A studio Rubín: O čem se nemluví
Rakovina, smrt blízkého člověka, mateřství a práce, Alzheimer, gender – témata, o kterých jsme zapomněli mluvit, divákům zprostředkuje 52. sezona A studia Rubín. Zatímco v předchozí sezoně, zastřešené otázkou „S kým žijem?”, dramaturgie tematicky ohledávala vztahy, nyní se zaměří na otázku „O čem jsme zapomněli mluvit?“.
Zahájení 52. sezony A studia Rubín. Veronika Štefanová a Lucie Ferenzová. Foto archiv divadla
Záměrem je otevřít diskusi o těžkých tématech a zprostředkovat divákům nečekané, klišé vzdorující pohledy s touhou poukázat na to, že mnohá tabu jsou zbytečná a pochopení fenoménů jen komplikují. Pět tvůrců se citlivě, autenticky a zároveň s jasným záměrem bude snažit odlehčit tíhu, s jakou se k tématům, jako je rakovina, smrt i mateřství vztahujeme. Novou sezónu jako umělecká šéfka zahajuje Lucie Ferenzová.
Přejeme si, abychom komunikovali to, co nás spojuje a vzájemným prožitím na divadle očišťuje. Abychom skrze inscenace získávali nadhled a porozumění a aby to nebyla útrpnost, ale radost, popisuje Lucie Ferenzová, současná umělecká šéfka A studia Rubín, která zastupuje Dagmar Radovou během její mateřské dovolené. Právě proto jsme ke spolupráci oslovili pět tvůrců – tři ženy a dva muže – kteří představují generaci režiserů s výrazným autorským přístupem a originální autenticitou ve své tvorbě. Zároveň každý z nich má se svým námětem osobní zkušenost, která mu pomáhá v tom, jak na téma nahlédnout, prozkoumat a zobrazit nečekané konotace, dodává.
První premiérou sezony bude Tumor: karcinogenní romance, jejíž tvůrci si pokládají otázku, zda je možné milovat něco, co nás může zabít. Jejím prostřednictvím zkoumají spojení mezi tumory a naší společností na základě tvrzení, že každá doba má svou specifickou chorobu, a tou naší je dle nich právě rakovina. V symbolické rovině se tvůrci věnují zhoubnému bujení v ekologických i ekonomických otázkách naší společnosti. Formou milostné romance se diváků zpřístupňuje závažné medicínské téma, které je tak diskutováno i mimo běžné lékařské prostředí. Autorkou scénáře je Dagmar Radová, kterou doplňují členové mezinárodní skupiny T.I.T.S. v režii performerky Nely H. Kornetové. Premiéra se uskuteční 17. září v Invalidovně v rámci festivalu …příští vlna/next wave… Projekt vzniká ve spolupráci se Studiem Alta a Iniciativou pro Invalidovnu.
Karlínská Invalidovna, výjimečný barokní areál a národní kulturní památka v Praze-Karlíně. Foto Martin Mádl
Inscenace DIY: po tátovi se bude věnovat rodinným vztahům a vyrovnávání se s rodinou minulostí, konkrétně s minulostí otce, po jehož smrti vytanou nová fakta z jeho života. Inscenace bude mít formu esejistické detektivky na pomezí bizarního světa rodinných tajemství a režisérka Ewa Zembok v ní zúročí zkušenosti všech v projektu zúčastněných aktérů i autorů. Inspirací pro scénář, který píše Dagmar Radová ve spolupráci s Lucií Ferenzovou, je kniha Jana Balabána Zeptej se táty. Ústředním tématem bude minulost, která nemůže být vysvětlena přímými svědky, můžeme se proto snažit ji pochopit vlastním způsobem, čímž se ovšem obraz mrtvého otce stává mnohovrstevnatým palimpsestem, k jehož odhalování musí každý přistoupit sám za sebe. Premiéra inscenace bude 13. prosince.
Rok 2020 začne tématem společensky angažovaným, a to tématem mateřství a práce. Inscenace Jenom matky vědí, o čem ten život je v režii Barbary Herz bude dokumentárním komixem z mateřské dovolené a bude skrze pohledy a úvahy sedmi ženských hlasů problematizovat témata spojená s mateřstvím, kariérou a ekonomickými otázkami novopečených rodin. Autorkou scénáře je režisérka Barbara Herz, která si přizvala ke konzultaci socioložku Annu Smékalovou a spolu s pěti dalšími, po dobu tří let sledovanými a dokumentovanými ženami, podávají zprávu o tom, jak se česká společnost a český stát vyrovnává s ženskou kariérou, s alternativními přístupy k mateřství, ale třeba i s matkami studentkami či ekologickými aktivistkami, a kladou si otázku, co znamená stát se matkou v českém veřejném prostoru.
Jarní inscenaci Perníková chaloupka (čekání na lopatu) bude režírovat Jiří Ondra a jejím tématem bude vyrovnávání se dvou generací se stařeckou demencí, s nemocí Alzheimer. V této absurdní grotesce s pohádkovým půdorysem obráceným naruby, nezavedou do temného lesa zlí rodiče své hodné děti, ale je tomu naopak. Děti dají své stárnoucí a rozum pozbývající rodiče do pečovatelského ústavu, ale zároveň se snaží o pochopení a vyrovnání se s odcházející osobností blízkého člověka. V symbolické rovině autoři inscenace inspirovaní knihou Arno Geigera Starý král ve vyhnanství pracují s nemocí Alzheimer jako s nemocí naší společnosti, která se cyklí, zapomíná, zaměňuje fakta a vytváří nepřehledný, chaotický, absurdní, a tím též drsně komický les, ze kterého všichni chtějí ven za světýlkem.
Alena Štréblová s Pavlínou Štorkovou a Petrem Šmídem ve hře D. Radové Thelma a Selma (režie Jiří Ondra, premiéra 14. dubna 2018, A studio Rubín). Foto archiv A Studio Rubín
Závěrečnou inscenací sezony drama současné vysoce oceňované mladé švýcarské autorky Katji Brunner Ruka je osamělý lovec v režii Ondřeje Štefaňáka, který si v textu pro svou interpretaci a autorský vklad v podobě kabaretních výstupů zvolil téma gender problematiky – symbolické násilí a postavení žen ve sféře kultury. Inscenace se bude zabývat tím, proč jsou stále ve většině kulturních institucí ve vedoucích pozicích muži, zda a jak je na ženu pohlíženo jako na objekt, a jaké jsou typické ženské projevy vyrovnávání se s takovýmto symbolickým násilím a mužskou nadvládou. Pro A studio Rubín hru přeloží Viktorie Knotková a půjde o českou premiéru.
///
Více o A studiu Rubín na i-DN:
…
Komentáře k článku: A studio Rubín: O čem se nemluví
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
