Manipulace na jevišti, lži na plátně
Nový multimediální projekt Petry Tejnorové s divadelním uskupením Temporary Collective Putinovi agenti na pražských Jatkách78 mě svou poslední větou postavil před nelehký úkol. Zaznělo totiž přání, abychom jako diváci právě proběhlého představení neničili zážitek budoucím divákům tím, že jim o inscenaci prozradíme příliš. A i když jsem nepodepsala žádný slib mlčenlivosti a je mi jasné, že spousta diváků pod návalem dojmu z představení svůj zážitek při vyprávění dostatečně cenzurovat nezvládne, já se o to alespoň částečně pokusím. Protože ubírat na síle zvratu, který přijde přibližně ve dvou třetinách Putinových agentů, jeho předčasným prořeknutím by mi zkrátka bylo žinantní. Omluvte tedy prosím s tím spojenou občasnou povšechnost následujících řádků.
Před vstupem do sálu jsou diváci rozděleni do čtyř různě velkých skupin, z nichž má každá vyhrazen zvláštní sektor, kam se usadit. Rozdělení předurčuje, v jakém okamžiku se z diváků stanou aktéři představení; postupně se ale, byť s rozdílnou mírou zapojení, dostane na každého. Nejste-li příznivcem interakce s diváky, nenechte se odradit. Jediný herec, který značnou část představení funguje jako konferenciér provázející večerem, Petr Vančura, s diváky komunikuje citlivě: využívá své bavičské sympatičnosti, aniž by jí ovšem zneužíval v neprospěch zvoleného diváka, jehož zrovna staví do středu pozornosti publika. Občasné vtípky na adresu odvážlivců, kteří podlehli jeho sugestivním pobídkám, se do nikoho přímo nenavážejí a zdá se, že i sebevětší introverti přistupují na jeho hru ochotně a bez odporu přijímají jím přidělené role. Vančurova úloha je vskutku komplikovaná, on ji však s improvizačním talentem zvládá pečlivě vybalancovat. Jeho nenásilná manipulativnost, příjemné účastné vystupování a přiměřené dávkování humorných průpovídek, které se přitom nezvrhává v šoumenství, diváky ladně provede první částí představení. Až se z jejich mysli skoro vytratí, jak se vlastně inscenace jmenuje a že s dosavadním děním mají jak Putin, tak jeho agenti pramálo společného.
Přesně na hranici, kdy se nastavený koncept začíná vyčerpávat (když Vančura znovu, tentokrát o něco pečlivěji, instruuje vyvolenou divačku k zadanému úkolu) a lehkost večera se pomalu vytrácí, vstoupí do hry live-cinema. Tato módní forma zde ovšem neslouží jen k osvěžení, aby zábavě přidala trochu “šťávy”. Její použití má v inscenaci naopak nesporné opodstatnění a celou dosavadní podívanou obrací zcela naruby. Co se dosud dělo, získává na nových významech. Už samotné zvolení metody live-cinema s jejími specifiky má výpovědní hodnotu, která se s tématem inscenace skvěle snoubí. Kontrast reálného, poněkud lopotného vzniku záběrů, jehož jsme svědky, a projekce, na níž sledujeme dokonalou filmovou iluzi jak z hollywoodského akčního filmu, je až fascinující. A přesně tímto rozporem a s ním spojeným vsazením první části večera do úplně nových kontextů prokazuje režisérka zručné zužitkování potenciálu divadelní události v kombinaci s filmovým médiem a poutavou literární předlohou. Z Kundrovy stejnojmenné knihy sice inscenátoři čerpají jen zlomek, co se textu týče, a přesto se jedná o velmi zdařilou adaptaci. Pocit získaný z četby je zde navíc doplněn o vlastní intenzivní zkušenost – odhalení líčených skutečností vyvolává šok, a možná i mírnou paranoiu. Dříve by vás třeba ani nenapadlo, že se něco podobného vůbec děje. A najednou zjistíte, že jste toho sami nedílnou součástí.
Doufám, že jsem prozradila tak akorát, protože Putinovi agenti jsou projektem, který rozhodně stojí za to absolvovat.
Jatka78, Praha – Temporary Collective: Putinovi agenti. Volně inspirováno knihou novináře Ondřeje Kundry. Režie: Petra Tejnorová, dramaturgie: Nina Jacques a Jan Tošovský, výprava: Antonín Šilar, hudba: Jan Nedbal. Hraje: Petr Vančura. Premiéra 8. 10. 2019. Psáno z představení 9. 10. 2019.
Komentáře k článku: Manipulace na jevišti, lži na plátně
Přidat komentář
(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)