Tento způsob cirkusu zdá se mi… (No. 7)
Málokdy by to asi hádal, že Letní Letná bude patrně jedním z největších festivalů pro děti u nás, řekla mi produkční Lenka Bočková, když jsme společně pozorovaly bobtnající cirkusový stan, zaklíněný vozovou hradbou z kočárků. Do začátku Duhových bublin Václava Strassera zbývalo pár minut a v šapitó dětské scény nebylo k hnutí. Je to tvrzení snad trochu nadsazené, ale něco na tom bude. Letní Letná s porcí čtyř pohádek denně a s mohutnou kapacitou stanové dětské scény může skutečně atakovat pomyslný vrchol dětských festivalů. Tedy objemově. S kvalitou předváděného už to poněkud „hapruje“.
Dceru jsem vzala na dětská představení celkem třikrát. To se může zdát pro celkové posouzení málo, ovšem i dvouleťák platí plnou cenu sedmdesáti korun za představení, ať již trvá 20 minut jako Duhové bubliny Václava Strassera nebo hodinu. Pro malé dítě je navíc návštěva tří představení, které jsme z časových důvodů museli napresovat do závěrečného festivalového týdne, až až. Výběr byl v podstatě náhodný – jedna show je přímo pro batolata v programu doporučená, chtěli jsme zhlédnout také trochu cirkusovou klauniádu a na poslední pohádku padl výběr opravdu náhodou.
Stvoření bubliny
Bubbleshow Václava Strassera. Snímek archiv Letní Letná
Duhové bubliny mima Václav Strassera patří ke stálicím (nejen) Letní Letné. Nevím, zda tato show vypadá vždycky obdobně, nebo zda ji bublinář výrazně přizpůsobuje publiku či dané scéně. Na Letní Letné se hraje za světla, takže odpadá možnost čarovat s barevnými filtry na reflektorech. To bere performanci magičnost, již se mim na své internetové propagaci zaklíná. Možná jde jen o čistě praktický nápad, ale mně přijde zábavné, že foukátkem bublifuku může být badmintonová být badmintonová pálka bez výpletu (ale “míčové” hry s bublinou se nekonají.) Hlavní dovedností umělce je zkrátka stvořit bublinu, případně bublinovou pěnu, žádný další význam tam není. Pro ten účel střídá Strasser bubliny průzračné s kouřově zabarvenými (ještě že stan ta dobře větrá, napadlo mě, když se bubliny rozprskly nad hlavou batolecího publika v předních řadách a zanechaly po sobě malé mračno cigaretového dýmu.). Dojde na bublinu v bublině, nakonec jsou do obřích bublinových tubusů na prchavou vteřinku zavíráni i šťastlivci z publika. Největší radost dětem ale udělal závěr – tedy prosté chrlení spousty bublin, které mohly svobodně destruovat. To vše na pozadí poněkud sterilní hudby Enyi, monotónní podobně jako celá zhruba dvacetiminutovka. Na Strasserových stránkách jsem se dočetla, že Duhové bubliny prodává jako show na večírky. Duhové bubliny mají spíše opravdu komerční než divadelně uhrančivý potenciál.
Příliš mnoho hlušiny
Circus Sacra: Brick Cirk. Snímek archiv
Klauniáda Brick Cirk Circu Sacra také počítá s jediným účinkujícím. Ten vstupuje do stanu odzadu, s velkou závorou na rameni. Smích a současně strach jsou ihned navozeny, jak se klaun zdánlivě nemotorně rozhlíží a málem kládou “líže” hlavy diváků. Klaunerie se točí kolem stavebně – kutilských pomůcek: klaun zápasí třeba se svinovacím metrem (a podobně nenadané jímá hluboký soucit) či cihlami, respektive jejich napodobeninami z lehčích materiálů. Svede také souboj se židlí, kterou má “omylem” přivázanou k noze a marně se jí snaží uprchnout a posléze ji silou přemoci. Usilovně a bezúspěšně trhá řetěz, zkouší jej i překousnout, aby to pak hladce dokázala “silačka z publika.” Brick cirk má kromě pár pěkných čísel ale také nehezkou hlušinu. Zbytečně natahovaná stopáž spolu s trochu ledabylým provedením čísel (nejzvládnutější bylo žonglování se závorou) je pro kritické dospělé oko příliš, snad jsem také více čekala, že herec rozehraje více etud s nářadím, když přece všichni od dětství milujeme večerníčky s Patem a Matem a zápasíme se sestavováním nábytku z Ikey.
Made in Ikea
Noční skřítek souboru MIM o.s. Snímek archiv Letní Letná
Á propos, Ikea. Ještě že ji máme, protože kde jinde lehce a bezstarostně pořídit výpravu do divadla? Navíc to bude působit na diváky tak nějak domácky a mile, když takový pokojíček máme skoro každý doma… Možná to si řekli herci souboru MIM o.s. a nakoupili. Postýlku, plyšáky, židličku… prakticky veškerou scénografii. Pomyslný propadák festivalu pro mě (nejen po výtvarné stránce) zastupuje jejich inscenace Noční skřítek. Školometsky moralistická (bubu děti, když si nebudete uklízet hračky, přijde hračkožrout!), neinvenční, s podlejzavou interakcí směrem k dětskému publiku, které je stále atakováno otázkami (a jaký je váš nejmilejší večerníček?). Na závěr pak přichází rakvičkárna, maminka jde (asi potmě) do pokojíčku vytřít a poslepu vyřídí hračkožrouta kopanci i údery smetáku. Pro dospělého diváka útrpných čtyřicet minut a poučení, že na Letní Letné nelze v případě dětských inscenací jen tak zabodnout prst do programu.
První rodičovská zkušenost s festivalem mě vede k úvaze, že dětská sekce by si zasloužila pečlivější dramaturgii. Je mi jasné, že při takovém objemu zkrátka dojde na výplňové kusy, které se mohou hrát kdekoli a s cirkusovou poetikou nemají nic společného. Připadá mi ale škoda, aby i Letní Letnou obsadily soubory, které mají v repertoáru typ inscenace, kterému se hanlivě říká agenturní. Nemluvě o tom, že progresivní proudy najdeme i v dětském divadle – stačí se podívat třeba na divadlo DNO, to by se navíc do cirkusového stanu náramně hodilo. Jeden by řekl, že přísný výběr dětských kusů je i v zájmu pořadatelů – vždyť si tu koneckonců vychovávají své příští diváky.
Komentáře k článku: Tento způsob cirkusu zdá se mi… (No. 7)
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)
Hana Zamrazilová
Tedy
– z popsaných představení jsem viděla dvě. K Brick Cirku můžu podotknout jen to, že jsem ho viděla na premiéře a bylo jasné, že se bude ještě vyvíjet… Ale Duhové bubliny mám celkem nakoukané… Nechci rozebírat ani polemizovat s úzkostlivými matkami, jestli jeden šluk z cigarety rozptýlený na nějaký metr čtvereční ohrozí zdravý vývoj dětí… ale od vás na adresu toho představení padla jedna velká lichotka. Ono totiž trvá standartně přes půl hodiny. Jestli se vám to zdálo jako dvacetiminutovka, pak jste se zřejmě nenudila.
🙂
23.02.2013 (3.50), , Trvalý odkaz komentáře,