať nedělám blbosti a fandím kladným hrdinům.
Osobnost minulosti nebo přítomnosti, se kterou byste rád zašel na kus řeči
Těch by bylo! Ale kdybych měl zůstat v oboru, tak bych rád strávil nějaký čas s Vladimírem Menšíkem, kterého považuju za jednoho z našich nejlepších herců, a je mi líto, že nedostal více příležitostí předvést se jako charakterní herec. Jen se bojím, že bych s ním nedokázal držet krok několik dnů po sobě do pěti do rána.
Hra/námět, který vás přitahuje a který byste chtěl zpracovat
Kdysi jsem si myslel, že každý herec by měl mít něco, co jej přitahuje. A protože mě nepřitahovalo nic, tak jsem si vymyslel Chlestakova. Ve škole jsem dělal jeden jeho monolog, takže jsem byl připraven. Ale nikdy se v divadle, kde jsem byl, Revizor nehrál…
Umělecké disciplíny, žánry či formy (výtvarné, literatura, film, divadlo, hudba…), které máte rád a kterým se naopak vyhýbáte
Obdivuju každého, kdo něco umí. Třebas jen nakreslit kolečko. Když se o to sám pokouším, tak se mi nikdy nahoře nepotkají ty čárky. Takže na výstavách žasnu, u filmů pláču, na divadle jsem vzrušený a u knížek se směju. A vyhýbám se tanci. Mé motorické dovednosti jsou na úrovni prvoků. Když tančím, tak ti, co mě znají, se smějí a ti, co mě vidí tancovat poprvé, se mě chystají zachraňovat v domnění, že mám zdravotní problémy.
Historická či současná osobnost, divadelní/filmová/literární či reálná postava, která je vám citově nejblíže a – naopak – která je vám vzdálená
Je to asi klišé a jistě nebudu první, ale stále mě baví Malý princ, liška, růže… i ten beránek. Vzdálená je mi Anna proletářka, tu bych fakt hrát nechtěl.
Rostlina/zvíře/kámen/planeta, které máte v oblibě či obdivujete
Obdivuju vánoční růži, která mi kvete, i když je léto. A taky planetu Zemi. Že to všechno vydrží.
Etické či jiné hranice, za které byste nešel
To je ošemetná věc. Dnes něco napíšu a za pár let, kdy budou jiné okolnosti, mi tohle omlátíte o hlavu. Ale dobře, když mám být konkrétní – třeba s Babišem bych na kafe fakt nešel.
Umělecký/divadelní sen
Nesním. Opravdu ne. Raději se nechávám překvapovat. Jinak dopadnu jako s tím Chlestakovem.
Kým/čím byste byl, kdybyste se nevěnoval divadlu/umění
Kdybych nedělal divadlo, chtěl bych být třeba biletářem, co trhá lístky do kina. Nebo knihovníkem a jen si číst. Nebo zahradníkem, co umí všechny názvy kytek i latinsky.
Plus: Zajímá vás umělecká kritika?
To je pro odpověď v novinách, ve které je to z poloviny samá kritika, trochu tenký led. Upřímně mě zajímá méně než kdysi. Zajímají mě spíš osobnosti, které ji píší. Pokud je to někdo empatický, vzdělaný, s nadhledem, s humorem, bez ega, kterým si léčí mindráky, tak si jeho texty počtu rád. Jinak je mi to jedno.
Komentáře k článku: Josef Kubáník
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
