Divadelní noviny > Názory – Glosy Zprávy
Otevřené dopisování s odboráři
V Divadle F. X. Šaldy v Liberci pokračují polemiky o platy orchestrálních hráčů. Problém je s výkladem vymezení tříd v katalogu prací.
Divadlo F. X. Šaldy v Liberci. Foto Wiki
Polemiku začal 13. září otevřeným dopisem prezidentovi Unie orchestrálních hudebníků ČR Jiřímu Dokoupilovi šéf opery Divadla F. X. Šaldy v Liberci Martin Doubravský:
…
Vážený pane Dokoupile,
obracím se na Vás otevřeným dopisem s prosbou o odpověď na následující otázku.
Jak byste definoval sólovou část v orchestrální partituře?
S pozdravem Martin Doubravský
///
Jiří Dokoupil odpověděl otevřeným dopisem 24. září:
…
Vážený pan
Martin Doubravský
šéf opery DFXŠ Liberec, Zhořelecká ul. 344/5, 460 01 Liberec 1
…
Vážený pane Doubravský,
k Vašemu otevřenému dopisu. Také si dovolím použít otevřenou formu sdělení. Osobně váhám, z jakého důvodu, nebo spíše účelu, se na mě obracíte s otázkou „Jak byste definoval sólovou část v orchestrální partituře?“ Nechce se mi věřit, že jako šéf opery předního divadla v České republice netušíte, případně vůbec nevíte, co je tímto obratem míněno.
Vzhledem k několika jednáním, které jsem v DFXŠ Liberec osobně podstoupil, mi přijde více pravděpodobné, že pokračuje Vaše snaha za každou cenu zpochybnit oprávněné nároky zaměstnanců, v tomto případě členů opery. Mělo by být naopak Vaší snahou ocenit, byť nastavením základního platového tarifu (platové třídy), co nejvíce tyto hudebníky a zpěváky, kteří jsou základem úspěchu nejen celé opery DFXŠ Liberec, ale díky kterým se zviditelňujete i vy sám jako její šéf.
V tuto chvíli nebudu přistupovat na Vaši „hru se slovy“. Mohu Vás jen ujistit, že ani současná podoba znění katalogu prací není přesně tou, kterou jsme v připomínkovém řízení navrhovali. Dokonce z vědomí, že se může najít nějaký „zpochybňovatel“ výkladu, jsme do původního textu navrhovali vložit do závorky zkratky jako „tutti“ a „I. hráč“. Přes absenci těchto zcela přesných vymezení, MPSV ČR přistoupilo k definici, která je zjevně zcela dostačující pro všechny ostatní managementy orchestrů a divadel, jen v Liberci je s výkladem opět problém. Je škoda, že na rozdíl od jiných managementů obdobných organizací, dlouhodobě necítím z Vaší strany snahu o možné zlepšení podmínek práce podřízených, naopak mi přijde, že energii a čas vkládáte spíše do hledání nesmyslných argumentů, které jdou paradoxně spíše proti nim. Ve své podstatě to dokládá i vyjádření bývalé šéfky baletu paní Peškové, která si v médiích také stěžovala na neochotu vedení DFXŠ Liberec zařadit členy baletu do adekvátních platových tříd.
Pokud Váš dotaz nemá podstatu ve výše uvedeném, ale je opravdu veden pouze Vaší nevědomostí, pak je otázkou, jaké dosažené vzdělání v oboru dirigování máte splněno, respektive nakolik je naplněna Vaše odborná kompetence jako šéfa opery v DFXŠ Liberec. Ať je důvodem Vašeho dotazu jedno, nebo druhé, věřím, že odpověď na Vaši otázku získáte spontánní reakcí některých předních sólo hráčů operních orchestrů, to i z řad DFXŠ Liberec, případně během připravovaného soudního řízení.
V Praze 24. 9. 2019
S pozdravem
Jiří Dokoupil, prezident Unie orchestrálních hudebníků ČR
///
Otevřeným dopisem Doubravskému 24. září se k názoru Jiřího Dokoupila přidala předsedkyně ZO Unie orchestrálních hráčů v Moravské filharmonii Olomouc Gabriela Kummerová:
…
Vážený pane Doubravský,
dovolte mi se představit. Jmenuji se Gabriela Kummerová a jsem předsedkyní ZO Unie OH v Moravské filharmonii Olomouc. Dostal se ke mně Váš dotaz mířený prezidentu Unie OH ČR „Jak byste definoval sólovou část v orchestrální partituře?“. Jsem nucena reagovat na tuto otázku a zastat se kolegů v DFXŠ Liberec. Myslím, že definici sólové části partitury je možné vynechat. Z vaší strany to byla zajisté pouze řečnická otázka, protože jako šéf opery musíte toto chápat a znát.
Jsem momentálně sice hráč 2. hoboje, ale až do loňska jsem hrála 6 let na pozici 1. hoboje za kolegyni, která byla na rodičovské dovolené. Z této pozice mohu naprosto objektivně posoudit, jak enormní rozdíl je v nároku na nervy, domácí přípravu a i na fyzickou a mentální kondici mezi tutti hráči a těmi, kdo hrají sólové části orchestrálních partů. Velmi se mi ulevilo, když jsem se po 6 letech vracela zpět na pozici 2. hráče. Musím říct, že nejen z mého pohledu je nedostatečným ohodnocením náročnosti pozice 1. hráče i pouhý rozdíl třídy, natož jen naprosto směšný osobní příplatek. Musím nadále konstatovat, že za nedůstojné ohodnocení považuji dnes už 11. platovou třídu pro tutti hráče, natož pro hráče na prvních židlích. Zjistěte si, prosím, jak jsou většinově zařazeni hudebníci v ČR. Jinak ze sebe před celým národem děláte dojem někoho, kdo mluví o něčem, o čem mnoho neví.
Je především Vaší vizitkou a vizitkou paní ředitelky Levko, že máte v divadle snad poslední orchestr v ČR, který je ohodnocen takto špatně. Bohužel v muzikantském světě nic neutajíte, navíc byla tato kauza velice správně medializována. Je to celé dehonestující především pro Vás a paní ředitelku a to pomalu v rámci umělecké obce napříč celou ČR. Možná by bylo rozumné najít konečně smír a je jasné, že muzikanti nemají kam ustupovat.
S pozdravem
za ZO Unie OH MFO Gabriela Kummerová
///
O dalším vývoji situace budeme informovat. Připomeňme, že ředitelka Divadla F. X. Šaldy Jarmila Levko odmítla požadavek orchestrálních hráčů s tím, že nelze zvyšovat platy jen jedné skupině pracovníků, a vysvětlila svou mzdovou politiku (zde). Další reakce odborářů jsou na stránkách Unie orchestrálních hudebníků ČR.
/Pro i-DN zpracoval her/
///
Více na i-DN:
Liberecký operní orchestr hodlá stávkovat
…
Komentáře k článku: Otevřené dopisování s odboráři
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Robert Gross
Vážená paní Kummerová, vážený pane Dokoupile, vážený pane Doubravský!
Se zájmem jsem si přečetl otevřenou korespondenci a vzhledem k mé angažovanosti v prostředí v gesci Ministerstva kultury ČR se zájmem sleduji i dění kolem Divadla F. X. Šaldy v Liberci. Nechci hodnotit pracovní a z nich plynoucí i mezilidské vztahy v DFXŠ (a i ostatních divadlech v ČR), ale k vaší otevřené diskuzi bych si dovolil mít několik připomínek. Pravděpodobně nikdo ze zástupců UNIE OH nikdy nebyl v jakékoli řídící funkci, neboť by si uvědomil, že demokracie v hospodářském prostředí NEFUNGUJE. Jistě si vzpomínáte na období po roce 1989, kdy si pracující volili „svého“ ředitele a jistě chápete, že kritéria pro tento výběr jsou u pracujících naprosto rozdílná oproti kritériím ekonomickým vedoucím k prosperitě. Druhou mou otázku směřuji k tomu, že jsem přesvědčen, že vedoucí pracovníci nebudou bránit zvyšování mzdových nákladů, pokud si ovšem budou jisti, že tyto zvýšené náklady jsou kryty příjmy. Pokud tomu tak není, bylo by jejich „sebevraždou“ toto zvýšení odsouhlasit a doufat, že nadřízené orgány vše pochopí a přidají finanční prostředky na fungování té či oné kulturní organizace. Samozřejmě, neochotu pro zvýšení odměn lze „zlomit“ tím, že se kulturní organizace a všichni její pracovníci budou snažit, aby byly zvýšeny tržby a toto zvýšení tržeb bylo promítnuto do mzdových nákladů. Z mého pohledu ne do základních mezd, ale do odměn, podle přínosu konkrétních zaměstnanců kulturní organizace. Vážení zástupci UNIE OH, již se těmito skutečnostmi někdo z vás zabýval? Zajímají vás vůbec? V neposlední řadě, jistě jste si všimli, že NIKDO ze zástupců UNIO OH, kteří přispěli do diskuze, panu Doubravskému NEODPOVĚDĚL. Nezlobte se, ale nevidím ve vašich příspěvcích konstruktivní přístup k dané problematice. Dle mého názoru se jedná o styl chování umanutého dítěte, které se snaží nalézt a používat všechny možné prostředky pro prosazení svého názoru, aniž by v hysterickém vzteku bylo schopno poslouchat své rodiče a hledat s nimi řešení svého vzteku. Možná by bylo lepší, kdybyste se soustředili na svou práci, vykonávali ji maximálně profesionálně, snažili se dokázat divákům i nadřízeným, že jste dokonale připraveni a předvádíte vrcholové výkony a věřte mi, všichni vám odměnu za váš přístup rádi předají.
S přáním mnoha úspěchů a pevných nervů všem vedoucím pracovníkům kulturních organizací v ČR, zejména v DFXŠ, s úctou k práci vás všech
Robert Gross
25.09.2019 (15.12), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
Nelze než souhlasit.
Jen bych dodal, že operní a orchestrální odboráři se chovají jako za reálného socialismu, kdy se neřešilo, kde se vezmou prostředky na výdaje – tedy do doby, než to všechno v listopadu 1989 krachlo. Ekonomicky, odtud teprve politicky, nemylme se a nepřeceňujme hloupě zdůrazňovanou snahu žít v morálně lepším světě. Lidé volí to, co jim podle jejich přesvědčení přinese blahobyt, a snadno si pod sebou podřezávají větev volbou vyžírků a tlučhubů, co jim slibují nápravu všeho a ukazují na zdánlivé nepřátele lidu, dějiny se v tom zoufale opakují, nebo popíráním nebezpečí klimatických změn, možno pokračovat do aleluja.
Ano, hudebníci jsou podhodnoceni, berou se o své mzdy právem, s nimi mnoho lidí v kultuře, ale i v jiných resortech, přeji jim vyšší platy, protože si je zaslouží. Jen pochybuji o způsobu, jakým na to odboráři z orchestru jdou, jak hledají nepřítele tam, kde není, když na toho skutečného nedosáhnou. Nemyslím, že touto cestou dojdou svého cíle.
25.09.2019 (15.31), , Trvalý odkaz komentáře,
Josef Herman
P. S. Odpoví někdo věcně na dotaz pana Doubravského?
25.09.2019 (15.31), , Trvalý odkaz komentáře,
František Bublík
Vážený pane Grossi,
přečetl jsem si vaše přípomínky – otázky a dovolte mi na ně reagovat.
1.) Trochu nechápu vaši první připomínku, kde řešíte demokracii v hospodářském prostředí. Tato debata a celý problém je o zařazení hudebníků do odpovídajících platových tříd podle katalogu prací. Tedy o tom, na co mají ze zákona nárok. Mimochodem srovnávání hospodářského a kulturního prostředí tady nesedí. Zatímco to první je zaměřeno na zisk, to druhé naopak z dosaženého zisku žije. Ať se to někomu líbí nebo ne, kultura si na sebe nikdy nemůže vydělat. (Nezaměňujme prosím se showbusinessem.) Úroveň každé kulturní instituce přímo odpovídá výši prostředků, které do ní zřizovatel dává. Německo je toho (alespoň v hudební oblasti) zřejmým příkladem. Je ostudou města Liberec, že jako zřizovatel nezajistil pro své divadlo odpovídající platy. Připomínám, že žijeme v době zatím největšího hospodářského rozmachu České republiky a peníze jsou i na kulturu. Pouze někde (v Liberci?) chybí ochota.
2.) Vaše druhá otázka, zda se zástupci Unie vůbec zajímají o navýšení příjmů do rozpočtů kulturních institucí, pramení ze zjevné neznalosti dlouholeté práce a snahy UNIE OH, kterou Vám ale nevyčítám, protože oficiální média odborům zrovna moc nepřejí. UNIE každoročně bojuje o slibované a stále nedodržované navýšování fondu pro podporů symfonických orchestrů a divadel. Dále nepřetržitě tlačí na vládu aby splnila slib financování kultury 1% ze státního rozpočtu, které je přes veškeré proklamace stále v nedohlednu. Možná, kdyby se k této snaze přidali lidé z jakékoli řídící funkce, byla cesta k cíli rychlejší.
3.) To, že Martinovi Doubravskému nikdo neodpověděl na banální dotaz, má prozaický důvod. Martin odpověď zná, jen hledá argument, kterým zkouší ospravedlnit skutečnost, že v DFXŠ v Liberci nezařadili hudebníky do kategorií, do kterých patří.
Abyste mne neobviňoval, že ani já neodpovím, tak alespoň pro Vás:
Orchestrální partitura obsahuje všechny jednotlivé party dané skladby. Tedy každý jednotlivý part je částí partitury. Ve většině skladeb se střídají místa, kdy hraje celý orchestr – tzv. tutti a místa sólová, kdy hlavní melodii přebírá jeden konkrétní nástroj a ostatní nástroje buď doporovází, nebo mají pauzy. Takové místo my nazýváme „orchestrálním sólem“. Z výše uvedeného vyplývá, že mezi orchestrálním sólem a „sólovou částí v partituře“ si můžete dát rovnítko.
U nás se pro sólové hráče vžilo označení „první hráč“ a každý první hráč tedy interpretuje tu sólovou část partitury, kterou má zapsanou ve svém partu.
Smysl té pro M. Doubravského nejasné formulace rovněž vyplývá ze snahy odlišit v katalogu prací první hráče od tutti hráčů, kde se mají lišit jednotlivá platová zařazení.
Vaše poznámky o způsobech umanutého dítěte nechávám bez komentáře.
S přáním mnoha úspěchů a pevných nervů všem nedůstojně placeným zaměstnancům v kulturních institucích v ČR a zejména v DFXŠ, s úctou k práci vás všech
František Bublík
28.09.2019 (16.48), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin Doubravský
Vážený pane Bublíku, milý Františku,
děkuji za definici sólové části, a i když Tvá reakce nebyla směřována mně, dovolím si připojit několik poznámek.
Předně bych Tě chtěl ujistit, že mou motivací k zaslání otevřeného dopisu panu Dokoupilovi bylo otevření opravdu věcné diskuse o mém tvrzení, že „problém zařazení do platových tříd koncertních mistrů a prvních hráčů orchestru spočívá ve špatně formulovaném katalogu prací“. Jsem bytostně přesvědčen, že v každém orchestru působí hráči různých kvalit, že ti s nejlepší hudební erudicí jsou právem označováni jako první hráči nebo vedoucí nástrojových skupin, že tito neustále svůj post obhajují před sluchy svých kolegů, a tudíž jim spravedlivě přísluší vyšší odměna. V libereckém orchestru sice ředitelka i na základě dvojité kontroly inspektorátu práce zařazuje všechny členy orchestru do stejné třídy, nicméně je zaveden systém netarifního odměňování, který tuto nelogičnost napravuje. Průměrný měsíční příplatek prvního hráče činil ve druhém čtvrtletí 3907 korun a pochybnost pana Hejcmana, že jsou do průměru započteny příplatky kustodů či inspektora, se nezakládá na pravdě. Skutečnost, že průměrný plat v Liberci je zcela srovnatelný s platem v jiných regionálních divadlech, mě opravňuje k tvrzení, že věty o mém profesním selhání jsou pouze účelovým osobním útokem některých odborářů.
Svou otázku panu prezidentovi nepovažuji vůbec za banální. Z Tvé definice sólové části jasně vyplývá, že například všichni členové hobojové skupiny teplické filharmonie splňují předpoklady být zařazeni do stejné platové třídy, neboť všichni pravidelně interpretují sólové části instrumentálních děl. Mohu se domnívat, že mnozí členové smyčcových skupin označí za sólovou část i pouhé divisi, kdy hrají při malém obsazení svou linku samostatně. Za další problematickou otázkou považuji to, co je míněno sólovou částí z hlediska hudební formy, zdali fráze, či téma, anebo uzavřená část rozsáhlého díla.
Jako jedinou možnost v tuto chvíli považuji revizi znění katalogu prací tak, aby každý post ve struktuře uměleckých institucí byl jednoznačně definován.
Mohu si jen přát, aby orchestrální hráči měli stejný názor.
Martin Doubravský
30.09.2019 (19.49), , Trvalý odkaz komentáře,
Martin Doubravský
ps..katalog prací
/ koncertní mistři a dirigenti mohou být ve 14.třídě, sólisté opery, herci a sbormistři nejvýš ve 13. a korepetitoři v 9., nebo 10. třídě !!! /
2.14.09 ČLEN ORCHESTRU, SOUBORU, SBORU
Nové stupňování prací umožňující zařazení člena orchestru, sboru a souboru při
jedinečné interpretaci nejnáročnějších děl nebo jejich sólových částí nově do 12.
a 13. platové třídy.
8. platová třída
1. Interpretace lidových písní ve folklorních souborech.
2. Interpretace iednotlivých skladeb v tanečních souborech.
10. platová třída
1. Interpretace kolektivních částí baletních, instrumentálních, vokálních
nebo vokálně-instrumentálních děl.
11. platová třída
1. Interpretace kolektivních částí náročných baletních, instrumentálních,
vokálních nebo vokálně-instrumentálních děl.
12. platová třída
1. Jedinečná interpretace kolektivních částí baletních, instrumentálních,
nebo vokálně-instrumentálních nejnáročnějších rozsáhlých
děl.
2. Interpretace sólových částí náročných baletních, vokálních, instrumen-
tálních a vokálně-instrumentálních děl.
13. platová třída
1. Jedinečná interpretace sólových částí baletních, instrumentálních, vo-
kálních nebo vokálně-instrumentálních nejnáročnějších rozsáhlých děl.
30.09.2019 (19.52), , Trvalý odkaz komentáře,
Aleš Hejcman
Vážený pane Grossi, vážený pane Hermane,
dovolím si doplnit několik základních skutečností. Odborové organizace zastupující členy operního souboru DFXŠ Liberec se v minulosti snažily domluvit s jeho vedením, aby bylo zaměstnancům navyšováno především v základním tarifním platu, za práci kterou fakticky vykonávají a to i s ohledem na skutečnost, že zaměstnanci v kultuře patří mezi nejhůře ohodnocené v celém veřejném sektoru.
Celý problém ale vzniknul ve chvíli, kdy vedení DFXŠ Liberec řeklo, že členové orchestru vlastně nehrají orchestrální sóla, přestože v mnoha orchestrálních patrech najdete nad notovým zápisem označení „sólo“. V průběhu interpretace symfonických nebo operních skladeb orchestrem pak slyšíme akutisticky nejvýraznější hlas (melodii), který se odborně nazývá právě sólem. Tyto skutečnosti pan Martin Doubravský (šéf opery a šéfdirigent) moc dobře zná, jen se je snaží celou dobu a za jakoukoliv cenu popírat. Členové orchestru se proto zcela oprávněně zlobí a chtějí dát najevo své znepokojení formou protestních akcí. Je také důležité zmínit, že vedení DFXŠ Liberec jasně řeklo, že celá věc není otázkou chybějících finančních prostředků na mandatorní výdaje. Je zjevné, že celý problém pramení z neochoty vedení DFXŠ Liberec k odborné a konstruktivní diskuzi. Je velmi smutné, že musí zaměstnanci libereckého orchestru bojovat o svá zákonem vymahatelná práva, když téměř ve všech orchestrech od Karlových Varů po Opavu mají platové třídy nastaveny v pořádku.
Zaměstnanci orchestru zvyšují atraktivitu DFXŠ Liberec tím, že provádějí mimo operní představení i symfonické koncerty nebo řadu koncertů komorních souborů. Mnoho jeho členů má v dnešní době vysokoškolské vzdělání, řadu zahraničních stáží a mnoho odborné praxe i z jiných špičkových těles. Kontinuální individuální přípravou zajišťují maximální profesionální výkony, což potvrzují mnohá ocenění libereckého operního souboru i celá řada nezávislých odborných kritik. V takovém případě by člověk očekával, že si jejich práce bude zaměstnavatel vážit.
S úctou k práci všech
Aleš Hejcman
29.09.2019 (16.13), , Trvalý odkaz komentáře,
František Bublík
Milý Martine Doubravský … ahoj
Jsem rád, že jsi odpověděl na můj příspěvek a z tvého vyjádření tuším snahu o věcnou debatu. Rád bych tedy vysvětlil svůj pohled k tvému postoji.
Předem Tě musím opravit, co se týče hobojové skupiny teplické filharmonie. Hraji 2. hoboj a nemám v povinnosti anglický roh. Sám tedy již právní předpoklady k zařazení do 12. platové třídy nesplňuji, stejně jako jiní moji kolegové z ostatních dechových skupin.
Pokud by ses účastnil vyjednávání o změnách v katalogu prací, nejspíš bys věděl, že znění v něm uvedené je kompromisem mezi úřednickými formulacemi a tím co navrhovala UNIE. Nakonec se dospělo ke shodě, která připadala všem dostačující a která připadá dostačující i ostatním ředitelům symfonických orchestrů a divadel napříč republikou.
Pokud je Tvým jediným cílem revize katalogu prací, tak jste v Liberci dle mého skromného názoru nezvolili nejlepší způsob. Zvenku to jednoznačně působí jako neochota dát muzikantům na co mají nárok. Jsem přesvědčen, že katalog prací, tak jak je v současnosti formulován, je použitelný i pro DFX Šaldy Liberec.
Můj dojem je umocněn ještě tvou, pro mne až nepochopitelnou snahou o definování sólové části z hlediska hudební formy. Přeci všichni, co se pohybujeme řadu let v praxi, rozeznáme sólo od tutti. Všechno co jsi jmenoval (fráze, téma, uzavřená část díla) může být sólem a nemusí. Divisi není sólo, sóla hraje koncertní mistr a tutti hráč nemá povinnost interpretovat sóla. Také druhý hráč v dechové skupině, nemá povinnost hrát sóla, přestože často interpretuje samostatný hlas. Rád bych věděl, zda Ti není trapné předkládat takové dotazy lidem z oboru.
Nemyslím, že by mělo význam detailně rozepisovat na několik stránek do katalogu prací definici orchestrálních sól. Pokud těmto věcem nerozumí laik, jsi v Liberci Ty tím odborníkem, který má přinést vysvětlení. (Například té paní z inspektorátu práce.)
Ještě ke katalogu … smyslem změny katalogu prací bylo mimo jiné zařadit první hráče do 12. platové třídy. Pokud vedení divadla v Liberci nevyhovuje jeho formulace, iniciujte aktivně vylepšení jeho znění. Nicméně zařaďte hráče do odpovídajících tříd již nyní, protože jednoduše můžete. Pokud ovšem není Vaším hlavním cílem hudebníky do odpovídajících tříd „nezařadit“.
Rád vzpomínám na dobu, kdy jsme se spolu pracovně potkávali a také jsem rád, že jsme k sobě vždy chovali vzájemný respekt. Je mi trochu líto, že teď stojíme každý na opačné straně barikády, protože v dobách kdy jsme spolupracovali bych se vsadil, že muzikanty podpoříš, protože jsi byl jedním z nich. I teď by změna Tvého postoje znamenala uznání práce lidí, na jejichž spolupráci jsi závislý.
S přáním všeho dobrého František.
02.10.2019 (19.58), , Trvalý odkaz komentáře,